Děti a já
25. 12. 2011
Máme plně hlídatelné dítě! Během prosince jsme zkusili Toníčkův celodenní pobyt u B&D (od brzkého rána do večera) a jeli si zkusit první sníh. Večer jsme se vrátili příjemně zmoženi kilometry a našli celého veselého synka, kterak za pomoci babičky tlačí do hlavy třetí knedlík se svíčkovou a tváří se, jako že nás vidí poprvé v životě.
A k dovršení testu samostatnosti (jeho i naší) jsme na Štědrý večer Tondu uložili u B&D a sami v noci odjeli domů. Toníček byl vzorný, vstával až v půl osmé a všichni jsme byli spokojení. Teď se ještě musíme zase naučit dlouho spát. Ale to doladíme. Nejlépe během nějakého bezdětného víkendu. :)
Máme plně hlídatelné dítě, haleluja, radujme se!
Máme plně hlídatelné dítě! Během prosince jsme zkusili Toníčkův celodenní pobyt u B&D (od brzkého rána do večera) a jeli si zkusit první sníh. Večer jsme se vrátili příjemně zmoženi kilometry a našli celého veselého synka, kterak za pomoci babičky tlačí do hlavy třetí knedlík se svíčkovou a tváří se, jako že nás vidí poprvé v životě.
A k dovršení testu samostatnosti (jeho i naší) jsme na Štědrý večer Tondu uložili u B&D a sami v noci odjeli domů. Toníček byl vzorný, vstával až v půl osmé a všichni jsme byli spokojení. Teď se ještě musíme zase naučit dlouho spát. Ale to doladíme. Nejlépe během nějakého bezdětného víkendu. :)
Máme plně hlídatelné dítě, haleluja, radujme se!
6. 12. 2011
...svému muži: "Už mám těch dámských jízd a návštěv s dětmi dost. Chybí mi mužská společnost." A v tu chvíli mi to došlo. Jestli já nebudu trochu rozpištěná. S ročním dítětem si stěžovat na charakter svých četných společenských akcí a ještě si vybírat, že se mi někam nechce, protože genderové složení není podle mého gusta. No nic, zamyslím se nad sebou a už budu zticha.
...svému muži: "Už mám těch dámských jízd a návštěv s dětmi dost. Chybí mi mužská společnost." A v tu chvíli mi to došlo. Jestli já nebudu trochu rozpištěná. S ročním dítětem si stěžovat na charakter svých četných společenských akcí a ještě si vybírat, že se mi někam nechce, protože genderové složení není podle mého gusta. No nic, zamyslím se nad sebou a už budu zticha.
3. 12. 2011
...Radio eins.
Tondova oblíbená hračka k jídlu je rádio. Mačká čudle a ladí. A nedávno takhle naladil Radio 1. I jsem se zaposlouchala a rozněžnila. Oni ještě existují! A jsou pořád stejní! Hrajou, na co má zrovna moderátor chuť, ne to, co jim velí playlist či údajný "obecný vkus", nejsou veselí, hraví ani bezva, jsou prostě normální. A ty znělky jsou taky pořád stejné! Ach, mé mládí, kde jsi? Joj, to bylo osvěžení oproti RannímuOlympiku Radiožurnálu.
...Radio eins.
Tondova oblíbená hračka k jídlu je rádio. Mačká čudle a ladí. A nedávno takhle naladil Radio 1. I jsem se zaposlouchala a rozněžnila. Oni ještě existují! A jsou pořád stejní! Hrajou, na co má zrovna moderátor chuť, ne to, co jim velí playlist či údajný "obecný vkus", nejsou veselí, hraví ani bezva, jsou prostě normální. A ty znělky jsou taky pořád stejné! Ach, mé mládí, kde jsi? Joj, to bylo osvěžení oproti Rannímu
1. 12. 2011
Měli jsme s Toníčkem první výročí soužití, tak si malinko zabilancujeme, ne? Sláva byla veliká, tvarohový dort (s poukazem na vhodnost pro roční dítě jsem se s chutí vybodla na pečení a upatlala jsem tvaroh-piškot-ovoce) nám všem chutnal, největší úspěch mezi dárky měl balonek s rolničkou a kostka s hejblaty, tak jsme Tondu příliš nezahlcovali dalšími dárky a spousta jich tak zbyla na Vánoce.
Tonda má něco málo přes 10 kg, měří 75 cm a je celý úžasný. Na četné otázky MUDr. jsem neuměla odpovědět, příště mi je musí poslat mailem, abych se na zkoušku mohla připravit. Ale sotva jsem přišla domu, tak jsem si vzpomněla na odpověď na jednu z otázek: ano rozumí několika slovům – slyší na jméno, umí „sednout“ – když se mi vzpíná v sesli u jídla a několik dalších...
Měli jsme s Toníčkem první výročí soužití, tak si malinko zabilancujeme, ne? Sláva byla veliká, tvarohový dort (s poukazem na vhodnost pro roční dítě jsem se s chutí vybodla na pečení a upatlala jsem tvaroh-piškot-ovoce) nám všem chutnal, největší úspěch mezi dárky měl balonek s rolničkou a kostka s hejblaty, tak jsme Tondu příliš nezahlcovali dalšími dárky a spousta jich tak zbyla na Vánoce.
Tonda má něco málo přes 10 kg, měří 75 cm a je celý úžasný. Na četné otázky MUDr. jsem neuměla odpovědět, příště mi je musí poslat mailem, abych se na zkoušku mohla připravit. Ale sotva jsem přišla domu, tak jsem si vzpomněla na odpověď na jednu z otázek: ano rozumí několika slovům – slyší na jméno, umí „sednout“ – když se mi vzpíná v sesli u jídla a několik dalších...
11.11.2011
Tonda má těžké období. Cca před měsícem jsme absolvovali "detox" - noční odstavení. Už mě to noční kojení po 2-3 hodinách přestalo bavit. Tak jsme ho prostě nechali se vztekat. V pravidelných intervalech jsme mu sdělovali, že tu jsme a že má spinkat. Rekord byl tuším hodina, pak už se to zkracovalo. Na dýňovém víkendu mi párkrát nezbylo než ho prsem ucpat nebo unosit, abychom nevzbudili malou Zuzku, ale kupodivu to na domácí režim nemělo vliv.
V říjnu jsme zkusili celodenní pobyt Tondy u babičky s dědou (dále jen B&D), zatímco jsme malovali jeho pokoj. Odloučení dopadlo dobře - ani si nevzpomněl, prevít, malování už hůře, ale další víkend už jsme to dotáhli. Smontovali jsme nábytek a po návratu z prodlouženého víkendu jsme Tondu vystěhovali. Docela to klaplo, párkrát se vzbudil, ale většinou se velmi rychle nechal uhladit/uzpívat, zanedlouho začal spát celou noc.
Euforie ovšem netrvala dlouho...
Tonda má těžké období. Cca před měsícem jsme absolvovali "detox" - noční odstavení. Už mě to noční kojení po 2-3 hodinách přestalo bavit. Tak jsme ho prostě nechali se vztekat. V pravidelných intervalech jsme mu sdělovali, že tu jsme a že má spinkat. Rekord byl tuším hodina, pak už se to zkracovalo. Na dýňovém víkendu mi párkrát nezbylo než ho prsem ucpat nebo unosit, abychom nevzbudili malou Zuzku, ale kupodivu to na domácí režim nemělo vliv.
V říjnu jsme zkusili celodenní pobyt Tondy u babičky s dědou (dále jen B&D), zatímco jsme malovali jeho pokoj. Odloučení dopadlo dobře - ani si nevzpomněl, prevít, malování už hůře, ale další víkend už jsme to dotáhli. Smontovali jsme nábytek a po návratu z prodlouženého víkendu jsme Tondu vystěhovali. Docela to klaplo, párkrát se vzbudil, ale většinou se velmi rychle nechal uhladit/uzpívat, zanedlouho začal spát celou noc.
Euforie ovšem netrvala dlouho...
8.11.2011
Stezka mi letos utekla, tak jsme vyrazili na Dýňový víkend s dětmi. Převážně slaměné vdovy s dětmi a několik odvážných slaměných vdovců s dětmi. Mno, bylo to prima, lepší než sedět s Tondou doma, ale řeknu vám, není to sranda, ta emancipace. Na cestu jsme měli společnost J. s malým Markem. Kluci dlouhou cestu zvládli celkem bez problémů. Další zkouška byly společné noci s malou Zuzankou - klaplo to lépe, než jsme očekávaly. Byli jsme na výletě na Orlíku, vyzkoušeli jsme krosničku - Tondovi se v ní dobře spí, v sobotu jsme vyrazili na vycházku na oběd a v neděli po krátkém výletu s terénní vložkou jsme po obědě vyrazili zkontrolovat nedaleké zakončení Stezky. Bylo to fajn - Tonda byl opět vystaven konkurenci a já mohla s někým rozmlouvat v celých větách. Ale tatínka si necháme - nejsem zvyklá mít to dítě celý den sama. Večerní předávka dítěte mi citelně chyběla...
Stezka mi letos utekla, tak jsme vyrazili na Dýňový víkend s dětmi. Převážně slaměné vdovy s dětmi a několik odvážných slaměných vdovců s dětmi. Mno, bylo to prima, lepší než sedět s Tondou doma, ale řeknu vám, není to sranda, ta emancipace. Na cestu jsme měli společnost J. s malým Markem. Kluci dlouhou cestu zvládli celkem bez problémů. Další zkouška byly společné noci s malou Zuzankou - klaplo to lépe, než jsme očekávaly. Byli jsme na výletě na Orlíku, vyzkoušeli jsme krosničku - Tondovi se v ní dobře spí, v sobotu jsme vyrazili na vycházku na oběd a v neděli po krátkém výletu s terénní vložkou jsme po obědě vyrazili zkontrolovat nedaleké zakončení Stezky. Bylo to fajn - Tonda byl opět vystaven konkurenci a já mohla s někým rozmlouvat v celých větách. Ale tatínka si necháme - nejsem zvyklá mít to dítě celý den sama. Večerní předávka dítěte mi citelně chyběla...
10. 10. 2011
Nepříjemná zjištění: bio kuřecí maso má chuť a při smažení na přírodno voní, při krájení bio pórku slzím a fazolky z trhu jsou opravdu sladké. Aspoň že ten Držkovský chleba se cenově nijak nevymyká a přitom je tááák dobrej. Zatracený biofanatici, copak kradem???
Nepříjemná zjištění: bio kuřecí maso má chuť a při smažení na přírodno voní, při krájení bio pórku slzím a fazolky z trhu jsou opravdu sladké. Aspoň že ten Držkovský chleba se cenově nijak nevymyká a přitom je tááák dobrej. Zatracený biofanatici, copak kradem???
3. 10. 2011
...holadríja holadrá.
Září bylo nabité jako vždycky. Začli jsme druhou dovolenou na chalupě v Beskydech, tentokrát z hlediska počasí velmi úspěšnou. Jako obvykle o nás bylo dobře postaráno, zkolaudovali jsme nový dům v FM, 10. září jsme se koupali v přehradě s výhledem na Lysou horu. Hřiby nerostly, ale po lese se chodit dalo, vyzkoušeli jsme archivní krosničku na dítě, vykonali jsme opět návštěvu v Dolní Lomné, udělali si výlet na Bílý kříž a tak vůbec jsme se měli.
V Dolní Lomné Tonda poprvé okusil skutečnou konkurenci. Na hraní dostal hračky, s kterými si už malá Terezka nehraje, ale zrovna dneska jí přišly najednou děsně zajímavé. Dokonce došlo na přetahování, hádku a pokus o výměnný obchod - Terka nabízela, jestli by hračku Tonda nevyměnil za něco jiného, třeba obal od sušenky. Většinou to neklaplo. Každopádně to byla pro obě strany zajímavá zkušenost...
...holadríja holadrá.
Září bylo nabité jako vždycky. Začli jsme druhou dovolenou na chalupě v Beskydech, tentokrát z hlediska počasí velmi úspěšnou. Jako obvykle o nás bylo dobře postaráno, zkolaudovali jsme nový dům v FM, 10. září jsme se koupali v přehradě s výhledem na Lysou horu. Hřiby nerostly, ale po lese se chodit dalo, vyzkoušeli jsme archivní krosničku na dítě, vykonali jsme opět návštěvu v Dolní Lomné, udělali si výlet na Bílý kříž a tak vůbec jsme se měli.
V Dolní Lomné Tonda poprvé okusil skutečnou konkurenci. Na hraní dostal hračky, s kterými si už malá Terezka nehraje, ale zrovna dneska jí přišly najednou děsně zajímavé. Dokonce došlo na přetahování, hádku a pokus o výměnný obchod - Terka nabízela, jestli by hračku Tonda nevyměnil za něco jiného, třeba obal od sušenky. Většinou to neklaplo. Každopádně to byla pro obě strany zajímavá zkušenost...
24. 9. 2011
Strávili jsme zase příjemný týden v Beskydech (o tom jindy) a stalo se již milou tradicí, že se stavíme v Dolní Lomné. Tentokrát jsme udělili tatínkovi opušťák a vyrazili sami s Toníčkem. Cestou zpět jsem na Slovensku brala benzín. Toníček zmožen společenským stykem v autě chrněl, natankovala jsem, šla jsem zaplatit a s myšlenkami, jaká jsem holka šikovná a samostatná a jaký šikovný a pohodový dítě mám, jsem dokráčela k autu, nastartovala a odjela. Po cca 2 km jízdy jsem uslyšela klapnutí, jako kdyby něco odskočilo od auta. Okamžitě mi bylo jasné, která bije, pohled do pravého zrcátka mi domněnku potvrdil: elegantně a emancipovaně jsem odjela s otevřenou nádrží, víčko zavěšené na deklu a právě ten dekl se zaklapl. Víčko naštěstí neuletělo. Nabízí se výmluva na "vykojený mozek", ale obávám se, že toto s mým mateřstvím nesouvisí. Spíš je to taková celkem standardní historka hodná rodiny Hlavatých.
Strávili jsme zase příjemný týden v Beskydech (o tom jindy) a stalo se již milou tradicí, že se stavíme v Dolní Lomné. Tentokrát jsme udělili tatínkovi opušťák a vyrazili sami s Toníčkem. Cestou zpět jsem na Slovensku brala benzín. Toníček zmožen společenským stykem v autě chrněl, natankovala jsem, šla jsem zaplatit a s myšlenkami, jaká jsem holka šikovná a samostatná a jaký šikovný a pohodový dítě mám, jsem dokráčela k autu, nastartovala a odjela. Po cca 2 km jízdy jsem uslyšela klapnutí, jako kdyby něco odskočilo od auta. Okamžitě mi bylo jasné, která bije, pohled do pravého zrcátka mi domněnku potvrdil: elegantně a emancipovaně jsem odjela s otevřenou nádrží, víčko zavěšené na deklu a právě ten dekl se zaklapl. Víčko naštěstí neuletělo. Nabízí se výmluva na "vykojený mozek", ale obávám se, že toto s mým mateřstvím nesouvisí. Spíš je to taková celkem standardní historka hodná rodiny Hlavatých.
8. 9. 2011
Mám dítě. Spousta kamarádů okolo má děti. A několik jiných dobrých kamarádů děti nemá. Myslet si, že se s našimi vztahy nic nestane, byla pěkná blbost. Stalo. Už se nevídáme tak často, najednou mám před nimi ostych. Najednou nevím, o čem bych si povídala, nevnucuju se, mám pocit, že jsem z jiné nezajímavé planety. Snažím se nemluvit o dětech, ale je to těžký. Zvlášť když těch společných témat je najednou tak málo a společných piv a večírků ještě míň. Prostě teď chvíli budeme mít každý svůj svět, které se budou potkávat jen občas, není na tom nic divného. Tak proč je to, krucinál, tak těžké přijmout?
Právě jsem se rozhodla, že vynechám další akci, kterou jsem rozhodně vynechat nechtěla, protože jsem přeci ta emancipovaná matka drsňačka. Ale s Toníčkem by to byl dost opruz pro všechny a je čas uvést v praxi své přesvědčení, že jsou akce, kam se děti prostě nehodí a že nemusím být za každou cenu úplně všude. Všeho s mírou, a tak prostě spolknu další hořkou piluli. Sakra, přeci se nic neděje, takových akcí ještě bude, tak holt na nějakou nepojedu. Sice dostávám rozum, ale má nátura „cokdybychoněcopřišla“ mi to neusnadňuje a duše ulpívače se brání.
Tonda je nejbáječnější dítě, jaké jsme si mohli přát, o tom není pochyb a svět bez něj už by mě nebavil. Ale prostě se mi občas stýská. Zvládnu to, jenom doufám, že ty vztahy půjdou jednou ještě slepit…
Mám dítě. Spousta kamarádů okolo má děti. A několik jiných dobrých kamarádů děti nemá. Myslet si, že se s našimi vztahy nic nestane, byla pěkná blbost. Stalo. Už se nevídáme tak často, najednou mám před nimi ostych. Najednou nevím, o čem bych si povídala, nevnucuju se, mám pocit, že jsem z jiné nezajímavé planety. Snažím se nemluvit o dětech, ale je to těžký. Zvlášť když těch společných témat je najednou tak málo a společných piv a večírků ještě míň. Prostě teď chvíli budeme mít každý svůj svět, které se budou potkávat jen občas, není na tom nic divného. Tak proč je to, krucinál, tak těžké přijmout?
Právě jsem se rozhodla, že vynechám další akci, kterou jsem rozhodně vynechat nechtěla, protože jsem přeci ta emancipovaná matka drsňačka. Ale s Toníčkem by to byl dost opruz pro všechny a je čas uvést v praxi své přesvědčení, že jsou akce, kam se děti prostě nehodí a že nemusím být za každou cenu úplně všude. Všeho s mírou, a tak prostě spolknu další hořkou piluli. Sakra, přeci se nic neděje, takových akcí ještě bude, tak holt na nějakou nepojedu. Sice dostávám rozum, ale má nátura „cokdybychoněcopřišla“ mi to neusnadňuje a duše ulpívače se brání.
Tonda je nejbáječnější dítě, jaké jsme si mohli přát, o tom není pochyb a svět bez něj už by mě nebavil. Ale prostě se mi občas stýská. Zvládnu to, jenom doufám, že ty vztahy půjdou jednou ještě slepit…
31. 8. 2011
Toníček má svou první diagnózu. Po návratu z horkých Zvírotic měl docela vysokou teplotu. Už tam se mi nezdál, ale přičítala jsem to vedru a únavě. V sobotu jsem to vyhodnotila, že je asi přehřátý a ještěže už se ochladilo. Horečky jsme sráželi čípkama, třetí den už měl jenom občas zvýšenou teplotu, ale když se vyspal, tak to zas bylo dobrý. Teploty ustaly, zato se T. osypal tak, že vypadá, jak kdyby měl prašivinu. Tak jsme přeci jen mazali k MUDr. Koukla na něj, aniž bych stihla popsat dosavadní průběh, přesně trefila, co se dosud dělo a vyřkla ortel - Šestá nemoc. Prý je toho teď hodně. Moc mi to není jasné, když přece žádných pět nemocí ještě neměl a vždyť vám říkám, že má první diagnózu, ale paní doktorka trvala na svém. Takže Toníček si jako první nemoc pořídil rovnou tu šestou. Už mu nic není, jenom je chudák kropenatý jak slepice. No, však ať se tuží.
Toníček má svou první diagnózu. Po návratu z horkých Zvírotic měl docela vysokou teplotu. Už tam se mi nezdál, ale přičítala jsem to vedru a únavě. V sobotu jsem to vyhodnotila, že je asi přehřátý a ještěže už se ochladilo. Horečky jsme sráželi čípkama, třetí den už měl jenom občas zvýšenou teplotu, ale když se vyspal, tak to zas bylo dobrý. Teploty ustaly, zato se T. osypal tak, že vypadá, jak kdyby měl prašivinu. Tak jsme přeci jen mazali k MUDr. Koukla na něj, aniž bych stihla popsat dosavadní průběh, přesně trefila, co se dosud dělo a vyřkla ortel - Šestá nemoc. Prý je toho teď hodně. Moc mi to není jasné, když přece žádných pět nemocí ještě neměl a vždyť vám říkám, že má první diagnózu, ale paní doktorka trvala na svém. Takže Toníček si jako první nemoc pořídil rovnou tu šestou. Už mu nic není, jenom je chudák kropenatý jak slepice. No, však ať se tuží.
29. 8. 2011
Dovolená byla krátká, ale osvěžující. V Telči jsme se shledali s M. & spol., objeli místní pamětihodnosti na kole, pokecali u ohně, poflakovali se po prázdninové Telči, zašli na koncert Báry Hrzánové a Conduranga – velmi povedená záležitost, poté jsme uskutečnili přepadení v Horní Cerekvi a přesunuli se na „Konec světa“ nedaleko Slavonic. Tam jsme opět pojezdili na kole, viděli parní vlak na úzkokolejce, vykoupali se, potkali jsme se s malým Marečkem a jeho personálem. Díky příbuzným R. B., kteří nám statečně pohlídali Toníčka („To je moje teta a strejda a oni vám pohlídají Toníčka.“ „Ale já…“ „No, tak šup, odevzdej kočár, za chvíli začíná prohlídka“ „…ale Toníček…“ „Jdeme!“), jsme si všichni užili slavonické podzemí, výhled z věže a díky vydatnému dešti také příjemný bar Besídka...
Dovolená byla krátká, ale osvěžující. V Telči jsme se shledali s M. & spol., objeli místní pamětihodnosti na kole, pokecali u ohně, poflakovali se po prázdninové Telči, zašli na koncert Báry Hrzánové a Conduranga – velmi povedená záležitost, poté jsme uskutečnili přepadení v Horní Cerekvi a přesunuli se na „Konec světa“ nedaleko Slavonic. Tam jsme opět pojezdili na kole, viděli parní vlak na úzkokolejce, vykoupali se, potkali jsme se s malým Marečkem a jeho personálem. Díky příbuzným R. B., kteří nám statečně pohlídali Toníčka („To je moje teta a strejda a oni vám pohlídají Toníčka.“ „Ale já…“ „No, tak šup, odevzdej kočár, za chvíli začíná prohlídka“ „…ale Toníček…“ „Jdeme!“), jsme si všichni užili slavonické podzemí, výhled z věže a díky vydatnému dešti také příjemný bar Besídka...
5.8.2011
Tak už to na mě taky dolehlo. Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená. Na dotaz M., jak teď vypadá můj společenský život a jestli se tak trochu nezanedbávám, jsem musela konstatovat, že můj společenský život stojí za hovno. Ani jsem k tomu neměla co dalšího říct. A tak si říkám, kde se stala chyba. Letošní dovolená nějak nedopadla (nestarala jsem se já, ergo nestaral se nikdo), ale ono nějak nedopadlo celé léto, takže mi to naštěstí ani nemusí být tolik líto. Ale říkám si, jestli mi opravdu vadí být doma, nebo mi to vadí, protože mám pocit, že mi to má vadit. Skoro mi připadá, že b) je správně. Spíš mi vadí nedostatek těch "sociálních kontaktů" (prý se tomu dneska tak říká). Bohužel se to samo neudělá, tak mi asi nezbyde, než ty své soumatky trochu popíchnout a holt se začlenit do pekelných struktur.
A nakonec to vypadá, že i ta dovolená dopadne - sice krátká, ale aspoň z části se společností!!! Jupí! Po několika večerech strávených hledáním a oslovováním potenciálních ubytovatelů jsem došla k pochybnostem, jestli opravdu chci platit přes 3000 Kč za dovolenou ve třech. Jestli je to pro mě opravdu tak důležité, že jsem ochotna zaplatit tolik peněz jenom za to, že budeme jinde než doma. Nakonec jsem to uzavřela, že ano, protože zůstat doma je cesta do pekel. A hle, v tu ránu se zcela náhodou vynořila nabídka dvou dnů v Telči se společností. Takže jsem zvesela zase zahodila výsledky hledacích večerů a vrhla se znovu do hledání ubytování tentokrát na Vysočině, abychom mohli v dovolené potom pokračovat. Já se těěěšíím. Sice jsem původně chtěla jet někam, kde to neznám, ale budeme-li mít společnost, pojedu klidně do Mostecké uhelné pánve. Takže to dopadlo ještě dobře, ne?
PS pro J.V.: doufám, že budete příští týden někdy mezi čtvrtkem a sobotou doma. :)
Tak už to na mě taky dolehlo. Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená. Na dotaz M., jak teď vypadá můj společenský život a jestli se tak trochu nezanedbávám, jsem musela konstatovat, že můj společenský život stojí za hovno. Ani jsem k tomu neměla co dalšího říct. A tak si říkám, kde se stala chyba. Letošní dovolená nějak nedopadla (nestarala jsem se já, ergo nestaral se nikdo), ale ono nějak nedopadlo celé léto, takže mi to naštěstí ani nemusí být tolik líto. Ale říkám si, jestli mi opravdu vadí být doma, nebo mi to vadí, protože mám pocit, že mi to má vadit. Skoro mi připadá, že b) je správně. Spíš mi vadí nedostatek těch "sociálních kontaktů" (prý se tomu dneska tak říká). Bohužel se to samo neudělá, tak mi asi nezbyde, než ty své soumatky trochu popíchnout a holt se začlenit do pekelných struktur.
A nakonec to vypadá, že i ta dovolená dopadne - sice krátká, ale aspoň z části se společností!!! Jupí! Po několika večerech strávených hledáním a oslovováním potenciálních ubytovatelů jsem došla k pochybnostem, jestli opravdu chci platit přes 3000 Kč za dovolenou ve třech. Jestli je to pro mě opravdu tak důležité, že jsem ochotna zaplatit tolik peněz jenom za to, že budeme jinde než doma. Nakonec jsem to uzavřela, že ano, protože zůstat doma je cesta do pekel. A hle, v tu ránu se zcela náhodou vynořila nabídka dvou dnů v Telči se společností. Takže jsem zvesela zase zahodila výsledky hledacích večerů a vrhla se znovu do hledání ubytování tentokrát na Vysočině, abychom mohli v dovolené potom pokračovat. Já se těěěšíím. Sice jsem původně chtěla jet někam, kde to neznám, ale budeme-li mít společnost, pojedu klidně do Mostecké uhelné pánve. Takže to dopadlo ještě dobře, ne?
PS pro J.V.: doufám, že budete příští týden někdy mezi čtvrtkem a sobotou doma. :)
24.7.2011
To jsou jediné dvě věci, které Tonda pozře.
Aby to nevypadalo, že je Toníček jen a pouze reklamní - chlapeček nám nejí. Skoro bych řekla, nežere a nežere. Teda prso jo, to si dá rád, ale nic jiného. Pasírovaná mrkev, cuketa, brambora, skleničky různých bizarních kombinací, jogurt, meruňky, prostě nic. Jogurt ho ze začátku zaujal, ikdyž se pokaždé zašklebil a otřásl, ale dlabal. Potom už zase nic. Celkem mu jede banán - je sladký. Potom má trochu úspěch cokoli, co jde vzít do ruky. Rád si požužlá rohlík, chleba, syrovou mrkev. U vařené brambory vypadal, jak kdybych mu dávala strychnin. Špalík vařené mrkve s nadšením do půlky skartuje, pak chvíli vyjeveně hledí, potom se začne dávit a kousky mrkve z něj padaj jak mince z výherního automatu. Ale u mrkve se tváří, že mu to celkem chutná a až vyřeší, jak z těch velkých kusů udělat menší, tak by to mohlo jít...
To jsou jediné dvě věci, které Tonda pozře.
Aby to nevypadalo, že je Toníček jen a pouze reklamní - chlapeček nám nejí. Skoro bych řekla, nežere a nežere. Teda prso jo, to si dá rád, ale nic jiného. Pasírovaná mrkev, cuketa, brambora, skleničky různých bizarních kombinací, jogurt, meruňky, prostě nic. Jogurt ho ze začátku zaujal, ikdyž se pokaždé zašklebil a otřásl, ale dlabal. Potom už zase nic. Celkem mu jede banán - je sladký. Potom má trochu úspěch cokoli, co jde vzít do ruky. Rád si požužlá rohlík, chleba, syrovou mrkev. U vařené brambory vypadal, jak kdybych mu dávala strychnin. Špalík vařené mrkve s nadšením do půlky skartuje, pak chvíli vyjeveně hledí, potom se začne dávit a kousky mrkve z něj padaj jak mince z výherního automatu. Ale u mrkve se tváří, že mu to celkem chutná a až vyřeší, jak z těch velkých kusů udělat menší, tak by to mohlo jít...
22.7.2011
Na Vltavě byla zase veselice. Emir Kusturica and The No Smoking Orchestra. Na Střeláku bylo opět rušno a narváno, ale včasný příchod nám zajistil celkem dobrý flek, dorazili "živí, mrtví". Toníček byl celej reklamní - chvíli spal, chvíli se mrcasil po dece a pak jsem ho měla celou dobu v šátku. Nespal, to v tom kraválu a mumraji fakt moc nešlo, ale spokojeně dělal kukačku, takže jsme si to moc užili.
Kusturica: s lítostí musím konstatovat, že loňský Bregovič byl lepší. Ten nad ničím nešpekuloval a prostě do nás hustil balkánskou dechovku, co to dalo. Nic složitýho. Kusturica a jeho hoši hrozně trilkovali a preludovali, moc kytar a málo dechovky, málo balkánských hitů. Takové to bylo uřvané a ukvílené, chyběl tomu odpich. Bohužel. A mluvil anglicky, ač mluví skvěle česky a Srbštinu bychom taky určitě ocenili. Ale Vltava žila, loďky se hemžily, na Střeláku nebylo k hnutí a bylo to moc fajn. Toníček to zvládnul za jedna a já zase ocenila, že žiju v Praze blízko centra a můžeme i s malým záškodníkem podnikat takové akce. Prostě žijem.
Na Vltavě byla zase veselice. Emir Kusturica and The No Smoking Orchestra. Na Střeláku bylo opět rušno a narváno, ale včasný příchod nám zajistil celkem dobrý flek, dorazili "živí, mrtví". Toníček byl celej reklamní - chvíli spal, chvíli se mrcasil po dece a pak jsem ho měla celou dobu v šátku. Nespal, to v tom kraválu a mumraji fakt moc nešlo, ale spokojeně dělal kukačku, takže jsme si to moc užili.
Kusturica: s lítostí musím konstatovat, že loňský Bregovič byl lepší. Ten nad ničím nešpekuloval a prostě do nás hustil balkánskou dechovku, co to dalo. Nic složitýho. Kusturica a jeho hoši hrozně trilkovali a preludovali, moc kytar a málo dechovky, málo balkánských hitů. Takové to bylo uřvané a ukvílené, chyběl tomu odpich. Bohužel. A mluvil anglicky, ač mluví skvěle česky a Srbštinu bychom taky určitě ocenili. Ale Vltava žila, loďky se hemžily, na Střeláku nebylo k hnutí a bylo to moc fajn. Toníček to zvládnul za jedna a já zase ocenila, že žiju v Praze blízko centra a můžeme i s malým záškodníkem podnikat takové akce. Prostě žijem.
20.7.2011
Původní schůzku jsme s B. naplánovaly na cca 15 h do parku. Dnes jsme schůzku přeložily do zasedačky jejího zaměstnavatele. Po obědě začíná být Toníček přiměřeně vláčný, vše se vyvíjí tak, jak jsem si plánovala: tedy vyrazíme, až bude Tonda spací, pojedeme na Újezd nebo na Klárov a odtud půjdeme pěšky do úřadovny v Pařížské. Toníček po cestě usne a na schůzce bude buď chrnět, a nebo bude celý vyspinkaný, a tedy bude vesele lozit po zasedačce a my v klidu domluvíme, co třeba.
Ve 14.15 h otvíráme dveře z domu a spouští se déšť. Totiž slejvák. Pohledem na hodinky vyhodnotím situaci, že na hledání pláštěnky je pozdě (stejně absolutně nevím, kde je, kromě toho jsem přece odpůrcem těchto igelitových věcí, dítě se pod nimi paří), dekl na kočár také zavrhuji, Tonda by se pod ním umlátil. Vybíháme z branky a přemisťujeme se na zastávku busu...
Původní schůzku jsme s B. naplánovaly na cca 15 h do parku. Dnes jsme schůzku přeložily do zasedačky jejího zaměstnavatele. Po obědě začíná být Toníček přiměřeně vláčný, vše se vyvíjí tak, jak jsem si plánovala: tedy vyrazíme, až bude Tonda spací, pojedeme na Újezd nebo na Klárov a odtud půjdeme pěšky do úřadovny v Pařížské. Toníček po cestě usne a na schůzce bude buď chrnět, a nebo bude celý vyspinkaný, a tedy bude vesele lozit po zasedačce a my v klidu domluvíme, co třeba.
Ve 14.15 h otvíráme dveře z domu a spouští se déšť. Totiž slejvák. Pohledem na hodinky vyhodnotím situaci, že na hledání pláštěnky je pozdě (stejně absolutně nevím, kde je, kromě toho jsem přece odpůrcem těchto igelitových věcí, dítě se pod nimi paří), dekl na kočár také zavrhuji, Tonda by se pod ním umlátil. Vybíháme z branky a přemisťujeme se na zastávku busu...
18.7.2011
Doma jedeme v látkovkách, protože mi to přijde levné a Tonda se neopruzuje, na cesty a na noc je Toníček v jednorázovkách, protože je to jednoduché. Pro Tondu kupuju biozeleninu, ráda něco koupím na trzích, protože semi to líbí, ale jinak nakupuju v supermarketu, protože je to laciné. Koukám, odkud je zboží, které kupuju, ale občas se řídím spíš cenou. I s kočárkem jezdím převážně MHD, protože je to jednodušší, ale auto vlastníme, protože je to občas praktické. Toníčka vozíme ve vozíku za kolo, protože to považujeme za rozumný kompromis mezi našimi a jeho potřebami (rozuměj protože abychom neshnili). Tondu nosím v šátku, protože je mi to příjemné a pohodlné, ale na cesty upřednostňuju kočárek, protože jsem nervák, že Tonda v šátku tak dlouho nevydrží. Máme zahradu, protože se mi líbí mít kus vlastní hlíny, ale je malá, protože nejsem žádný velký mičurin...
Doma jedeme v látkovkách, protože mi to přijde levné a Tonda se neopruzuje, na cesty a na noc je Toníček v jednorázovkách, protože je to jednoduché. Pro Tondu kupuju biozeleninu, ráda něco koupím na trzích, protože semi to líbí, ale jinak nakupuju v supermarketu, protože je to laciné. Koukám, odkud je zboží, které kupuju, ale občas se řídím spíš cenou. I s kočárkem jezdím převážně MHD, protože je to jednodušší, ale auto vlastníme, protože je to občas praktické. Toníčka vozíme ve vozíku za kolo, protože to považujeme za rozumný kompromis mezi našimi a jeho potřebami (rozuměj protože abychom neshnili). Tondu nosím v šátku, protože je mi to příjemné a pohodlné, ale na cesty upřednostňuju kočárek, protože jsem nervák, že Tonda v šátku tak dlouho nevydrží. Máme zahradu, protože se mi líbí mít kus vlastní hlíny, ale je malá, protože nejsem žádný velký mičurin...
17.7.2011
Manuální práce! Já vím, "převratný objev", ale to víte, lenivá rozmazlená holka z města... Z půlky zahrady jsem vyryla pampelišky a kdybych nemusela kojit, ryju doteď. Trávník vypadá jak po nájezdu hrabošů, lopatka je ohnutá a nalomená, ale mě se udělalo náramně.
Manuální práce! Já vím, "převratný objev", ale to víte, lenivá rozmazlená holka z města... Z půlky zahrady jsem vyryla pampelišky a kdybych nemusela kojit, ryju doteď. Trávník vypadá jak po nájezdu hrabošů, lopatka je ohnutá a nalomená, ale mě se udělalo náramně.
15.7.2011
Tak má za sebou Toníček svou první demonstraci. Včera dopoledne jsme vyrazili podpořit poslední statečné obyvatele starých Buďánek v boji proti zlovůli radnice. Happening proti výstavbě obřího megaboardu byl povedený a hlavně úspěšný. A my jsme zase úspěšně navázali staronové sousedské vztahy. Ale jinak nejsem žádná aktivistka, kdybyste měl někdo pochybnosti...
Tak má za sebou Toníček svou první demonstraci. Včera dopoledne jsme vyrazili podpořit poslední statečné obyvatele starých Buďánek v boji proti zlovůli radnice. Happening proti výstavbě obřího megaboardu byl povedený a hlavně úspěšný. A my jsme zase úspěšně navázali staronové sousedské vztahy. Ale jinak nejsem žádná aktivistka, kdybyste měl někdo pochybnosti...
11. 7. 2011
Právě jsme se vrátili z hradu z chalupy na Kysucích, kde jsme týden pobyli s ostravskými prarodiči pana ředitele. Jako obvykle vzorná péče, krmení atd. Babička se Tondy nemohla nabažit, a tak ho neustále bavila, hrála si s ním, povídala mu a statečně nosila 9 kg jeho veličenstva. Dědeček zase Toníčka převážně pozoroval a v každém jeho pohybu, pohledu, hlasovém projevu viděl zřetelný záblesk geniality svého vnoučka, který je třeba nám všem vysvětlit ("on se podíval za tu skříňku, ale ne že by se jen tak podíval, on to tam se zájmem pozoruje"). V průběhu týdne jsme vykonali několik návštěv a výletů za kamarády, Toníček se poznal s dalším ekodítětem - malou Terezkou z Dolní Lomné, absolvoval nadšenou návštěvu tety Hany s rodinou, přežil nájezd čtyř kokršpanělů šampiónů strýce Pavla a v pokojné symbióze žil v obýváku pod stolem se psem Betynou...
« Starší články Právě jsme se vrátili z hradu z chalupy na Kysucích, kde jsme týden pobyli s ostravskými prarodiči pana ředitele. Jako obvykle vzorná péče, krmení atd. Babička se Tondy nemohla nabažit, a tak ho neustále bavila, hrála si s ním, povídala mu a statečně nosila 9 kg jeho veličenstva. Dědeček zase Toníčka převážně pozoroval a v každém jeho pohybu, pohledu, hlasovém projevu viděl zřetelný záblesk geniality svého vnoučka, který je třeba nám všem vysvětlit ("on se podíval za tu skříňku, ale ne že by se jen tak podíval, on to tam se zájmem pozoruje"). V průběhu týdne jsme vykonali několik návštěv a výletů za kamarády, Toníček se poznal s dalším ekodítětem - malou Terezkou z Dolní Lomné, absolvoval nadšenou návštěvu tety Hany s rodinou, přežil nájezd čtyř kokršpanělů šampiónů strýce Pavla a v pokojné symbióze žil v obýváku pod stolem se psem Betynou...