Děti a já
19.12.2012
Tondova sračka byla vyhodnocena jako pravděpodobně virová a byl nám doporučen Enterol. Lék dostupný sice bez předpisu, ale v takových těch umělohmotných šišatých tobolkách napůl průhledných, které pro mě vždycky znamenaly obzvlášť vážný lék. Když jsem dneska obsah tobolky Tondovi míchala do přesnídávky, aby nic nepoznal, připadala jsem si jak travička.
Tondova sračka byla vyhodnocena jako pravděpodobně virová a byl nám doporučen Enterol. Lék dostupný sice bez předpisu, ale v takových těch umělohmotných šišatých tobolkách napůl průhledných, které pro mě vždycky znamenaly obzvlášť vážný lék. Když jsem dneska obsah tobolky Tondovi míchala do přesnídávky, aby nic nepoznal, připadala jsem si jak travička.
15.12.2012
Hana kadí tuhé bobky za vydatného úsilí málem celé rodiny a s pláčem. Tonda má sračku jako řemen, ale jinak mu naštěstí nic není. V průměru tedy konzistence v pořádku, ale jinak nic moc.
Hana kadí tuhé bobky za vydatného úsilí málem celé rodiny a s pláčem. Tonda má sračku jako řemen, ale jinak mu naštěstí nic není. V průměru tedy konzistence v pořádku, ale jinak nic moc.
13.12.2012
Pamětlivi, že televize je zlo, se snažíme hýbací obrázky dávkovat. Ráno se Tonda nasnídá a musí se hned potom oblíct a vzít si bačkůrky, protože František se s dětmi v pyžamku vůbec nebaví. Rozumějte, v půl deváté začíná Kouzelná školka se skřítkem Františkem. Jako předfilm Tondovi povolujeme závěr Studia 6, kdy běží informace z dopravy – hned dvě senzace najednou: mapa a dopravní kamery.
Potom se z obýváku ozve nadšené „Kooolka“ – Kouzelná školka začíná. Musím uznat, že ten pořad není blbej. Asi proto, že z dětí nedělá idioty a skřítek František (dle Tondy Patinka) je docela vtipnej. Ve Školce se zpívá, tvoří, bádá a vynalézá, podle toho, kdo je na place, morální ponaučení samozřejmě nesmí chybět, ale Tondovi se to moc líbí. Potom následuje Prasátko Pepa (nenechte se mýlit, je to TA Pepa, aneb bojujeme proti genderovým stereotypům?)...
Pamětlivi, že televize je zlo, se snažíme hýbací obrázky dávkovat. Ráno se Tonda nasnídá a musí se hned potom oblíct a vzít si bačkůrky, protože František se s dětmi v pyžamku vůbec nebaví. Rozumějte, v půl deváté začíná Kouzelná školka se skřítkem Františkem. Jako předfilm Tondovi povolujeme závěr Studia 6, kdy běží informace z dopravy – hned dvě senzace najednou: mapa a dopravní kamery.
Potom se z obýváku ozve nadšené „Kooolka“ – Kouzelná školka začíná. Musím uznat, že ten pořad není blbej. Asi proto, že z dětí nedělá idioty a skřítek František (dle Tondy Patinka) je docela vtipnej. Ve Školce se zpívá, tvoří, bádá a vynalézá, podle toho, kdo je na place, morální ponaučení samozřejmě nesmí chybět, ale Tondovi se to moc líbí. Potom následuje Prasátko Pepa (nenechte se mýlit, je to TA Pepa, aneb bojujeme proti genderovým stereotypům?)...
12.12.2012
Kavárna s dětským koutkem plná různě starých pobíhajících, lezoucích, ležících a kvičících dětí, pobryndaný stůl, rozpatlaný jogurt a koláč rozdrobený mezi ubrousky a chrastítky, studený kafe, hovor za neustálého dozorování rarachů lezoucích všude možně, věty přerušované vykřiky "Nelez do té kuchyně; prosím, neber mu to auto; ano, to je koník" apod. Před necelými třemi lety zhmotnění pekla. Dneska? Velmi přijatelná varianta jak strávit jeden z mnoha dlouhých zimních dnů s dvěma dětmi. Oproti normálnímu dni doma (vycházka odnikud nikam, mrznoucí nohy, vztekající se rarach, pokec maximálně jako monolog v jednoduchých větách, marné pokusy o odpolední spaní, ječící mimino, které neví, co chce,...) vlastně ráj. Ne že by se mi a po odchodu v hlavě nerozhostilo takové to "hlučné" ticho, ale jen houšť.....
Kavárna s dětským koutkem plná různě starých pobíhajících, lezoucích, ležících a kvičících dětí, pobryndaný stůl, rozpatlaný jogurt a koláč rozdrobený mezi ubrousky a chrastítky, studený kafe, hovor za neustálého dozorování rarachů lezoucích všude možně, věty přerušované vykřiky "Nelez do té kuchyně; prosím, neber mu to auto; ano, to je koník" apod. Před necelými třemi lety zhmotnění pekla. Dneska? Velmi přijatelná varianta jak strávit jeden z mnoha dlouhých zimních dnů s dvěma dětmi. Oproti normálnímu dni doma (vycházka odnikud nikam, mrznoucí nohy, vztekající se rarach, pokec maximálně jako monolog v jednoduchých větách, marné pokusy o odpolední spaní, ječící mimino, které neví, co chce,...) vlastně ráj. Ne že by se mi a po odchodu v hlavě nerozhostilo takové to "hlučné" ticho, ale jen houšť.....
6.12.2012
Další meta zdolána! Po včerejším nekonečném uspávání prokládaném neustálými výmysly a vztekáním jsem se dnes rozhodla zkusit Tondu vyřídit aspoň tolik jako sebe. Na pravidelný výlet do herny v Haštalské jsme vyrazili bez kočáru tedy bez odpoledního spaní. Tušila jsem, že snaha vytrestat Tondu může dopadnout tak, že vytrestám především sebe, ale nakonec to dopadlo nad očekávání.
Po obědě jsme se oblíkli (bez scén! Už to bylo podezřelé), Hanička se uvelebila v nosítku na mém břiše a téměř okamžitě vytuhla a vyrazili jsme. Stihli jsme naplánovaný autobus, zvládli jsme eskalátory do metra, v metru byl Tonda samozřejmě nadšený, vyjeli jsme nahoru a bez zaváhání zvládli nejobávanější část akce - cestu od metra do Haštalské. Tonda poslušně šlapal, držel se mě za ruku a byl tak vyjevený, že ho ani nenapadlo protestovat. Stejně v pohodě jsme zvládli cestu zpět. Na eskalátory už Tonda naskakuje jako mazák, vystoupit - pfff, není problém a dva autobusy? To už je brnkačka, to známe. Před posledním přestupem (ano před tím skvělým na Kavalírce) mi v autobuse usnul, ale to jsme rozchodili rychlým cukrem (sušenka). Od autobusu už jsem ho teda vlekla, ale došli jsme!
Večer se sice vzteknul u jinak oblíbeného čištění zubů (psotníček, jaký jsme snad ještě nezažili), ale nakonec celkem rychle zvadnul mně na rameni. Tak si říkám, jestli fakt není čas odpolední spaní zrušit. Potom ovšem mám ty Bohnice jisté. Ale zas ty večery... No, uvidíme.
Každopádně mission accomplished! Jsem na něj táááák pyšná. A trochu teda i na sebe, milý deníčku...
Další meta zdolána! Po včerejším nekonečném uspávání prokládaném neustálými výmysly a vztekáním jsem se dnes rozhodla zkusit Tondu vyřídit aspoň tolik jako sebe. Na pravidelný výlet do herny v Haštalské jsme vyrazili bez kočáru tedy bez odpoledního spaní. Tušila jsem, že snaha vytrestat Tondu může dopadnout tak, že vytrestám především sebe, ale nakonec to dopadlo nad očekávání.
Po obědě jsme se oblíkli (bez scén! Už to bylo podezřelé), Hanička se uvelebila v nosítku na mém břiše a téměř okamžitě vytuhla a vyrazili jsme. Stihli jsme naplánovaný autobus, zvládli jsme eskalátory do metra, v metru byl Tonda samozřejmě nadšený, vyjeli jsme nahoru a bez zaváhání zvládli nejobávanější část akce - cestu od metra do Haštalské. Tonda poslušně šlapal, držel se mě za ruku a byl tak vyjevený, že ho ani nenapadlo protestovat. Stejně v pohodě jsme zvládli cestu zpět. Na eskalátory už Tonda naskakuje jako mazák, vystoupit - pfff, není problém a dva autobusy? To už je brnkačka, to známe. Před posledním přestupem (ano před tím skvělým na Kavalírce) mi v autobuse usnul, ale to jsme rozchodili rychlým cukrem (sušenka). Od autobusu už jsem ho teda vlekla, ale došli jsme!
Večer se sice vzteknul u jinak oblíbeného čištění zubů (psotníček, jaký jsme snad ještě nezažili), ale nakonec celkem rychle zvadnul mně na rameni. Tak si říkám, jestli fakt není čas odpolední spaní zrušit. Potom ovšem mám ty Bohnice jisté. Ale zas ty večery... No, uvidíme.
Každopádně mission accomplished! Jsem na něj táááák pyšná. A trochu teda i na sebe, milý deníčku...
27.11.2012
Tak nám na Tondu vypršela záruka... Dosud nebyl k reklamaci důvod, snad to tak zůstane. Sláva byla veliká a já to nějak pořád nemůžu pobrat...
Tak tedy 2 roky. Žijem. S Tondou je teď docela pohoda, je čím dál víc k domluvě. Jinak je to normální dvouleté dítě - vzteká se kvůli každé blbosti, teď aktuálně zejm. při oblíkání. Nejdřív nechce ven, potom nechce domů. Chodíme jen tak po okolí, Tonda jezdí autem po zídkách, trhá kuličky pámelníku a šlape po nich, chodíme se dívat na vlak a největší událost je, když potkáme kočičku. Hana spořádaně chrní a já přemýšlím o své vznešené roli a jak ji unést a ve zdraví přežít. Druhá varianta je, že jdeme nakoupit a pro koláč a zpátky autobusem. Koláč a autobus jsou tak silné motivátory, že trasu ujdeme v rekordním čase a bez incidentu. Hana chrní u mě na břiše, abychom se nemuseli plést s kočárem v autobuse...
Tak nám na Tondu vypršela záruka... Dosud nebyl k reklamaci důvod, snad to tak zůstane. Sláva byla veliká a já to nějak pořád nemůžu pobrat...
Tak tedy 2 roky. Žijem. S Tondou je teď docela pohoda, je čím dál víc k domluvě. Jinak je to normální dvouleté dítě - vzteká se kvůli každé blbosti, teď aktuálně zejm. při oblíkání. Nejdřív nechce ven, potom nechce domů. Chodíme jen tak po okolí, Tonda jezdí autem po zídkách, trhá kuličky pámelníku a šlape po nich, chodíme se dívat na vlak a největší událost je, když potkáme kočičku. Hana spořádaně chrní a já přemýšlím o své vznešené roli a jak ji unést a ve zdraví přežít. Druhá varianta je, že jdeme nakoupit a pro koláč a zpátky autobusem. Koláč a autobus jsou tak silné motivátory, že trasu ujdeme v rekordním čase a bez incidentu. Hana chrní u mě na břiše, abychom se nemuseli plést s kočárem v autobuse...
4.11.2012
Pamětliva nejnovějších doporučení, že příkrmy zase od 4. měsíce, motivována, že pokud se zadaří, mohla bych o silvestru i na chvíli na běžky, ovšem bez nervů při vzpomínce na Tondovy nevalné začátky, jsme dnes zkusily mrkev. Pustila jsem se do toho bez velkého očekávání, ať mám splněno, za měsíc to zkusíme zas. A světe div se, Hana jela po lžičce celá lačná! Otvírala pusu, statečně se prala s novou chutí i konzistencí a vypadala, že ji to zajímá a baví. Zdlábla skoro vše, co jsem měla nachystáno, nakonec jsem ji sama zabrzdila, abych ji hned na začátku nezabetonovala.
Vím, že na soudy je ještě brzy, zítra nebo příští týden může být všechno zase jinak, ale ten první úspěch mi vyrazil dech. A abych byla upřímná, milý deníčku, tak mě i zaskočil. Koukala jsem na tu růžovou holčičku, jak se zájmem loví lžičku a div jsem to neobrečela. Holt už nebudu ta jediná a nenahraditelná. Už i na tomto poli budu muset prokazovat i jiné mateřské kvality, abych si udržela výsadní postavení.
A vůbec nám děvče roste a rozkvétá. Začala se přetáčet, což jsem zjistila, když jsem ji našla na zemi na břiše, kterak hovoří s bratrem tváří v tvář. A Tonda už několikrát dokázal způsobit, že se nahlas zasmála. Netuším, co byl ten impuls, ale smála se tím kýčovitým dětským smíchem z reklam na Sunar. A vůbec na bratrovi může oči nechat. On ji zase mazácky častuje slovy "aoj Haniko" příp. "tau Hani" (čau). Je to prostě velkej brácha.
Tak jsem se dnes trochu dojala...
Pamětliva nejnovějších doporučení, že příkrmy zase od 4. měsíce, motivována, že pokud se zadaří, mohla bych o silvestru i na chvíli na běžky, ovšem bez nervů při vzpomínce na Tondovy nevalné začátky, jsme dnes zkusily mrkev. Pustila jsem se do toho bez velkého očekávání, ať mám splněno, za měsíc to zkusíme zas. A světe div se, Hana jela po lžičce celá lačná! Otvírala pusu, statečně se prala s novou chutí i konzistencí a vypadala, že ji to zajímá a baví. Zdlábla skoro vše, co jsem měla nachystáno, nakonec jsem ji sama zabrzdila, abych ji hned na začátku nezabetonovala.
Vím, že na soudy je ještě brzy, zítra nebo příští týden může být všechno zase jinak, ale ten první úspěch mi vyrazil dech. A abych byla upřímná, milý deníčku, tak mě i zaskočil. Koukala jsem na tu růžovou holčičku, jak se zájmem loví lžičku a div jsem to neobrečela. Holt už nebudu ta jediná a nenahraditelná. Už i na tomto poli budu muset prokazovat i jiné mateřské kvality, abych si udržela výsadní postavení.
A vůbec nám děvče roste a rozkvétá. Začala se přetáčet, což jsem zjistila, když jsem ji našla na zemi na břiše, kterak hovoří s bratrem tváří v tvář. A Tonda už několikrát dokázal způsobit, že se nahlas zasmála. Netuším, co byl ten impuls, ale smála se tím kýčovitým dětským smíchem z reklam na Sunar. A vůbec na bratrovi může oči nechat. On ji zase mazácky častuje slovy "aoj Haniko" příp. "tau Hani" (čau). Je to prostě velkej brácha.
Tak jsem se dnes trochu dojala...
2.11.2012
Dneska jsem v autobuse od jedné paní vyslechla, jak jsou ty dnešní matky pohodlné, když jezdí na kopec autobusem. Že ona chodila vždycky s kočárkem pěšky, že to je pěkná procházka a nikdy by ji nenapadlo cpát se do autobusu. Jojo, jsme líné a pohodlné. Jasně, přežít se dá všechno. Taky se pralo na valše a nikomu ruce neupadly, pár vařečkou na prdel taky nikoho nezabilo a kdysi děti místo do školy chodily pracovat na pole a taky to přežily. Ale stejně mi nepřijde, že by mi to mělo chybět. Asi jsme líné a pohodlné, ale opravdu bylo dřív tak samozřejmé se obětovat? Opravdu ženám dřív připadalo normální se strhnout? Proč?
Jsem líná a pohodlná. Když si život můžu usnadnit, tak to udělám...
Dneska jsem v autobuse od jedné paní vyslechla, jak jsou ty dnešní matky pohodlné, když jezdí na kopec autobusem. Že ona chodila vždycky s kočárkem pěšky, že to je pěkná procházka a nikdy by ji nenapadlo cpát se do autobusu. Jojo, jsme líné a pohodlné. Jasně, přežít se dá všechno. Taky se pralo na valše a nikomu ruce neupadly, pár vařečkou na prdel taky nikoho nezabilo a kdysi děti místo do školy chodily pracovat na pole a taky to přežily. Ale stejně mi nepřijde, že by mi to mělo chybět. Asi jsme líné a pohodlné, ale opravdu bylo dřív tak samozřejmé se obětovat? Opravdu ženám dřív připadalo normální se strhnout? Proč?
Jsem líná a pohodlná. Když si život můžu usnadnit, tak to udělám...
10.10.2012
A abych vás nekrátila o střípky a obrázky z našeho pestrého života, tak telegraficky:
Byli jsme zas na velkém výletě. V pátek jsme absolvovali úžasnou prohlídku vily Tugendhat, kterou jsem dostala od svého skvělého muže k narozeninám (tedy tu prohlídku, vila jaksi nebyla na prodej). A ještě úžasnější bylo, že Tonda bez průblémů zvládnul 2 hodiny s B&D, které viděl naposledy v létě. Sotva jsme v Brně vystoupili, ukazoval dědovi nové auto a babičku si ochočil hned v cukrárně. Nestačila jsem se divit, v létě se ještě styděl. Odešli jsme po řádném vysvětlení a rozloučení a T. ani nemrkl. Za dvě hodiny přivedli vysmátého klučinu a spokojené mimino, které sice odmítalo být v kočárku, ale v náručí u babičky to bylo v pořádku. Nevím, z čeho jsem měla větší radost - jestli z prohlídky vily nebo z toho, jak skvěle klaplo hlídání.
Pokračovali jsme na velkou rodinnou sešlost do Beskyd...
A abych vás nekrátila o střípky a obrázky z našeho pestrého života, tak telegraficky:
Byli jsme zas na velkém výletě. V pátek jsme absolvovali úžasnou prohlídku vily Tugendhat, kterou jsem dostala od svého skvělého muže k narozeninám (tedy tu prohlídku, vila jaksi nebyla na prodej). A ještě úžasnější bylo, že Tonda bez průblémů zvládnul 2 hodiny s B&D, které viděl naposledy v létě. Sotva jsme v Brně vystoupili, ukazoval dědovi nové auto a babičku si ochočil hned v cukrárně. Nestačila jsem se divit, v létě se ještě styděl. Odešli jsme po řádném vysvětlení a rozloučení a T. ani nemrkl. Za dvě hodiny přivedli vysmátého klučinu a spokojené mimino, které sice odmítalo být v kočárku, ale v náručí u babičky to bylo v pořádku. Nevím, z čeho jsem měla větší radost - jestli z prohlídky vily nebo z toho, jak skvěle klaplo hlídání.
Pokračovali jsme na velkou rodinnou sešlost do Beskyd...
10.10.2012
Došly mi vtipné názvy článků o frustraci v tom "nejkrásnějším období ženy", tak jsem si s dovolením jeden vypůjčila.
Občas si někdo posteskne, že jsem dlouho nic nenapsala. Těší mě, že mé cancy aspoň někdo čte, ale já vás nepotěším: psala bych, ale nějak není o čem...
Náš typický den už jsem popisovala, nic moc se nezměnilo. Tonda je teď pohodovej kluk, je s ním legrace a docela už je k domluvě, Hanička je veselé miminko, už nespí celý den, pomalu si už ustaluje svůj režim. Dny plynou tak nějak pořád stejně a nejhorší je, že mi to snad ani nevadí. Prý je na mateřské nejhorší ta izolace. Hmm, a víte co? Mě je to už tak nějak jedno. Smutné, že?
Dneska Tonda spí u babičky a my jsme měli vyrazit na hudební slezinu, dokud je ještě Hanička parťák do hospody. Nechtělo se mi, fakt se mi nechtělo a nešla jsem. Budiž mi omluvou, že z Beskyd jsme se vrátili jak pojízdnej lazaret a opravdu mi není hej, Hanička taky chrchle. Ale dřív bych za těchto okolností do hospody šla. Teď stačí rýmečka, za oknem padající tma a zima a najednou mi dámská jízda s Haničkou, u televize, v bytě, kde s nastávající zimou trávíme čím dál více času, připadá jako atraktivní program. Taky jsem si stěžovala, že mi chybí mužská společnost. Už mi nechybí. Nechybí mi žádná společnost. Tak nějak mi teď nechybí asi vůbec nic. Na jednu stranu je to osvobozující, na druhou stranu mě to děsí. Ale co, nechám to být, snad to zase přejde.
Došly mi vtipné názvy článků o frustraci v tom "nejkrásnějším období ženy", tak jsem si s dovolením jeden vypůjčila.
Občas si někdo posteskne, že jsem dlouho nic nenapsala. Těší mě, že mé cancy aspoň někdo čte, ale já vás nepotěším: psala bych, ale nějak není o čem...
Náš typický den už jsem popisovala, nic moc se nezměnilo. Tonda je teď pohodovej kluk, je s ním legrace a docela už je k domluvě, Hanička je veselé miminko, už nespí celý den, pomalu si už ustaluje svůj režim. Dny plynou tak nějak pořád stejně a nejhorší je, že mi to snad ani nevadí. Prý je na mateřské nejhorší ta izolace. Hmm, a víte co? Mě je to už tak nějak jedno. Smutné, že?
Dneska Tonda spí u babičky a my jsme měli vyrazit na hudební slezinu, dokud je ještě Hanička parťák do hospody. Nechtělo se mi, fakt se mi nechtělo a nešla jsem. Budiž mi omluvou, že z Beskyd jsme se vrátili jak pojízdnej lazaret a opravdu mi není hej, Hanička taky chrchle. Ale dřív bych za těchto okolností do hospody šla. Teď stačí rýmečka, za oknem padající tma a zima a najednou mi dámská jízda s Haničkou, u televize, v bytě, kde s nastávající zimou trávíme čím dál více času, připadá jako atraktivní program. Taky jsem si stěžovala, že mi chybí mužská společnost. Už mi nechybí. Nechybí mi žádná společnost. Tak nějak mi teď nechybí asi vůbec nic. Na jednu stranu je to osvobozující, na druhou stranu mě to děsí. Ale co, nechám to být, snad to zase přejde.
30.9.2012
Narodila jsem se v Praze, totiž v Košířích, vyrostla tu a teď tu vychovávám dvě děti. Kde se narodím a vyrostu, jsem ovlivnit nemohla, ale kde budu sama žít, to si zvolit můžu. Praha mi vždycky připadala jako skvělé místo pro život. V dětství jsme podnikali tajné výpravy „do města“, v pubertě jsem ocenila kina, divadla a kluby nadosah a teď s dětmi oceňuju život v blízkosti centra i zeleně. Nikdy jsem nechtěla domek za Prahou, právě protože bych musela složitě dojíždět nebo jezdit autem kvůli každému prdu. Nechci jezdit do kina autem, nechci jezdit autem pro rohlíky, nechci dělat dětem taxikáře, nechci složitě promýšlet každou večeři s přáteli ve městě. Kvalitní pražská MHD mi poskytovala svobodu pohybu bez velkého plánovaní.
Sice už nejezdím denně do práce, cest za zábavou taky ubylo, stejně ale MHD využívám...
Narodila jsem se v Praze, totiž v Košířích, vyrostla tu a teď tu vychovávám dvě děti. Kde se narodím a vyrostu, jsem ovlivnit nemohla, ale kde budu sama žít, to si zvolit můžu. Praha mi vždycky připadala jako skvělé místo pro život. V dětství jsme podnikali tajné výpravy „do města“, v pubertě jsem ocenila kina, divadla a kluby nadosah a teď s dětmi oceňuju život v blízkosti centra i zeleně. Nikdy jsem nechtěla domek za Prahou, právě protože bych musela složitě dojíždět nebo jezdit autem kvůli každému prdu. Nechci jezdit do kina autem, nechci jezdit autem pro rohlíky, nechci dělat dětem taxikáře, nechci složitě promýšlet každou večeři s přáteli ve městě. Kvalitní pražská MHD mi poskytovala svobodu pohybu bez velkého plánovaní.
Sice už nejezdím denně do práce, cest za zábavou taky ubylo, stejně ale MHD využívám...
14.9.2012
http://www.jsemvtom.cz/2012/09/12/musim-si-to-konecne-priznat-jsem-mizerna-matka-2/
Vím, že to je jen marketingový tah tvůrců seriálu a postava je vymyšlená tak, aby se v ní našlo co nejvíce příslušnic cílové skupiny seriálu, ale je to přesné a úderné. Ostatně z inteligence už mě nikdo podezírat nemůže, tak co bych nepodléhala marketingovým tahům, které jsou mi šité na míru...
http://www.jsemvtom.cz/2012/09/12/musim-si-to-konecne-priznat-jsem-mizerna-matka-2/
Vím, že to je jen marketingový tah tvůrců seriálu a postava je vymyšlená tak, aby se v ní našlo co nejvíce příslušnic cílové skupiny seriálu, ale je to přesné a úderné. Ostatně z inteligence už mě nikdo podezírat nemůže, tak co bych nepodléhala marketingovým tahům, které jsou mi šité na míru...
1.9.2012
Máme září, tak se trochu pověnujeme vzdělání.
Zase to klaplo. V ničem jsem se nešťourala, nic nezkoumala, snášela jeho neustálé "kata" a nechala to být. A ejhle, mluví a naučil se to úplně sám. Má cesta líného mateřství (což zahrnuje i to, že jsem ani nečetla "bibli" Líný rodič) mi stále více vyhovuje. Ale dost filosofie, pojďme k pojmům.
Tonda umí pojmenovat několik dopravních prostředků: loď, auto, hák (vlak), apito (autobus), popípí (popeláři, ale i popelnice), koták (kočárek), bapí (bagr), makaka (motorka), hatiti (hasiči) a uí uí (sanitka nebo cokoli s majáčkem).
Ze zvířátek jsme u kočiky (velmi precizně vysloveno), máme myk (myš), kájík (králík) a ha ha (pes), opičák. Sice neumí, jak dělá kočička, ale umí, jak dělá opice. Užitečné, že? Jo a taky umí slovo indián. Ano, hádáte správně - opičák a indián je jedno z našich něžných oslovení.
Dále kuika (kulička), kytka, náka (značka), kuk (kuk), kuk (kluk), um (dům), koín (komín), koko (oko), oko (okno), bolí, pálí, bopy (boty), gaje (garáž)
Části těla: uka (ruka), noa (noha, ale taky ponožka), nok (nos), pupí (pupík) a již zmíněné koko (oko)
A hlavně pochopil, že se mluvení hodí k řízení personálu, takže máme: apí (napít), bebe (sušenka), patito (paštika), eště, rozlišuje houpat a koupat, mami, táta, Hati (ve světlých chvilkách Hani, tedy Hanička). A zbytek světa je stále "kata". Ale už si docela rozumíme.
Máme září, tak se trochu pověnujeme vzdělání.
Zase to klaplo. V ničem jsem se nešťourala, nic nezkoumala, snášela jeho neustálé "kata" a nechala to být. A ejhle, mluví a naučil se to úplně sám. Má cesta líného mateřství (což zahrnuje i to, že jsem ani nečetla "bibli" Líný rodič) mi stále více vyhovuje. Ale dost filosofie, pojďme k pojmům.
Tonda umí pojmenovat několik dopravních prostředků: loď, auto, hák (vlak), apito (autobus), popípí (popeláři, ale i popelnice), koták (kočárek), bapí (bagr), makaka (motorka), hatiti (hasiči) a uí uí (sanitka nebo cokoli s majáčkem).
Ze zvířátek jsme u kočiky (velmi precizně vysloveno), máme myk (myš), kájík (králík) a ha ha (pes), opičák. Sice neumí, jak dělá kočička, ale umí, jak dělá opice. Užitečné, že? Jo a taky umí slovo indián. Ano, hádáte správně - opičák a indián je jedno z našich něžných oslovení.
Dále kuika (kulička), kytka, náka (značka), kuk (kuk), kuk (kluk), um (dům), koín (komín), koko (oko), oko (okno), bolí, pálí, bopy (boty), gaje (garáž)
Části těla: uka (ruka), noa (noha, ale taky ponožka), nok (nos), pupí (pupík) a již zmíněné koko (oko)
A hlavně pochopil, že se mluvení hodí k řízení personálu, takže máme: apí (napít), bebe (sušenka), patito (paštika), eště, rozlišuje houpat a koupat, mami, táta, Hati (ve světlých chvilkách Hani, tedy Hanička). A zbytek světa je stále "kata". Ale už si docela rozumíme.
29.8.2012
Odesláno do redakce Aktualne.cz:
Dobrý den,reaguji na výzvu, jak mi změny v MHD změní život.
Velmi. Mám dvě malé děti (21 měs. a 3 měs.) a bydlím na zkrácené lince 123. U Anděla vyřizuji téměř vše, co potřebuji, málokdy jezdím dál, příp. tam přestupuju. Na 10 min trase mi tedy přibude přestup, který pro mě není lehký - v jedné ruce kočár, v druhé ruce ani ne dvouleté dítě. Zastávka na Kavalírce, která se najednou stane důležitým přestupním bodem, nemá vůbec žádné zázemí, ani lavičku ani přístřešek, předpokládám i z důvodu zachování průchodnosti chodníku. Takže cestující vystoupivší z 123 zůstanou na "zastávce" rozuměj na chodníku, kde budou blokovat průchod ostatním pěším.
Čím více přestupů, tím menší přesnost spojení a tím větší riziko, že to někde "neklapne". Představa, že mi autobus, kt...
Odesláno do redakce Aktualne.cz:
Dobrý den,reaguji na výzvu, jak mi změny v MHD změní život.
Velmi. Mám dvě malé děti (21 měs. a 3 měs.) a bydlím na zkrácené lince 123. U Anděla vyřizuji téměř vše, co potřebuji, málokdy jezdím dál, příp. tam přestupuju. Na 10 min trase mi tedy přibude přestup, který pro mě není lehký - v jedné ruce kočár, v druhé ruce ani ne dvouleté dítě. Zastávka na Kavalírce, která se najednou stane důležitým přestupním bodem, nemá vůbec žádné zázemí, ani lavičku ani přístřešek, předpokládám i z důvodu zachování průchodnosti chodníku. Takže cestující vystoupivší z 123 zůstanou na "zastávce" rozuměj na chodníku, kde budou blokovat průchod ostatním pěším.
Čím více přestupů, tím menší přesnost spojení a tím větší riziko, že to někde "neklapne". Představa, že mi autobus, kt...
28.8.2012
Dneska se mi podařilo splnit plán: dopoledne i odpoledne jsem Tondu celkem kvalitně unavila. Bohužel ještě kvalitněji unavil on mě. Nějaký nápad jak obrátit tento nepoměr?
Večer jsem odcházela ze hřiště v jedné ruce kočár s Haničkou, na něm zavěšený Tondův malý kočárek a v druhé ruce pod paží totálně ukoptěný, ječící a zmítající se Tonda. Ve strhané tváři se mi zračil výraz plný lhostejnosti. Vyvlekla jsem ho za branku z dohledu a dosahu atrakcí a tam ho nechala ležet. Když jsem se dostatečně vzdálila, přestal vřeštět, zvedl se a šel za mnou. Sám téměř bez incidentu vyšel od tenisu až domu. Při odemykání branky jsem se neubránila pocitu triumfu.
Už jsem vopravdická matka?
Dneska se mi podařilo splnit plán: dopoledne i odpoledne jsem Tondu celkem kvalitně unavila. Bohužel ještě kvalitněji unavil on mě. Nějaký nápad jak obrátit tento nepoměr?
Večer jsem odcházela ze hřiště v jedné ruce kočár s Haničkou, na něm zavěšený Tondův malý kočárek a v druhé ruce pod paží totálně ukoptěný, ječící a zmítající se Tonda. Ve strhané tváři se mi zračil výraz plný lhostejnosti. Vyvlekla jsem ho za branku z dohledu a dosahu atrakcí a tam ho nechala ležet. Když jsem se dostatečně vzdálila, přestal vřeštět, zvedl se a šel za mnou. Sám téměř bez incidentu vyšel od tenisu až domu. Při odemykání branky jsem se neubránila pocitu triumfu.
Už jsem vopravdická matka?
27.8.2012
Hanička řečená Růžovka. Roztomilá, růžová holčička, necelé tři měsíce, 5,3 kg. Konečně si ji začínám užívat. Nebyl čas a ani nálada, to králičí miminko mě asi nějak nebralo. Ale teď už je taková pěkně kulatá, macatá, už má výraz v tváři, kouká, usmívá se, sleduje hračky nad sebou, dělá ksichty, brouká. Když odpadne od prsa v mléčném komatu, je k zulíbání. V domácnosti se ujalo rčení "krká/prdí jako malá růžová holčička" - to roztomiloučké stvoření dokáže neuvěřitelné věci. Jinak je to pohodová holčička, v noci spí, budí se jednou max. dvakrát, na první zátah uspí 6-7 h. Po kojení bez protestu spí dál. Přes den netřeba uspávat, spí, jak potřebuje. Tonda dudlík nechtěl, Hanička se zašpuntovat nechá.
U pediatričky jsem si stěžovala, že je líná jako byl její bratr, protože nezvedá hlavu. V tu chvíli, Hanele zabejčila a zvedla hlavu jako ještě nikdy. Šplhounka...
Hanička řečená Růžovka. Roztomilá, růžová holčička, necelé tři měsíce, 5,3 kg. Konečně si ji začínám užívat. Nebyl čas a ani nálada, to králičí miminko mě asi nějak nebralo. Ale teď už je taková pěkně kulatá, macatá, už má výraz v tváři, kouká, usmívá se, sleduje hračky nad sebou, dělá ksichty, brouká. Když odpadne od prsa v mléčném komatu, je k zulíbání. V domácnosti se ujalo rčení "krká/prdí jako malá růžová holčička" - to roztomiloučké stvoření dokáže neuvěřitelné věci. Jinak je to pohodová holčička, v noci spí, budí se jednou max. dvakrát, na první zátah uspí 6-7 h. Po kojení bez protestu spí dál. Přes den netřeba uspávat, spí, jak potřebuje. Tonda dudlík nechtěl, Hanička se zašpuntovat nechá.
U pediatričky jsem si stěžovala, že je líná jako byl její bratr, protože nezvedá hlavu. V tu chvíli, Hanele zabejčila a zvedla hlavu jako ještě nikdy. Šplhounka...
25.8.2012
Přišlo to z nečekaného směru, ale přišlo. Po jako vždy příjemném triatlonu jsme se na hnusné horké dny uklidili do Zvíro. Ze začátku s našima a potom s podobně postiženou soumatkou. Odjížděla jsem plná odhodlání, ale taky velkých obav. Prvně sama s dvěma dětmi. Teda ne sama, ale poměr je zachován - 2 matky na 4 děti a pravidelné večerní vysvobození žádné. Muž si ale občas zaslouží opušťák, pěkně si odpočine a já se mu pak budu moct zase s čistým svědomím hroutit, předpověď slibovala odporné vedro opravdové léto, i nebylo výmluv a vyrazili jsme.
V úterý a ve středu jsem ještě měla k dispozici B&D. Nesporně to je pomoc po té "fyzické" stránce (full service, Tonda medvědaří babičku, babička ho nakrmí, jde se s ním koupat, děda s ním posedí v autě a v garáži, večer a odpoledne pohlídají Haničku, když uspávám), ale ta "psychická" stránka to poněkud vyrovnává...
Přišlo to z nečekaného směru, ale přišlo. Po jako vždy příjemném triatlonu jsme se na hnusné horké dny uklidili do Zvíro. Ze začátku s našima a potom s podobně postiženou soumatkou. Odjížděla jsem plná odhodlání, ale taky velkých obav. Prvně sama s dvěma dětmi. Teda ne sama, ale poměr je zachován - 2 matky na 4 děti a pravidelné večerní vysvobození žádné. Muž si ale občas zaslouží opušťák, pěkně si odpočine a já se mu pak budu moct zase s čistým svědomím hroutit, předpověď slibovala odporné vedro opravdové léto, i nebylo výmluv a vyrazili jsme.
V úterý a ve středu jsem ještě měla k dispozici B&D. Nesporně to je pomoc po té "fyzické" stránce (full service, Tonda medvědaří babičku, babička ho nakrmí, jde se s ním koupat, děda s ním posedí v autě a v garáži, večer a odpoledne pohlídají Haničku, když uspávám), ale ta "psychická" stránka to poněkud vyrovnává...
17.8.2012
S dvěma malými dětmi se ze mě stala vynervovaná hysterka. Ano, uznávám to. Ale taky bych ocenila, kdyby okolí uznalo, že dvě malé děti jsou k této změně charakteru pádným důvodem. Uznávám, že jsem mnohdy protivná, hysterická a tak vůbec, ale rozhodně mi nepomůžou dobré rady, že děti jednou vyrostou, že to musím vydržet, příp. že si potřebuju odpočinout a další převratné myšlenky. A taky nepotřebuju slyšet, že to nesmím brát tak vážně. Zejména to nepotřebuju slyšet od lidí, kteří vychovali jedno dítě, a/nebo měli kdykoli k ruce babičku. Neříkám, že naše babičky nefungujou, právě naopak, ale ani jedna prostě není tak blízko, aby mi pomohla okamžitě řešit krizové situace. Pohlídat Haničku, když mi ruší Tondovo polední uspávání. Vzít Tondu ven, když Hanička vřeští a není k utišení. Pohlídat Tondu, než naložím auto...
S dvěma malými dětmi se ze mě stala vynervovaná hysterka. Ano, uznávám to. Ale taky bych ocenila, kdyby okolí uznalo, že dvě malé děti jsou k této změně charakteru pádným důvodem. Uznávám, že jsem mnohdy protivná, hysterická a tak vůbec, ale rozhodně mi nepomůžou dobré rady, že děti jednou vyrostou, že to musím vydržet, příp. že si potřebuju odpočinout a další převratné myšlenky. A taky nepotřebuju slyšet, že to nesmím brát tak vážně. Zejména to nepotřebuju slyšet od lidí, kteří vychovali jedno dítě, a/nebo měli kdykoli k ruce babičku. Neříkám, že naše babičky nefungujou, právě naopak, ale ani jedna prostě není tak blízko, aby mi pomohla okamžitě řešit krizové situace. Pohlídat Haničku, když mi ruší Tondovo polední uspávání. Vzít Tondu ven, když Hanička vřeští a není k utišení. Pohlídat Tondu, než naložím auto...
7. 8. 2012
Dovolená. Ne mateřská, ale fakt to měla být dovolená. Klaplo to tak na půl, na škále 1-5 hodnotím za tři, tedy dobře. Na můj vkus se to příliš podobalo té dovolené mateřské.
Obě dlouhé cesty na Kysuce a zpět proběhly skvěle, obě děti jsou vzorní spolujezdci. Cestou tam to oba statečně uspali až do Kroměříže vč. dvou zácp na dálnici. V KM jsme se prošli zámeckým parkem, pokochali se zvířátky v minizoo, která konečně Tondu zaujala, dali si zmrzku v kavárně s živou country muzikou. Cestou zpět jsme jeli severem přes Hradec a děti spaly až do Vysokého Mýta, kde jsme se opět stavili na procházku a zmrzku.
Hanička je milionová, jde z ruky do ruky, v podstatě se nemusím starat. Stačí ji ve staré Libertě zaparkovat pod jabloň a ona tak dlouho pozoruje listí, až usne. Oč báječnější je Hanička, o to náročnější je její bratr. Tonda se vzteká. Vzteká se kvůli každé blbosti...
Dovolená. Ne mateřská, ale fakt to měla být dovolená. Klaplo to tak na půl, na škále 1-5 hodnotím za tři, tedy dobře. Na můj vkus se to příliš podobalo té dovolené mateřské.
Obě dlouhé cesty na Kysuce a zpět proběhly skvěle, obě děti jsou vzorní spolujezdci. Cestou tam to oba statečně uspali až do Kroměříže vč. dvou zácp na dálnici. V KM jsme se prošli zámeckým parkem, pokochali se zvířátky v minizoo, která konečně Tondu zaujala, dali si zmrzku v kavárně s živou country muzikou. Cestou zpět jsme jeli severem přes Hradec a děti spaly až do Vysokého Mýta, kde jsme se opět stavili na procházku a zmrzku.
Hanička je milionová, jde z ruky do ruky, v podstatě se nemusím starat. Stačí ji ve staré Libertě zaparkovat pod jabloň a ona tak dlouho pozoruje listí, až usne. Oč báječnější je Hanička, o to náročnější je její bratr. Tonda se vzteká. Vzteká se kvůli každé blbosti...
25. 7. 2012
Trochu neskromné, ale já se tak cítím, tak mi to neberte. Posuďte sami:
Tak jsme si udělali dopoledne vypečený výlet "do města" (rozuměj k Andělu). Zjistila jsem, že s botama pro Tondu to nebude jednoduché. Vetšinu bot už úspěšně prodřel na motorce, takže by potřeboval druhou sadu repre bot. Neuspěli jsme ani u osvědčených (a drahých) značek. Tonda má asi vysoký nárt - nedostala jsem ho do ničeho, co nemělo propínací vršek, sucháče byly zase krátký a o číslo větší boty byly sice dost vysoké, ale zas moc velké. Skvělé sandály s pogumovanou špičkou, na motorku jak dělané, mu nebyly přes nárt a ty, co má teď, už v jeho velikosti nemaj. Tak na dovolenou vyrazíme zas jak z armády spásy.
Jedeme dál: pokus o zakoupení gatěk pro tlustý (dlouhé spodní prádlo pod sukni, v kterém si neodřu stehna) v doporučeném krámě taky neklapl, prý si mám zajet na Václavák nebo do Palladia. Ale nápad pobavil...
« Starší články Trochu neskromné, ale já se tak cítím, tak mi to neberte. Posuďte sami:
Tak jsme si udělali dopoledne vypečený výlet "do města" (rozuměj k Andělu). Zjistila jsem, že s botama pro Tondu to nebude jednoduché. Vetšinu bot už úspěšně prodřel na motorce, takže by potřeboval druhou sadu repre bot. Neuspěli jsme ani u osvědčených (a drahých) značek. Tonda má asi vysoký nárt - nedostala jsem ho do ničeho, co nemělo propínací vršek, sucháče byly zase krátký a o číslo větší boty byly sice dost vysoké, ale zas moc velké. Skvělé sandály s pogumovanou špičkou, na motorku jak dělané, mu nebyly přes nárt a ty, co má teď, už v jeho velikosti nemaj. Tak na dovolenou vyrazíme zas jak z armády spásy.
Jedeme dál: pokus o zakoupení gatěk pro tlustý (dlouhé spodní prádlo pod sukni, v kterém si neodřu stehna) v doporučeném krámě taky neklapl, prý si mám zajet na Václavák nebo do Palladia. Ale nápad pobavil...