Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Osm

26.11.2018

Tondovi je osm. Stále jede v autobusech, řekla bych čím dál víc. Pokoj plný urbanistických studií a modelů dopravních situací, z krabiček od léků si vyrábí další a další autobusy, vlaky a taky dodávky, které vozí značky. Nový hit je, že jezdí nejen podle stanic, ale i podle jízdního řádu a skutečných hodin. Ve škole stále spokojen. Sice ve dvou letech počítal do jedenácti a poznal všechny číslice, ale nakonec to na matematického génia nevypadá. Ale zvládá to. Přestal bojovat se psaním - krasopis to nikdy nebude, ale už píše v tempu a dá se to číst. Se čtením problémy neměl nikdy, penzum jedna knížka měsíčně ve čtenářském deníku plní bez problémů a rád. Narozdíl ode mě. Prostě z něj roste vcelku normální člověk.

Oslavy byly dvě. Rodinná s babičkou a dědou a školní s kamarády ze školy. V pátek 23.11. jsem si z družiny vyzvedla sebranku ve složení 4 kluci a 2 holčičky plus Olinka a hnala jsem to stádo kolem Pácy domů. Tady proběhly gratulace, bouchli jsme dvě šampáňa, místo dortu si jako podklad pod svíčky oslavenec přál muffiny. Oslavu jsem přežila, chlapci si chvíli stavěli z lega, když už byli moc zdivočelí, sáhla jsem po osvědčených party hrách, jako jsou pantomima a tužka do lahve. Ke konci nás zachránil jeden z dárků - poněkud infantilní karetní hra Šťastný candát. A v půl šesté si aktéry oslavy rozebraly maminky, já jsem si nalila a předala celý cirkus do kompetence tatínkovi. Přežila jsem. Velmi se mi ulevilo, že mám všechny oslavy za sebou. Tak teď můžu začít třeštit kolem Vánoc.


30.11.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.12.2018. Počet zobrazení: 1072

Komentáře