Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Vánoce 2018

26.12.2018

Prosinec. Besídky, pečení, noční spaní ve škole, Tondův koncert, rozsvěcení stromečku ve školce. Dárky, přípravy a velké těšení. Reklamy, koledy, zdobení. Mám pocit, že mi mozek vyteče ušima. Štědrý den je ten nejdelší v roce a pak už je to dobrý.

Na Štědrý den jsme vyrazili s dědou na tradiční vycházku na Vyšehrad. Vlakem na Hlavák, děda k nám přistoupil v Jinonicích, metrem na Vyšehrad. Za účelem vyhnout se hřišti jsme to vzali po severních hradbách a spodní branou na hřbitov. V kostele hodit minci kývajícímu černouškovi a pak dolů na Výtoň. Asi máme od loňska další tradici - přes řeku přívozem. Loni jezdil přívoz v rámci PID jako náhrada za zavřené lávky na Železničním mostě, letos už jsme platili komerční jízdné, ale zas nás oproti loňsku nevyhodil v bahně u mostu, ale na smíchovské náplavce.

Domů jsme dorazili příjemně vymrzlí a já jsem úspěšně usnula u televize. Zvonek ve čtyři mě trochu zaskočil, ale všechno jsme zvládli. I letos za vydatné pomoci mámy, která zajistila kompletní večeři. Prostřela jsem, připili jsme si aperitivem a děti mohly vyrazit na zahradu prskavkami navigovat Ježíška. Starší děti už jsou na samé hraně, jak to tedy je s tím Ježíškem, ale zatím jsou rozhodnuti věřit. Ale sami už Ježíška moc netlačíme, aby ten přechod byl hladký. Každopádně budou nadšeně "držet basu" kvůli Olince. A taky letos nikdo nerozporoval, že nejdu s nimi ven, protože "přeci musíš tajně dát pod stromeček tu knížku o Cibulkách pro tátu, co jsme spolu koupily!" (šeptem se zajíkala Hanička).

Dárky se povedly, největší hit byl u Tondy elektrický vlak Lego City, u Haničky stojan na noty (fakt si ho sama přála!) a termoska a Olinka nás celý večer oblažovala mňoukající kočkou. Po dárcích dlouhá večeře, děti si hrajou, dospělí si povídáme a je to velká pohoda. Celou akci jsme ukončili v devět večer. Odvezla jsem (pra)babičku domů, babička s dědou odjeli, my jsme zlikvidovali nádobí a ještě si nalili skleničku. V půl jedenácté byly děti v posteli a my celí šťastní, že se vše povedlo a nikomu nepraskla žilka, jsme taky spokojeně zahučeli do peřin.

A protože Ostrava už tradičně jezdí za námi před Vánoci, Štedrý večer trávíme s pražskými prarodiči a prababičkou, tak na Boží hod máme "hotovo". Takže 25. prosince si hrajeme s novými hračkami a dojídáme zbytky. Když už máme ze Štědrého dne vytažený friťák, smažíme zbylé řízky a hlavně zkoušíme domácí hranolky. Takový domácí junk food. Všechny dárky postupně došly ocenění - Tonda listuje v monografiích o autobusech SOR a Karosa ("týjo, Karosa na stlačený zemní plyn!"), všichni nadšeně staví roboty v Kinoptiku, hrajeme balanční želvu i Ticket to ride, Hanička vyšívá, Olinka staví totemy podle vzorů. Na Štěpána peču kachnu a aspoň odpoledne vyrážíme na krátkou údernou vycházku do lesa.

A stačilo. Zase za rok, protože "52 týdnů zbývá do Vánoc"! Juch.

25.12.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.1.2019. Počet zobrazení: 945

Komentáře