Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Z deníku supermatky

25. 7. 2012

Trochu neskromné, ale já se tak cítím, tak mi to neberte. Posuďte sami:

Tak jsme si udělali dopoledne vypečený výlet "do města" (rozuměj k Andělu). Zjistila jsem, že s botama pro Tondu to nebude jednoduché. Vetšinu bot už úspěšně prodřel na motorce, takže by potřeboval druhou sadu repre bot. Neuspěli jsme ani u osvědčených (a drahých) značek. Tonda má asi vysoký nárt - nedostala jsem ho do ničeho, co nemělo propínací vršek, sucháče byly zase krátký a o číslo větší boty byly sice dost vysoké, ale zas moc velké. Skvělé sandály s pogumovanou špičkou, na motorku jak dělané, mu nebyly přes nárt a ty, co má teď, už v jeho velikosti nemaj. Tak na dovolenou vyrazíme zas jak z armády spásy.

Jedeme dál: pokus o zakoupení gatěk pro tlustý (dlouhé spodní prádlo pod sukni, v kterém si neodřu stehna) v doporučeném krámě taky neklapl, prý si mám zajet na Václavák nebo do Palladia. Ale nápad pobavil. Vylezli jsme z obchodního centra a začíná lejt. Pokračujeme do biokrámu vyzvednout si zásilku od Veselé nohavice. Balík stále není kompletní, objednané a zaplacené Hančiny polodupačky pořád nejsou.

Pozor změna: v třetím krámě jsem uspěla s těmi kalhotkami pro tlusté. Posílena prvním úspěchem dne, přemýšlím, co s načatým dopolednem. Venku prší, doma mě Tonda uprudí. Kupuju si kafe do kelímku a jdeme obhlídnout herničku v obchoďáku. Tonda odmítá vystoupit z kočáru. Nakonec si teda dal říct a nadšeně montuje koule na obřím počítadle, já mezitím kojím Hanče. Druhý úspěch. Ale nic není zadarmo, takže z herny odcházíme s řevem. Jsem ale nekompromisní, začínám mít hlad a autobus jezdí jednou za čtvrt hodiny.

V autobuse Tonda usíná jednu zastávku před tím, než vystupujeme, takže do schodů nesu obě děti. Položím Tondu do postele, z které se okamžitě vymrští. Tak dám vařit vodu na těstoviny k obědu. Mezitím přebalím obě děti, Hanička začíná poplakávat. Tondu posadím do židle, dám mu oběd a jdu se věnovat Haničce, která mezitím řve, až se zalyká. Nic nepomáhá, vážu si ji do šátku a Tonda se musí najíst sám. A najedl se!!! Třetí úspěch.

No a nakonec happy end: Hanče se v šátku uklidnila a nechala si vnutit prso a Tonda po obědě usnul během 10 min bez odmlouvání. Vytřela jsem pod Tondovou židlí, umyla nádobí, dojedla studený oběd, převlíkla Hančinu počuranou postel a teď je tu ticho a to kafe je výbornýýý.

A to nás čeká ještě odpoledne. Ale dneska už mě nevytočej, jsem silná žena!
25.7.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 11.8.2012. Počet zobrazení: 1109

Komentáře

Autor: Lucie
Vloženo: 6.8.2012 16:10:20
Dobrý den,
nějak jsem se dostala na Vaše stránky a moc se mi líbí, pěkně vyprávíte o Vaší rodince.
My máme zatím jednoho synáčka-v srpnu mu budou čtyři-,občas také nestíhám, ale je to naše zlatíčko. U nás je to trochu jinačí, poněvadž jsem nevidomá a to ne moc dlouho, takže sme se společně se synem učili chodit do města, do obchodů apod. ale když jdem nakupovat-základní věci-ty těžké kupujem o víkendu s tatínkem, tak nakoupíme spoustu jiných "drobností" hlavně mlsek..úsměv..a to ani nemluvím o hračkárně, to je přemlouvání: maminko,up mi autíčko" a to bychom si mohli doma otevřít hračkárnu..
Přeji vám pěkné dny, hodně radosti s dětičkama a hodně sil..
Mám kamarádku,která je také silnější,já bohužel po porodu taky, a ta si libuje v obchůdku Pelikán, když by jste chtěla zkusím najít kontakt kde sídlí..
Mějte se krásně a děkuji za pěkné vyprávění
Lucie Praha