Konec prázdnin
29. 8. 2011
Dovolená byla krátká, ale osvěžující. V Telči jsme se shledali s M. & spol., objeli místní pamětihodnosti na kole, pokecali u ohně, poflakovali se po prázdninové Telči, zašli na koncert Báry Hrzánové a Conduranga – velmi povedená záležitost, poté jsme uskutečnili přepadení v Horní Cerekvi a přesunuli se na „Konec světa“ nedaleko Slavonic. Tam jsme opět pojezdili na kole, viděli parní vlak na úzkokolejce, vykoupali se, potkali jsme se s malým Marečkem a jeho personálem. Díky příbuzným R. B., kteří nám statečně pohlídali Toníčka („To je moje teta a strejda a oni vám pohlídají Toníčka.“ „Ale já…“ „No, tak šup, odevzdej kočár, za chvíli začíná prohlídka“ „…ale Toníček…“ „Jdeme!“), jsme si všichni užili slavonické podzemí, výhled z věže a díky vydatnému dešti také příjemný bar Besídka. Zašli jsme si na houby a cestou z dovolené jsme měli ještě mezipřistání v JH.
Absolvovali jsme Triatlon, Míša ve velmi slušném výsledku, já opět zvítězila pouze sama nad sebou (rozuměj, nezemřela jsem na trati). Ale víkend to byl opět báječný, skvělé počasí, zkusili jsme dobrodružství spaní ve stanu a já si užívala luxusu babysittingu (měli jsme s sebou dědu i babičku) – o Toníčkovi jsem skoro celý víkend nevěděla.
Chvíli jsme počumákovali v Praze, já uvažujíc, kam se vrtnout, když je přece to léto a na tři horké dny jsme se s A. a její dcerou řečenou "Cotojeee?" zdejchly vegetit k vodě do Zvíro. Bylo nám náramně, akorát si Tonda asi uhnal úpal a možná mu rostou zuby, takže po návratu je takový nenaložený.
No, a máme ty prázdniny za sebou. O víkendu zapršelo a ochladilo se na příjemných slunečných 24 stupňů a je tak příjemně. Už jsem sice velká holka, ale letos je tak strašně ve vzduchu cítit konec prázdnin. Včera jsem viděla rodinu s dvěma kluky cca 10-12 let vykládající plné auto krámů s kolama na střeše a úplně jsem si vzpomněla na ty návraty před koncem prázdnin. Strašně jsem si užívala těch pár volných dnů v Praze. Znovu jsem objevovala okolí našeho domu, kamarádi se vraceli zpět, okouzleně jsem hleděla na tramvaje, po prázdninách strávených ve stanu jsem ve svém cca 10 m2 pokoji měla pocit strašného prostoru a užívala si nicnedělání a pocitu, že teď už si můžu zase odpočinout a nemusím pořád něco dělat. A to mi zůstalo. Miluju září, kdy se všechno uklidní, přestanu mít pocit, že musím něco hodnotného podnikat a být akční. Většinou mě právě opustí ta prázdninová paralýza „co budeme dělat“ a začneme opravdu něco dělat. Takže září máme opět poměrně nabité a už se na ně těším.
Další převratná událost je, že synek dostatečně pokročil v samostatnosti, takže se mohu i večer vzdálit a chlapci to tady zvládnou včetně uspávání. Rozuměj, začal docela obstojně jíst a už také celkem přišel na to, co s tím hrnkem na žužlání. Dokonce mám pocit, že se dostáváme do fáze, že chce prso, když mě vidí, jinak si ani nevzpomene. A já začínám mít roupy… Po příspěvku o prsu a banánu se mi dostalo nevyžádané rady, že dětem se nic speciálního připravovat nemá a že normální je prostě kojit, dokud nemůže jíst s námi. A vono asi jo. Nejvíc Tondovi chutná variace na červené omáčky s čímkoliv, lečo bez vajíčka, květák s bramborem a tak vůbec. Což ale neznamená, že nejsou dny, kdy by byl jen na prsu. Ale už je to nadějné. Tak budeme pokračovat…
Dovolená byla krátká, ale osvěžující. V Telči jsme se shledali s M. & spol., objeli místní pamětihodnosti na kole, pokecali u ohně, poflakovali se po prázdninové Telči, zašli na koncert Báry Hrzánové a Conduranga – velmi povedená záležitost, poté jsme uskutečnili přepadení v Horní Cerekvi a přesunuli se na „Konec světa“ nedaleko Slavonic. Tam jsme opět pojezdili na kole, viděli parní vlak na úzkokolejce, vykoupali se, potkali jsme se s malým Marečkem a jeho personálem. Díky příbuzným R. B., kteří nám statečně pohlídali Toníčka („To je moje teta a strejda a oni vám pohlídají Toníčka.“ „Ale já…“ „No, tak šup, odevzdej kočár, za chvíli začíná prohlídka“ „…ale Toníček…“ „Jdeme!“), jsme si všichni užili slavonické podzemí, výhled z věže a díky vydatnému dešti také příjemný bar Besídka. Zašli jsme si na houby a cestou z dovolené jsme měli ještě mezipřistání v JH.
Absolvovali jsme Triatlon, Míša ve velmi slušném výsledku, já opět zvítězila pouze sama nad sebou (rozuměj, nezemřela jsem na trati). Ale víkend to byl opět báječný, skvělé počasí, zkusili jsme dobrodružství spaní ve stanu a já si užívala luxusu babysittingu (měli jsme s sebou dědu i babičku) – o Toníčkovi jsem skoro celý víkend nevěděla.
Chvíli jsme počumákovali v Praze, já uvažujíc, kam se vrtnout, když je přece to léto a na tři horké dny jsme se s A. a její dcerou řečenou "Cotojeee?" zdejchly vegetit k vodě do Zvíro. Bylo nám náramně, akorát si Tonda asi uhnal úpal a možná mu rostou zuby, takže po návratu je takový nenaložený.
No, a máme ty prázdniny za sebou. O víkendu zapršelo a ochladilo se na příjemných slunečných 24 stupňů a je tak příjemně. Už jsem sice velká holka, ale letos je tak strašně ve vzduchu cítit konec prázdnin. Včera jsem viděla rodinu s dvěma kluky cca 10-12 let vykládající plné auto krámů s kolama na střeše a úplně jsem si vzpomněla na ty návraty před koncem prázdnin. Strašně jsem si užívala těch pár volných dnů v Praze. Znovu jsem objevovala okolí našeho domu, kamarádi se vraceli zpět, okouzleně jsem hleděla na tramvaje, po prázdninách strávených ve stanu jsem ve svém cca 10 m2 pokoji měla pocit strašného prostoru a užívala si nicnedělání a pocitu, že teď už si můžu zase odpočinout a nemusím pořád něco dělat. A to mi zůstalo. Miluju září, kdy se všechno uklidní, přestanu mít pocit, že musím něco hodnotného podnikat a být akční. Většinou mě právě opustí ta prázdninová paralýza „co budeme dělat“ a začneme opravdu něco dělat. Takže září máme opět poměrně nabité a už se na ně těším.
Další převratná událost je, že synek dostatečně pokročil v samostatnosti, takže se mohu i večer vzdálit a chlapci to tady zvládnou včetně uspávání. Rozuměj, začal docela obstojně jíst a už také celkem přišel na to, co s tím hrnkem na žužlání. Dokonce mám pocit, že se dostáváme do fáze, že chce prso, když mě vidí, jinak si ani nevzpomene. A já začínám mít roupy… Po příspěvku o prsu a banánu se mi dostalo nevyžádané rady, že dětem se nic speciálního připravovat nemá a že normální je prostě kojit, dokud nemůže jíst s námi. A vono asi jo. Nejvíc Tondovi chutná variace na červené omáčky s čímkoliv, lečo bez vajíčka, květák s bramborem a tak vůbec. Což ale neznamená, že nejsou dny, kdy by byl jen na prsu. Ale už je to nadějné. Tak budeme pokračovat…
29.8.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 29.8.2011. Počet zobrazení: 1369