Dostávám rozum a nevím, jestli mě to těší
8. 9. 2011
Mám dítě. Spousta kamarádů okolo má děti. A několik jiných dobrých kamarádů děti nemá. Myslet si, že se s našimi vztahy nic nestane, byla pěkná blbost. Stalo. Už se nevídáme tak často, najednou mám před nimi ostych. Najednou nevím, o čem bych si povídala, nevnucuju se, mám pocit, že jsem z jiné nezajímavé planety. Snažím se nemluvit o dětech, ale je to těžký. Zvlášť když těch společných témat je najednou tak málo a společných piv a večírků ještě míň. Prostě teď chvíli budeme mít každý svůj svět, které se budou potkávat jen občas, není na tom nic divného. Tak proč je to, krucinál, tak těžké přijmout?
Právě jsem se rozhodla, že vynechám další akci, kterou jsem rozhodně vynechat nechtěla, protože jsem přeci ta emancipovaná matka drsňačka. Ale s Toníčkem by to byl dost opruz pro všechny a je čas uvést v praxi své přesvědčení, že jsou akce, kam se děti prostě nehodí a že nemusím být za každou cenu úplně všude. Všeho s mírou, a tak prostě spolknu další hořkou piluli. Sakra, přeci se nic neděje, takových akcí ještě bude, tak holt na nějakou nepojedu. Sice dostávám rozum, ale má nátura „cokdybychoněcopřišla“ mi to neusnadňuje a duše ulpívače se brání.
Tonda je nejbáječnější dítě, jaké jsme si mohli přát, o tom není pochyb a svět bez něj už by mě nebavil. Ale prostě se mi občas stýská. Zvládnu to, jenom doufám, že ty vztahy půjdou jednou ještě slepit…
Mám dítě. Spousta kamarádů okolo má děti. A několik jiných dobrých kamarádů děti nemá. Myslet si, že se s našimi vztahy nic nestane, byla pěkná blbost. Stalo. Už se nevídáme tak často, najednou mám před nimi ostych. Najednou nevím, o čem bych si povídala, nevnucuju se, mám pocit, že jsem z jiné nezajímavé planety. Snažím se nemluvit o dětech, ale je to těžký. Zvlášť když těch společných témat je najednou tak málo a společných piv a večírků ještě míň. Prostě teď chvíli budeme mít každý svůj svět, které se budou potkávat jen občas, není na tom nic divného. Tak proč je to, krucinál, tak těžké přijmout?
Právě jsem se rozhodla, že vynechám další akci, kterou jsem rozhodně vynechat nechtěla, protože jsem přeci ta emancipovaná matka drsňačka. Ale s Toníčkem by to byl dost opruz pro všechny a je čas uvést v praxi své přesvědčení, že jsou akce, kam se děti prostě nehodí a že nemusím být za každou cenu úplně všude. Všeho s mírou, a tak prostě spolknu další hořkou piluli. Sakra, přeci se nic neděje, takových akcí ještě bude, tak holt na nějakou nepojedu. Sice dostávám rozum, ale má nátura „cokdybychoněcopřišla“ mi to neusnadňuje a duše ulpívače se brání.
Tonda je nejbáječnější dítě, jaké jsme si mohli přát, o tom není pochyb a svět bez něj už by mě nebavil. Ale prostě se mi občas stýská. Zvládnu to, jenom doufám, že ty vztahy půjdou jednou ještě slepit…
8.9.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 8.9.2011. Počet zobrazení: 1395