Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Přežili jsme.

Prokopák.

Vánoce začínají už v sobotu 22. 12. a děti se těší. Hodně se těší. To bude dlouhé...

Ráno všichni k zubaři, zbátky velmi mírnou procházkou přes les. Ale co s nimi odpoledne?

Aneb adventní ladění.

První veřejné vystoupení.

Dopisování s nebem.

Někdy prostě nejsem sluníčková a rozvíjející maminečka.

Tondovi je osm.

Tradiční školkový. Po páté.

Režná a Podolská.

Zvírotice sychravé.

"A můj to do list se plní, tudů, tudů…" zpívá Jananas. Sice to není to-do do práce, ale ty položky vlastně nejsou o moc jiné.

V Klokočově u úřadu je vedle obrovského Krista na kříži také kamenná koule. Útvar, který samovolně a neznámo jak vznikl v místních skalách. Na Kysucích není zrovna mnoho cílů a Klokočovské skály jsou jeden z nich.

Málokdy se zvedá mlha v jižních Beskydech...

Nevěřila bych, že v Košířích ještě najdu místa, kde jsem nikdy nebyla. Aneb po vlastních stopách.

Kamarád slavil čtyřicet. A chtěl to mít velkolepé. Tak jsme mu to velkolepé udělali. Na jeho přání naše hudební úderka secvičila pásmo z muzikálu Hair, večírek byl kostýmovaný, pivo teklo proudem, maso se peklo.

Pátek je malá sobota. A víte jaký mám problém se sobotami - nadšení, že nic nemusíme, střídá nasrání, že nic neděláme.

Babí léto ze sedla.

Zvírotice. Jabka, jabka, jabka... A taky švestky.