Děti a já
14.12.2013
…tak tohle všechno se mi vybaví, když se řeknou Vánoce. Přemýšlela jsem, co bych tak o našich Vánocích mohla napsat já. Nic mi nepřišlo dost vtipné, dost dojemné, prostě dost vánoční. Až Missorčin příběh vanilkových rohlíčků od babičky mi připomněl, že vlastně máme jednu tradici, nad kterou se spousta lidí pozastavuje. Tak babi, pro tebe…
…tak tohle všechno se mi vybaví, když se řeknou Vánoce. Přemýšlela jsem, co bych tak o našich Vánocích mohla napsat já. Nic mi nepřišlo dost vtipné, dost dojemné, prostě dost vánoční. Až Missorčin příběh vanilkových rohlíčků od babičky mi připomněl, že vlastně máme jednu tradici, nad kterou se spousta lidí pozastavuje. Tak babi, pro tebe…
29.11.2013
Tondovi byly tři roky. Sláva byla veliká, jubilantovi gratulovala celá rodina, Tonda týden před akcí nedrnčel o ničem jiném, než že bude dort se svíčkama a já jsem si složila další maturitu z mateřství - upekla jsem dovopravdickej dort. Jako že jsem třela žloutky s cukrem a šlehala tuhý sníh, dokonce i na krém došlo!
Jinak celkem všechno při starém. Tonda je pořád velkej brácha - neustále Haničce i nám něco vysvětluje, brebentí a brebentí a je Haniččin velký ochránce - nikdo cizí na ni nesmí skoro ani promluvit. Zkrátila bych to do věty "Nebijte mi sestru, zbiju si ji sám". Stále velký fanda do dopravy - už zdálky rozlišuje, jestli jede autobus "s tlačítkama nebo bez", recituje stanice i jiné hlášky z dopravních prostředků. MUDr. jeho vývoj shledala uspokojivým.
Tondovi byly tři roky. Sláva byla veliká, jubilantovi gratulovala celá rodina, Tonda týden před akcí nedrnčel o ničem jiném, než že bude dort se svíčkama a já jsem si složila další maturitu z mateřství - upekla jsem dovopravdickej dort. Jako že jsem třela žloutky s cukrem a šlehala tuhý sníh, dokonce i na krém došlo!
Jinak celkem všechno při starém. Tonda je pořád velkej brácha - neustále Haničce i nám něco vysvětluje, brebentí a brebentí a je Haniččin velký ochránce - nikdo cizí na ni nesmí skoro ani promluvit. Zkrátila bych to do věty "Nebijte mi sestru, zbiju si ji sám". Stále velký fanda do dopravy - už zdálky rozlišuje, jestli jede autobus "s tlačítkama nebo bez", recituje stanice i jiné hlášky z dopravních prostředků. MUDr. jeho vývoj shledala uspokojivým.
15.11.2013
Boty. Ty děti potřebujou pořád nový boty. Tonda s podzimem nafasoval boty z jara a spokojila jsem se s faktem, že se do nich vejde a nestěžuje si. Radši jsem to moc nekontrolovala, hádám, že mu musely být poněkud malé. Haničce z bačkůrek taky povážlivě lezou palce, zima na krku, čas na velký nákup.
Nahodila jsem Haničku na záda, Tonda s příslibem cesty tramvají se bez protestů oblékl a vyrazili jsme. Zavrhla jsem speciálku na Lužinách a zkusili jsme obyč obchod o dost blíže. Ve velkých řetězcích typu Humanic a Baťa většinou neuspějeme, ale podivný malý krámek na Arbesáku byl trefa do černého...
Boty. Ty děti potřebujou pořád nový boty. Tonda s podzimem nafasoval boty z jara a spokojila jsem se s faktem, že se do nich vejde a nestěžuje si. Radši jsem to moc nekontrolovala, hádám, že mu musely být poněkud malé. Haničce z bačkůrek taky povážlivě lezou palce, zima na krku, čas na velký nákup.
Nahodila jsem Haničku na záda, Tonda s příslibem cesty tramvají se bez protestů oblékl a vyrazili jsme. Zavrhla jsem speciálku na Lužinách a zkusili jsme obyč obchod o dost blíže. Ve velkých řetězcích typu Humanic a Baťa většinou neuspějeme, ale podivný malý krámek na Arbesáku byl trefa do černého...
14.10.2013
Koncem školního roku jsem podnikla pokus přihlásit Tondu do dopolední školky v DDM na Klamovce. Nevyšlo to, měli plno, vzala jsem na vědomí a zařídila nám na zimu různé pravidelné společné aktivity, ať mi nehrábne. Nedávno mi z DDM volali, že se jim uvolnilo místo, jestli tedy máme ještě zájem. Zaskočilo mě to, ale proč to nezkusit, jsem přeci ta emancipovaná matka, pro kterou je vrchol blaha zbavit se dětí a k tomu kolektiv, jiné autority a blablabla. No, nakonec Tonda nikam nechodí. Vyhodnotila jsem, že by nám to spíš komplikovalo život - ráno v plné sestavě do školky, s Haničkou zpátky domu a v poledne totéž v opačném gardu, do toho naše domluvené aktivity, no, byla bych orvaná a nervózní a děti, má věrná zrcadla, se mnou. A do toho jsem si ještě uvědomila, že vlastně nechci opouštět ten luxus, kdy si ještě letos můžeme dělat, cokoli chceme...
Koncem školního roku jsem podnikla pokus přihlásit Tondu do dopolední školky v DDM na Klamovce. Nevyšlo to, měli plno, vzala jsem na vědomí a zařídila nám na zimu různé pravidelné společné aktivity, ať mi nehrábne. Nedávno mi z DDM volali, že se jim uvolnilo místo, jestli tedy máme ještě zájem. Zaskočilo mě to, ale proč to nezkusit, jsem přeci ta emancipovaná matka, pro kterou je vrchol blaha zbavit se dětí a k tomu kolektiv, jiné autority a blablabla. No, nakonec Tonda nikam nechodí. Vyhodnotila jsem, že by nám to spíš komplikovalo život - ráno v plné sestavě do školky, s Haničkou zpátky domu a v poledne totéž v opačném gardu, do toho naše domluvené aktivity, no, byla bych orvaná a nervózní a děti, má věrná zrcadla, se mnou. A do toho jsem si ještě uvědomila, že vlastně nechci opouštět ten luxus, kdy si ještě letos můžeme dělat, cokoli chceme...
26.9.2013
První výlet bez kočáru. Tonda se dožadoval nákupu zmrzliny, i jsme využili jednoho z mála pozitiv exilu a vyrazili do blízkého obchodu. Tonda si bral kolo (odrážedlo) a Hanička velmi zálibně pokukovala po své motorce. Tak jsem si řekla proč ne, ať z toho výletu děvče taky něco má a aspoň mi neusne před obědem.
Tonda vede peloton, Hanička se ho snaží držet, seč jí síly stačí. Neúspěšně. Tření malých plastových kol motorky je s koly velkého odrážedla naprosto nesrovnatelné, rovněž nesouměřitelné jsou síly a zkušenosti jednotlivých závodníků. Tonda mizí v dáli, Hanička se statečně pere s nerovnostmi chodníku. Tondův postup naštěstí přibržďuje bagr zaparkovaný nedaleko v zahrádce, tak jsme tempo trochu zase srovnali. Tonda ovšem opět vyráži vpřed na další časovku, naštěstí povrh chodníku se dramaticky zlepšuje, tak i my zvyšujeme tempo. Začíná pršet, naštěstí už jsme skoro v cíli...
První výlet bez kočáru. Tonda se dožadoval nákupu zmrzliny, i jsme využili jednoho z mála pozitiv exilu a vyrazili do blízkého obchodu. Tonda si bral kolo (odrážedlo) a Hanička velmi zálibně pokukovala po své motorce. Tak jsem si řekla proč ne, ať z toho výletu děvče taky něco má a aspoň mi neusne před obědem.
Tonda vede peloton, Hanička se ho snaží držet, seč jí síly stačí. Neúspěšně. Tření malých plastových kol motorky je s koly velkého odrážedla naprosto nesrovnatelné, rovněž nesouměřitelné jsou síly a zkušenosti jednotlivých závodníků. Tonda mizí v dáli, Hanička se statečně pere s nerovnostmi chodníku. Tondův postup naštěstí přibržďuje bagr zaparkovaný nedaleko v zahrádce, tak jsme tempo trochu zase srovnali. Tonda ovšem opět vyráži vpřed na další časovku, naštěstí povrh chodníku se dramaticky zlepšuje, tak i my zvyšujeme tempo. Začíná pršet, naštěstí už jsme skoro v cíli...
15.9.2013
A jak to bylo dál? Díky rekonstrukci se ze mě se stala emancipovaná a samostatná matka dvou dětí. S kamarádkou jsme vyrazily do kempu na Pecku u Nové Paky. Horko bylo naštěstí jenom první den, protože lovení vrávorající Hany v dětském brouzdališti o výměře cca 2x2 m a neustálé sledování Tondy mířícího do velkého bazénu, byl docela adrenalin. Zbytek týdne jsme courali do nedaléké lesní cukrárny, vyrazili jsme na Pecku a za vrchol adrenalinu považuji výlet s dětmi do Paky za účelem nákupu bot. Uznala jsem, že Hanička už je chodec a že už nebude jenom léto, a tak jsme vyrazili shopping. Během zkoušení Hanička přerovnala několik regálů s botama, Tonda mi neustále mizel v davu matek a dětí, které si přišli koupit bačkůrky do školky, ale uspěli jsme. Podívali jsme se ještě na vlaky, prošli jsme se parkem a vyrazili jsme na oběd...
A jak to bylo dál? Díky rekonstrukci se ze mě se stala emancipovaná a samostatná matka dvou dětí. S kamarádkou jsme vyrazily do kempu na Pecku u Nové Paky. Horko bylo naštěstí jenom první den, protože lovení vrávorající Hany v dětském brouzdališti o výměře cca 2x2 m a neustálé sledování Tondy mířícího do velkého bazénu, byl docela adrenalin. Zbytek týdne jsme courali do nedaléké lesní cukrárny, vyrazili jsme na Pecku a za vrchol adrenalinu považuji výlet s dětmi do Paky za účelem nákupu bot. Uznala jsem, že Hanička už je chodec a že už nebude jenom léto, a tak jsme vyrazili shopping. Během zkoušení Hanička přerovnala několik regálů s botama, Tonda mi neustále mizel v davu matek a dětí, které si přišli koupit bačkůrky do školky, ale uspěli jsme. Podívali jsme se ještě na vlaky, prošli jsme se parkem a vyrazili jsme na oběd...
12.8.2013
Tak tedy léto. Letos věru velmi hutné. Začali jsme ve Zvíroticích s H. a jejími dvěma dětmi. 2 matky, 4 děti, všechny stejně mrňavé a nemožné... Je to neuvěřitelné, ale nejen že jsem to přežila, ale bylo to dokonce i prima (ale nikomu to neříkejte). Mj. bylo příjemné si zase potvrdit, že Tonda není jediné vzteklé a mimoňské dítě pod sluncem. A pro velký úspěch si celou akci příští týden zopakujeme, už v jiné destinaci.
Bystřička v Peruci, objevitelé a námořníci. Mám stále kamarády, s kterými jsme ještě jako malí smradi jezdili na tábor pro rodiče s dětmi na Bystřičku poblíž Vsetína. Máme na to idylické vzpomínky, tak nás nenapadlo nic lepšího, než vstoupit podruhé do stejné řeky, a stejnou legraci dopřát i našim dětem (a především sobě). Tak vznikla bystřička s malým "b" v Peruci, kousek od Slaného...
Tak tedy léto. Letos věru velmi hutné. Začali jsme ve Zvíroticích s H. a jejími dvěma dětmi. 2 matky, 4 děti, všechny stejně mrňavé a nemožné... Je to neuvěřitelné, ale nejen že jsem to přežila, ale bylo to dokonce i prima (ale nikomu to neříkejte). Mj. bylo příjemné si zase potvrdit, že Tonda není jediné vzteklé a mimoňské dítě pod sluncem. A pro velký úspěch si celou akci příští týden zopakujeme, už v jiné destinaci.
Bystřička v Peruci, objevitelé a námořníci. Mám stále kamarády, s kterými jsme ještě jako malí smradi jezdili na tábor pro rodiče s dětmi na Bystřičku poblíž Vsetína. Máme na to idylické vzpomínky, tak nás nenapadlo nic lepšího, než vstoupit podruhé do stejné řeky, a stejnou legraci dopřát i našim dětem (a především sobě). Tak vznikla bystřička s malým "b" v Peruci, kousek od Slaného...
14.7.2013
Rekonstrukce původně plánovaná na kuchyni, záchod a koupelnu se nám poněkud rozlezla do celého bytu, a tak začínáme dětským pokojem. Odjíždíme na týden na bystřičku, co už není na Bystřičce, ale u Loun, a mezitím to tu vypukne. Kromě obvyklého balení celého cirkusu nám tedy přibylo vyklízení pokojíčku. Děti jsou nadšené, sedí v přestěhované skříni v ložnici a Tonda hlásí, že to je lanovka. Hanička neúnavně leze do vyklizenýcch šuplat zpod postelí. Nejzapeklitější záležitost - vymanévrovat dvě velké postele s dětského pokoje do obýváku nám zpestřuje Tonda, který kolem nás neustále pobíhá a vykřikuje, že už jede vlak. Odhalený rošt v posteli jsou totiž jasné koleje, a přeouvající se postel je přeci vagón. Při každém položení postele z důvodů, že ji už neunesu nebo proto, že je potřeba vyklidit trasu, Tonda do vlaku nastupuje...
Rekonstrukce původně plánovaná na kuchyni, záchod a koupelnu se nám poněkud rozlezla do celého bytu, a tak začínáme dětským pokojem. Odjíždíme na týden na bystřičku, co už není na Bystřičce, ale u Loun, a mezitím to tu vypukne. Kromě obvyklého balení celého cirkusu nám tedy přibylo vyklízení pokojíčku. Děti jsou nadšené, sedí v přestěhované skříni v ložnici a Tonda hlásí, že to je lanovka. Hanička neúnavně leze do vyklizenýcch šuplat zpod postelí. Nejzapeklitější záležitost - vymanévrovat dvě velké postele s dětského pokoje do obýváku nám zpestřuje Tonda, který kolem nás neustále pobíhá a vykřikuje, že už jede vlak. Odhalený rošt v posteli jsou totiž jasné koleje, a přeouvající se postel je přeci vagón. Při každém položení postele z důvodů, že ji už neunesu nebo proto, že je potřeba vyklidit trasu, Tonda do vlaku nastupuje...
30.6.2013
Tonda si jezdí na zemi s vláčky. Ty jsou ovšem také velmi atraktivní pro Haničku, která okamžitě zamíří k němu, že si budou hrát spolu. Tonda vteřinu ječí, že "Hanička neeee", potom si ovšem vzpomene na sestřinu oblíbenou kratochvíli - lezení do prádelního koše a zase z něj. Lišácky mu zablýskne v očích, zvedne se, mezi Hanu a vláčky koš postaví a medovým hláskem k ní hovoří: "Na, Haničko, můžeš do koše." A co se nestane - funguje to! Hrozící incident je odvrácen a ani jsem nemusela zasahovat.
Tonda si jezdí na zemi s vláčky. Ty jsou ovšem také velmi atraktivní pro Haničku, která okamžitě zamíří k němu, že si budou hrát spolu. Tonda vteřinu ječí, že "Hanička neeee", potom si ovšem vzpomene na sestřinu oblíbenou kratochvíli - lezení do prádelního koše a zase z něj. Lišácky mu zablýskne v očích, zvedne se, mezi Hanu a vláčky koš postaví a medovým hláskem k ní hovoří: "Na, Haničko, můžeš do koše." A co se nestane - funguje to! Hrozící incident je odvrácen a ani jsem nemusela zasahovat.
25.6.2013
Upustila jsem páru, vyspala se, tak teď něco z veselejšího soudku.
Noční odstav se povedl, Hanička spí celou noc, a tak byla vystěhována k Tondovi do pokoje. Je to úúúžasný! Teď ještě nějak doladit to ranní vstávání, ale to už se snad taky hýbe. Z půl šesté jsme se dopracovali k šesté, někdy až k půl sedmé (jednou dokonce až 7.15, ale to Hanička asi zaspala).
Týden veder jsme přežili na studených obědech, zmrzlině, na zahradě s vaničkou, v které se nadšeně cachtala hlavně Hanička a já ve studené sprše, kdykoli to šlo. Bylo to tak strašný, že dokonce Tonda po obědě pravidelně usínal nahý na parketách v obýváku. V tomhle hicu jsme se i vydali na Vítání léta. Ač před odchodem čerstvě osprchovaná, po dojezdu bych se sprchovala znovu. Ale bylo to moc povedené, jako vždycky.
Na závěr týdne PanTAKovky...
Upustila jsem páru, vyspala se, tak teď něco z veselejšího soudku.
Noční odstav se povedl, Hanička spí celou noc, a tak byla vystěhována k Tondovi do pokoje. Je to úúúžasný! Teď ještě nějak doladit to ranní vstávání, ale to už se snad taky hýbe. Z půl šesté jsme se dopracovali k šesté, někdy až k půl sedmé (jednou dokonce až 7.15, ale to Hanička asi zaspala).
Týden veder jsme přežili na studených obědech, zmrzlině, na zahradě s vaničkou, v které se nadšeně cachtala hlavně Hanička a já ve studené sprše, kdykoli to šlo. Bylo to tak strašný, že dokonce Tonda po obědě pravidelně usínal nahý na parketách v obýváku. V tomhle hicu jsme se i vydali na Vítání léta. Ač před odchodem čerstvě osprchovaná, po dojezdu bych se sprchovala znovu. Ale bylo to moc povedené, jako vždycky.
Na závěr týdne PanTAKovky...
24.6.2013
Děti mě neskutečně školí. Dopoledne jsou oba k zulíbání - hrajou si, i občas kooperujou, je s nimi legrace. První incident nastává při odchodu (zejm. když mám nějakou představu o čase odchodu), ale to rozchodíme a dokonce většinou i stihneme naplánovaný spoj. Ale první zásek je na světě. Venku je to v pohodě, Tonda miluje hřiště, vycházku na nákup i výlety dopravními prostředky, Hana celkem neprotestuje proti ničemu. Cestou domů se Tonda občas zasekne v zastávce, kde visí nesmírně zajímavý plakát s Tutanchamónem, ale po několika výzvách zastávku opouští a pokračujeme domů. Všechno je celkem v pohodě, ale mírný oheň pod papiňákem je zažehnut.
Domá následuje větší či menší psotníček při požadavku na mytí rukou. Usedáme k obědu. V lepším případě všichni, v horším Tonda ječí, že "oběd ne, ne, neééééé!"...
Děti mě neskutečně školí. Dopoledne jsou oba k zulíbání - hrajou si, i občas kooperujou, je s nimi legrace. První incident nastává při odchodu (zejm. když mám nějakou představu o čase odchodu), ale to rozchodíme a dokonce většinou i stihneme naplánovaný spoj. Ale první zásek je na světě. Venku je to v pohodě, Tonda miluje hřiště, vycházku na nákup i výlety dopravními prostředky, Hana celkem neprotestuje proti ničemu. Cestou domů se Tonda občas zasekne v zastávce, kde visí nesmírně zajímavý plakát s Tutanchamónem, ale po několika výzvách zastávku opouští a pokračujeme domů. Všechno je celkem v pohodě, ale mírný oheň pod papiňákem je zažehnut.
Domá následuje větší či menší psotníček při požadavku na mytí rukou. Usedáme k obědu. V lepším případě všichni, v horším Tonda ječí, že "oběd ne, ne, neééééé!"...
19.6.2013
Zemřel Filip Topol. Už chvíli mám ten pocit, ale dneska je to definitivně potvrzený: mládí v hajzlu. Ach jo.
Zemřel Filip Topol. Už chvíli mám ten pocit, ale dneska je to definitivně potvrzený: mládí v hajzlu. Ach jo.
14.6.2013
...sešel a mimino už není mimino, ale oficiálně batole. V onen slavný den jsem si vzpomněla před devátou, kdy se před rokem Hanička zrovna drala na svět. Takové tříkilové nic. A najednou je to mrně s vůlí. A děvět kilo. Přiznám se, že jsem i slzu uronila.
K narozeninám si Hanička pořídila první dva zuby, tak byla sláva veliká. Dále dostala (dohromady s Tondou) kuchyňku, nepečený dort se zakysanou smetanou a taky noční odstavení. To už v ní sice velké nadšení nebudí, ale už je čas se zas vyspat. Zatím proces běží a v noci se jednou dohadujeme - někdy hodinu, někdy deset minut. Ale nevzdáme to, věříme, že cíl už je blízko. A pak může spát s Tondou v pokoji a my zase budeme mít SVŮJ POKOJÍČEK!!!
A co jinak? Jinak žijem. Je léto (převážně), tak se to dá vydržet...
...sešel a mimino už není mimino, ale oficiálně batole. V onen slavný den jsem si vzpomněla před devátou, kdy se před rokem Hanička zrovna drala na svět. Takové tříkilové nic. A najednou je to mrně s vůlí. A děvět kilo. Přiznám se, že jsem i slzu uronila.
K narozeninám si Hanička pořídila první dva zuby, tak byla sláva veliká. Dále dostala (dohromady s Tondou) kuchyňku, nepečený dort se zakysanou smetanou a taky noční odstavení. To už v ní sice velké nadšení nebudí, ale už je čas se zas vyspat. Zatím proces běží a v noci se jednou dohadujeme - někdy hodinu, někdy deset minut. Ale nevzdáme to, věříme, že cíl už je blízko. A pak může spát s Tondou v pokoji a my zase budeme mít SVŮJ POKOJÍČEK!!!
A co jinak? Jinak žijem. Je léto (převážně), tak se to dá vydržet...
21.5.2013
V neděli jsme jeli na výlet rodinný. Na kole. Jen tak se projet, na oběd a zmapovat hospody se skluzavkami v okolí. Dětem se to moc líbilo, Hanička jela ve vozíku, Tonda v helmě s krokodýlem na sedačce. A já jsem se naprosto zlikvidovala.
Bojím se jezdit s Tondou v sedačce za zády, tak radši tahám vozík s Haničkou, ač je tento náklad o dost těžší než sedačka s Toníkem. Teda do neděle jsem se bála. Po nedělních 45 km se asi bát přestanu a posádky vyměníme.
V neděli jsme jeli na výlet rodinný. Na kole. Jen tak se projet, na oběd a zmapovat hospody se skluzavkami v okolí. Dětem se to moc líbilo, Hanička jela ve vozíku, Tonda v helmě s krokodýlem na sedačce. A já jsem se naprosto zlikvidovala.
Bojím se jezdit s Tondou v sedačce za zády, tak radši tahám vozík s Haničkou, ač je tento náklad o dost těžší než sedačka s Toníkem. Teda do neděle jsem se bála. Po nedělních 45 km se asi bát přestanu a posádky vyměníme.
15.5.2013
Včera jsem se opět chystala běhat a Tonda mě pozoroval při převlíkání. Brala jsem si sportovní podprsenku a synek při pohledu na mě ukázal na prsa a pravil: "mlíčko pro Haničku". Když jsem své nezanedbatelné poprsí cpala do sportovní podprdy, okomentoval to: "schovat". A tvářil se u toho, že to je rozhodně to nejrozumnější, co s nima můžu udělat. Nojo, co nadělám. A co teprv až odstavím Hanu...
Včera jsem se opět chystala běhat a Tonda mě pozoroval při převlíkání. Brala jsem si sportovní podprsenku a synek při pohledu na mě ukázal na prsa a pravil: "mlíčko pro Haničku". Když jsem své nezanedbatelné poprsí cpala do sportovní podprdy, okomentoval to: "schovat". A tvářil se u toho, že to je rozhodně to nejrozumnější, co s nima můžu udělat. Nojo, co nadělám. A co teprv až odstavím Hanu...
6.5.2013
Běhání je dnes strašně módní záležitost. Jsou na to speciální boty (běháte spíš po asfaltu nebo v terénu?), speciální oblečení, speciální weby, speciální mašinky na měření trasy, tepu, rychlosti, převýšení, spalování,..., speciální nápoje a speciální bůhvícoještě. A všichni si o tom hrozně vypráví, jak strašně je to baví. Taky jsem zase začla běhat. Ale že by mě to bavilo, se říct nedá... Probíhá to takto: když přijde muž z práce, prohodím, že bych si šla zaběhat. Muž souhlasí. Zarytě mlčím a pokračuju v přípravě večeře. Muž nic neříká. Zkusím ho přemluvit, ať mi to zakáže. Nevyšlo to. Vydám příkazy ohledně večeře a dětí na příští hodinu. Ani potom nic neříká. Vyhrožuju, že na trati umřu a nechám ho tu s oběma dětma samotného. Muž odpovídá: "ven!!!". Znechuceně se oblékám a jdu. Od začátku mám pocit, že umřu hned za první zatáčkou...
Běhání je dnes strašně módní záležitost. Jsou na to speciální boty (běháte spíš po asfaltu nebo v terénu?), speciální oblečení, speciální weby, speciální mašinky na měření trasy, tepu, rychlosti, převýšení, spalování,..., speciální nápoje a speciální bůhvícoještě. A všichni si o tom hrozně vypráví, jak strašně je to baví. Taky jsem zase začla běhat. Ale že by mě to bavilo, se říct nedá... Probíhá to takto: když přijde muž z práce, prohodím, že bych si šla zaběhat. Muž souhlasí. Zarytě mlčím a pokračuju v přípravě večeře. Muž nic neříká. Zkusím ho přemluvit, ať mi to zakáže. Nevyšlo to. Vydám příkazy ohledně večeře a dětí na příští hodinu. Ani potom nic neříká. Vyhrožuju, že na trati umřu a nechám ho tu s oběma dětma samotného. Muž odpovídá: "ven!!!". Znechuceně se oblékám a jdu. Od začátku mám pocit, že umřu hned za první zatáčkou...
23.4.2013
Nostalgické jízdy. Zažívám pokaždé, když se dostanu "z Alcatrazu". Když mám opušťák, sundám si poblité triko a převlíknu si opatlané kalhoty, vezmu si vopravdickou kabelku, do ní iPod a něco ke čtení. Nastoupím do tramvaje, sluchátka do uší a hledím celou cestu z okna, čtení si vozím jako zátěž. Pokaždé listuju muzikou a stejně vždycky nakonec skončím u Kalandry. Okamžitě mi naskočí neodbytná vzpomínka na dámskou jízdu kdysi dávno v autě cestou na hory do Rakous. Na cestu jsme přeskupili posádky na dámskou a pánskou, my jsme vůbec nevěděly, kam jedem, jen jsme sledovaly kluky před námi, svítilo slunce, projížděly jsme zrovna prosluněným Pasovem, autem burácel Kalandra a my jsme řvaly s ním, že "...dětské šaty jsou ti přítěží...".
Pokaždé si na to vzpomenu a už se vezu.....
Nostalgické jízdy. Zažívám pokaždé, když se dostanu "z Alcatrazu". Když mám opušťák, sundám si poblité triko a převlíknu si opatlané kalhoty, vezmu si vopravdickou kabelku, do ní iPod a něco ke čtení. Nastoupím do tramvaje, sluchátka do uší a hledím celou cestu z okna, čtení si vozím jako zátěž. Pokaždé listuju muzikou a stejně vždycky nakonec skončím u Kalandry. Okamžitě mi naskočí neodbytná vzpomínka na dámskou jízdu kdysi dávno v autě cestou na hory do Rakous. Na cestu jsme přeskupili posádky na dámskou a pánskou, my jsme vůbec nevěděly, kam jedem, jen jsme sledovaly kluky před námi, svítilo slunce, projížděly jsme zrovna prosluněným Pasovem, autem burácel Kalandra a my jsme řvaly s ním, že "...dětské šaty jsou ti přítěží...".
Pokaždé si na to vzpomenu a už se vezu.....
9.4.2013
Celý svět je vlaky. Z lega stavíme vlak. Vlak se dá postavit i z barevných dřevěných kostek. Vlak je řada reklamních panelů na ochozu ve Squashparku. Vlak jsou i dvě obruče za sebou, nebo lano, ale i několik krabiček od zubní pasty. Dneska si Tonda vyžádal židli k dřezu. Myslela jsem, že mu napustím vodu, dám kalíšky a bude si čabrat. Chtěla jsem mu dát čistou houbičku, ale trval na té původní ve dřezu. Tak jsem ji vypláchla a dala mu ji taky a říkala jsem si, jaká jsem sluníčková maminečka, když mu dopřeju takovou lumpárnu, jako je voda v dřezu a houbičky. Nicméně Tonda se jal s oběma houbičkama ze židle slejzat. Na můj dotaz, kam s nimi jde, mi obě houbičky ukázal a odvětil "vagóny". No jasně, že mě to nenapadlo...
Koleje. Koleje jsou na koberci, koleje jsou topení shora, koleje jsou jakákoli spára na podlaze, koleje jsou obvod konferenčního stolku, koleje jsou obrubník od chodníku...
Celý svět je vlaky. Z lega stavíme vlak. Vlak se dá postavit i z barevných dřevěných kostek. Vlak je řada reklamních panelů na ochozu ve Squashparku. Vlak jsou i dvě obruče za sebou, nebo lano, ale i několik krabiček od zubní pasty. Dneska si Tonda vyžádal židli k dřezu. Myslela jsem, že mu napustím vodu, dám kalíšky a bude si čabrat. Chtěla jsem mu dát čistou houbičku, ale trval na té původní ve dřezu. Tak jsem ji vypláchla a dala mu ji taky a říkala jsem si, jaká jsem sluníčková maminečka, když mu dopřeju takovou lumpárnu, jako je voda v dřezu a houbičky. Nicméně Tonda se jal s oběma houbičkama ze židle slejzat. Na můj dotaz, kam s nimi jde, mi obě houbičky ukázal a odvětil "vagóny". No jasně, že mě to nenapadlo...
Koleje. Koleje jsou na koberci, koleje jsou topení shora, koleje jsou jakákoli spára na podlaze, koleje jsou obvod konferenčního stolku, koleje jsou obrubník od chodníku...
22.3.2013
Vraceli jsme se tramvají od babičky z Vinohrad. Tonda šel po svých, Haničku jsme měla v nosítku na břiše. Když jsme vystupovali z poloprázdné tramvaje, u předních dveří stál mladý muž, který se odmítal pohnout. S Hanou na břiše a s Tondou za ruku jsem nebyla schopná se na schody dostat tak, abychom vystoupili aniž by se jeden z nás ze schodů zřítil. Na důrazné "s dovolením!?" a následné poznámky, že by mi dotyčný velmi usnadnil život, kdyby si stoupl jinam, přešlápl a zatáhnul břicho. Nic se nestalo ani po mé přímé výzvě, ať ustoupí. Nakonec jsme se nějak ven prodrali.
Za námi vystupoval sympatický hřmotný mladý muž s děvčetem. Už v tramvaji jsem si všimla, jak galantně pouští starší dámu sednout a ještě s ní laškuje. Líbil se mi. No a když jsem se marně pokoušela pohnout dotyčným balvanem, tak se mě, čekaje za námi, aby mohl vystoupit, velmi důrazně zastal...
Vraceli jsme se tramvají od babičky z Vinohrad. Tonda šel po svých, Haničku jsme měla v nosítku na břiše. Když jsme vystupovali z poloprázdné tramvaje, u předních dveří stál mladý muž, který se odmítal pohnout. S Hanou na břiše a s Tondou za ruku jsem nebyla schopná se na schody dostat tak, abychom vystoupili aniž by se jeden z nás ze schodů zřítil. Na důrazné "s dovolením!?" a následné poznámky, že by mi dotyčný velmi usnadnil život, kdyby si stoupl jinam, přešlápl a zatáhnul břicho. Nic se nestalo ani po mé přímé výzvě, ať ustoupí. Nakonec jsme se nějak ven prodrali.
Za námi vystupoval sympatický hřmotný mladý muž s děvčetem. Už v tramvaji jsem si všimla, jak galantně pouští starší dámu sednout a ještě s ní laškuje. Líbil se mi. No a když jsem se marně pokoušela pohnout dotyčným balvanem, tak se mě, čekaje za námi, aby mohl vystoupit, velmi důrazně zastal...
10.3.2013
Někdo nám vyměnil dítě. Tonda se skoro přestal vztekat, daleko méně likviduje svou sestru, nedělá scény u oblíkání a ven odchází dobrovolně. Stačí, že se ujistí, že Hanička jde s námi. Obědvá a večeří. Neječí kvůli každé blbosti. Večer nedělá scény, když se zhasne a usíná bez keců.
Je mi jasné, že to je dočasný stav, ale po tom minulém týdnu je ta změna příjemná. Chodí to ve vlnách. Nepropadám naději ani panice a snažím se si to užít, než se to zas obrátí.
« Starší články Někdo nám vyměnil dítě. Tonda se skoro přestal vztekat, daleko méně likviduje svou sestru, nedělá scény u oblíkání a ven odchází dobrovolně. Stačí, že se ujistí, že Hanička jde s námi. Obědvá a večeří. Neječí kvůli každé blbosti. Večer nedělá scény, když se zhasne a usíná bez keců.
Je mi jasné, že to je dočasný stav, ale po tom minulém týdnu je ta změna příjemná. Chodí to ve vlnách. Nepropadám naději ani panice a snažím se si to užít, než se to zas obrátí.