Debil
22.3.2013
Vraceli jsme se tramvají od babičky z Vinohrad. Tonda šel po svých, Haničku jsme měla v nosítku na břiše. Když jsme vystupovali z poloprázdné tramvaje, u předních dveří stál mladý muž, který se odmítal pohnout. S Hanou na břiše a s Tondou za ruku jsem nebyla schopná se na schody dostat tak, abychom vystoupili aniž by se jeden z nás ze schodů zřítil. Na důrazné "s dovolením!?" a následné poznámky, že by mi dotyčný velmi usnadnil život, kdyby si stoupl jinam, přešlápl a zatáhnul břicho. Nic se nestalo ani po mé přímé výzvě, ať ustoupí. Nakonec jsme se nějak ven prodrali.
Za námi vystupoval sympatický hřmotný mladý muž s děvčetem. Už v tramvaji jsem si všimla, jak galantně pouští starší dámu sednout a ještě s ní laškuje. Líbil se mi. No a když jsem se marně pokoušela pohnout dotyčným balvanem, tak se mě, čekaje za námi, aby mohl vystoupit, velmi důrazně zastal. Blb se stejně nepohnul a ještě měl kecy. Následovala slovní přestřelka mezi dvěma muži ve dveřích tramvaje, přičemž můj zastánce blbovi vynadal do kreténů a debilů a i cosi o "přesdržce" padlo. Nejdřív jsem si říkala, že to je trochu přehnané, ale pak jsem si uvědomila, že není. Pokud je dotyčný debil, tak si přes hubu prostě zasloužil. Beztak by ručnímu jazyku rozuměl nejlépe. Jasně, o nic moc nešlo, ale nějak mi ten možná nepřiměřeně razantní přístup mladého muže byl příjemný. Spolkla jsem všechny poznámky na téma, jak to nemá cenu se s někým takovým dohadovat a myšlenky, že moudřejší ustoupí a velmi ráda jsem mu poděkovala za zastání. Usmál se a naprosto klidně pravil, že není zač a že tyhle typy prostě asi nejde než profackovat. Sama sebe jsem překvapila, když jsem souhlasila.
Když je někdo debil, tak si prostě přes tu hubu zaslouží. A zaslouží si to, ať už jde o pitomost nebo o zásadní věci. A nechoďte na mě s přebujelým humanismem a nechte si řeči o primitivním chování. Slovní invektivy po pitomcích prostě stečou a já se akorát rozčílím. Dobře mířených pár facek buďto přiměje dotyčného k zamyšlení nebo si aspoň příště dá pozor, aby nepřekážel. Obojí je společnosti prospěšné. Ale holt to chce toho rytiře, který kvůli dámě blbce profackuje. A toho jsem já dnes potkala.
Vraceli jsme se tramvají od babičky z Vinohrad. Tonda šel po svých, Haničku jsme měla v nosítku na břiše. Když jsme vystupovali z poloprázdné tramvaje, u předních dveří stál mladý muž, který se odmítal pohnout. S Hanou na břiše a s Tondou za ruku jsem nebyla schopná se na schody dostat tak, abychom vystoupili aniž by se jeden z nás ze schodů zřítil. Na důrazné "s dovolením!?" a následné poznámky, že by mi dotyčný velmi usnadnil život, kdyby si stoupl jinam, přešlápl a zatáhnul břicho. Nic se nestalo ani po mé přímé výzvě, ať ustoupí. Nakonec jsme se nějak ven prodrali.
Za námi vystupoval sympatický hřmotný mladý muž s děvčetem. Už v tramvaji jsem si všimla, jak galantně pouští starší dámu sednout a ještě s ní laškuje. Líbil se mi. No a když jsem se marně pokoušela pohnout dotyčným balvanem, tak se mě, čekaje za námi, aby mohl vystoupit, velmi důrazně zastal. Blb se stejně nepohnul a ještě měl kecy. Následovala slovní přestřelka mezi dvěma muži ve dveřích tramvaje, přičemž můj zastánce blbovi vynadal do kreténů a debilů a i cosi o "přesdržce" padlo. Nejdřív jsem si říkala, že to je trochu přehnané, ale pak jsem si uvědomila, že není. Pokud je dotyčný debil, tak si přes hubu prostě zasloužil. Beztak by ručnímu jazyku rozuměl nejlépe. Jasně, o nic moc nešlo, ale nějak mi ten možná nepřiměřeně razantní přístup mladého muže byl příjemný. Spolkla jsem všechny poznámky na téma, jak to nemá cenu se s někým takovým dohadovat a myšlenky, že moudřejší ustoupí a velmi ráda jsem mu poděkovala za zastání. Usmál se a naprosto klidně pravil, že není zač a že tyhle typy prostě asi nejde než profackovat. Sama sebe jsem překvapila, když jsem souhlasila.
Když je někdo debil, tak si prostě přes tu hubu zaslouží. A zaslouží si to, ať už jde o pitomost nebo o zásadní věci. A nechoďte na mě s přebujelým humanismem a nechte si řeči o primitivním chování. Slovní invektivy po pitomcích prostě stečou a já se akorát rozčílím. Dobře mířených pár facek buďto přiměje dotyčného k zamyšlení nebo si aspoň příště dá pozor, aby nepřekážel. Obojí je společnosti prospěšné. Ale holt to chce toho rytiře, který kvůli dámě blbce profackuje. A toho jsem já dnes potkala.
22.3.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.3.2013. Počet zobrazení: 1525