Září - babím létem září
3. 10. 2011
...holadríja holadrá.
Září bylo nabité jako vždycky. Začli jsme druhou dovolenou na chalupě v Beskydech, tentokrát z hlediska počasí velmi úspěšnou. Jako obvykle o nás bylo dobře postaráno, zkolaudovali jsme nový dům v FM, 10. září jsme se koupali v přehradě s výhledem na Lysou horu. Hřiby nerostly, ale po lese se chodit dalo, vyzkoušeli jsme archivní krosničku na dítě, vykonali jsme opět návštěvu v Dolní Lomné, udělali si výlet na Bílý kříž a tak vůbec jsme se měli.
V Dolní Lomné Tonda poprvé okusil skutečnou konkurenci. Na hraní dostal hračky, s kterými si už malá Terezka nehraje, ale zrovna dneska jí přišly najednou děsně zajímavé. Dokonce došlo na přetahování, hádku a pokus o výměnný obchod - Terka nabízela, jestli by hračku Tonda nevyměnil za něco jiného, třeba obal od sušenky. Většinou to neklaplo. Každopádně to byla pro obě strany zajímavá zkušenost. Pokud by bylo na Tondovi nebo Terezce, už by tuto zkušenost opakovat nemuseli, ale to mají oba smůlu, protože matky došly k závěru, že že je čas začít chodit mezi děti.
Pokračovali jsme na rodinný firemní víkend na Pustevnách s pobytem v třeskutě folklórním hotelu Mamněnka. Za celou dobu pobytu jsem se nerozhodla, jestli jenom nerozumím architektuře nebo je to opravdu takový kýč. Ale Toníček byl ve folklórním interiéru obzvlášť roztomilý, což ocenil zejména personál restaurace, který Toníčka ani jednou nezašlápl. Vrcholem víkendu byl sobotní pobyt ve Valašském muzeu v přírodě, kde jsem zatlačila slzu při matné vzpomínce na návštěvy z nedaleké Bystřičky. Obecně mám úchylku na skanzeny, ale tenhle fakt stojí za to. V neděli jsme Tondu po druhé v životě vyvlekli k Radegastovi a potom i na Radhošť a cestou domů jsme se ještě zastavili v Litomyšli, kterou jsme shledali mimořádně příjemnou a atraktivní pro nějakou budoucí dovolenou.
Během těchto dvou akcí jsem definitivně rezignovala na správné stravování a Toníček s námi ochutnal hovězí vývar, plněné papriky s rajskou, kuře na paprice, vánočku s máslem, bryndzové halušky a pohankový kontrabáš. Chutnalo mu.
Pokračovali jsme ve výchově k aktivismu - byli jsme na festivalu Zažít město jinak, který jsme si moc užili na Vinohradech a zejména potom v Košířích na Kavalírce a Buďánkách, kde jsme navázali další sousedské vztahy. Září jsme zakončili (tedy 1.10.) Kočárkovou rallye, kterou kluci nevyhráli, ale velmi jsme si to užili. V neděli poté jsem absolvovala emancipovaný výlet na kole s Toníčkem ve vozíku na návštěvu do Roztok.
Začali jsme chodit plavat do Jedličkárny na Vyšehradě. Rozhodně to není nic, bez čeho by se Tonda neobešel, ale baví ho to, já stejně nemám co dělat a dostali jsme to jako dárek (díky, babi), takže proč ne. A já se snad časem přenesu i přes to, že tam ze sebe děláme blbečky hromadně a hromadně zpíváme "Já mám koně, vraný koně..." Bazén v Jedličkárně je moc příjemný a ještě příjemnější je potom místní kavárna s hernou, kde si dáme oběd a Tonda cestou domů usíná zaslouženým spánkem spravedlivých. A já mám každou středu příjemný výlet do města a procházku z Výtoně na Vyšehrad a zpět.
Taky jsme začali chodit na hřiště. Je to podobná pakárna jako plavání, ale Tonda se nadšeně rochní a válí v písku, tak proč mu to nedopřát. A budeme dál trénovat tu konkurenci.
Vývoj tak nějak stený - stojí, chodí kolem nábytku, vymetá celý byt, sedí, klečí. Prostrkává věci dírou ve formě na bábovku, začíná navlékat kroužky. Když je dobře naladěn, ukáže, jak je veliký, začíná chápat "malá, malá". Aktivity jako "pá pá" a "paci paci" mu připadaj hrozně vtipný a že je můžeme klidně dělat dál, že se na to rád dívá. Intenzivně trénujeme, jak vypadá haf haf, zatím bez výsledku. Zkrátka co se týče společenských aktivit, Tonda zatím není lev salonů... Spí stále stejně, tedy jak kdy. Párkrát už jsme ho nechali vydusit (ležíce vedle něj v posteli) a ejhle, usnul. Vydržel nadávat max. půl hodiny, tak to snad jednou vyjde.
No, a takhle my žijem.
...holadríja holadrá.
Září bylo nabité jako vždycky. Začli jsme druhou dovolenou na chalupě v Beskydech, tentokrát z hlediska počasí velmi úspěšnou. Jako obvykle o nás bylo dobře postaráno, zkolaudovali jsme nový dům v FM, 10. září jsme se koupali v přehradě s výhledem na Lysou horu. Hřiby nerostly, ale po lese se chodit dalo, vyzkoušeli jsme archivní krosničku na dítě, vykonali jsme opět návštěvu v Dolní Lomné, udělali si výlet na Bílý kříž a tak vůbec jsme se měli.
V Dolní Lomné Tonda poprvé okusil skutečnou konkurenci. Na hraní dostal hračky, s kterými si už malá Terezka nehraje, ale zrovna dneska jí přišly najednou děsně zajímavé. Dokonce došlo na přetahování, hádku a pokus o výměnný obchod - Terka nabízela, jestli by hračku Tonda nevyměnil za něco jiného, třeba obal od sušenky. Většinou to neklaplo. Každopádně to byla pro obě strany zajímavá zkušenost. Pokud by bylo na Tondovi nebo Terezce, už by tuto zkušenost opakovat nemuseli, ale to mají oba smůlu, protože matky došly k závěru, že že je čas začít chodit mezi děti.
Pokračovali jsme na rodinný firemní víkend na Pustevnách s pobytem v třeskutě folklórním hotelu Mamněnka. Za celou dobu pobytu jsem se nerozhodla, jestli jenom nerozumím architektuře nebo je to opravdu takový kýč. Ale Toníček byl ve folklórním interiéru obzvlášť roztomilý, což ocenil zejména personál restaurace, který Toníčka ani jednou nezašlápl. Vrcholem víkendu byl sobotní pobyt ve Valašském muzeu v přírodě, kde jsem zatlačila slzu při matné vzpomínce na návštěvy z nedaleké Bystřičky. Obecně mám úchylku na skanzeny, ale tenhle fakt stojí za to. V neděli jsme Tondu po druhé v životě vyvlekli k Radegastovi a potom i na Radhošť a cestou domů jsme se ještě zastavili v Litomyšli, kterou jsme shledali mimořádně příjemnou a atraktivní pro nějakou budoucí dovolenou.
Během těchto dvou akcí jsem definitivně rezignovala na správné stravování a Toníček s námi ochutnal hovězí vývar, plněné papriky s rajskou, kuře na paprice, vánočku s máslem, bryndzové halušky a pohankový kontrabáš. Chutnalo mu.
Pokračovali jsme ve výchově k aktivismu - byli jsme na festivalu Zažít město jinak, který jsme si moc užili na Vinohradech a zejména potom v Košířích na Kavalírce a Buďánkách, kde jsme navázali další sousedské vztahy. Září jsme zakončili (tedy 1.10.) Kočárkovou rallye, kterou kluci nevyhráli, ale velmi jsme si to užili. V neděli poté jsem absolvovala emancipovaný výlet na kole s Toníčkem ve vozíku na návštěvu do Roztok.
Začali jsme chodit plavat do Jedličkárny na Vyšehradě. Rozhodně to není nic, bez čeho by se Tonda neobešel, ale baví ho to, já stejně nemám co dělat a dostali jsme to jako dárek (díky, babi), takže proč ne. A já se snad časem přenesu i přes to, že tam ze sebe děláme blbečky hromadně a hromadně zpíváme "Já mám koně, vraný koně..." Bazén v Jedličkárně je moc příjemný a ještě příjemnější je potom místní kavárna s hernou, kde si dáme oběd a Tonda cestou domů usíná zaslouženým spánkem spravedlivých. A já mám každou středu příjemný výlet do města a procházku z Výtoně na Vyšehrad a zpět.
Taky jsme začali chodit na hřiště. Je to podobná pakárna jako plavání, ale Tonda se nadšeně rochní a válí v písku, tak proč mu to nedopřát. A budeme dál trénovat tu konkurenci.
Vývoj tak nějak stený - stojí, chodí kolem nábytku, vymetá celý byt, sedí, klečí. Prostrkává věci dírou ve formě na bábovku, začíná navlékat kroužky. Když je dobře naladěn, ukáže, jak je veliký, začíná chápat "malá, malá". Aktivity jako "pá pá" a "paci paci" mu připadaj hrozně vtipný a že je můžeme klidně dělat dál, že se na to rád dívá. Intenzivně trénujeme, jak vypadá haf haf, zatím bez výsledku. Zkrátka co se týče společenských aktivit, Tonda zatím není lev salonů... Spí stále stejně, tedy jak kdy. Párkrát už jsme ho nechali vydusit (ležíce vedle něj v posteli) a ejhle, usnul. Vydržel nadávat max. půl hodiny, tak to snad jednou vyjde.
No, a takhle my žijem.
3.10.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 4.10.2011. Počet zobrazení: 1477