Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Noci a rána aneb kočka Hladového Joea

11.11.2011

Tonda má těžké období. Cca před měsícem jsme absolvovali "detox" - noční odstavení. Už mě to noční kojení po 2-3 hodinách přestalo bavit. Tak jsme ho prostě nechali se vztekat. V pravidelných intervalech jsme mu sdělovali, že tu jsme a že má spinkat. Rekord byl tuším hodina, pak už se to zkracovalo. Na dýňovém víkendu mi párkrát nezbylo než ho prsem ucpat nebo unosit, abychom nevzbudili malou Zuzku, ale kupodivu to na domácí režim nemělo vliv.

V říjnu jsme zkusili celodenní pobyt Tondy u babičky s dědou (dále jen B&D), zatímco jsme malovali jeho pokoj. Odloučení dopadlo dobře - ani si nevzpomněl, prevít, malování už hůře, ale další víkend už jsme to dotáhli. Smontovali jsme nábytek a po návratu z prodlouženého víkendu jsme Tondu vystěhovali. Docela to klaplo, párkrát se vzbudil, ale většinou se velmi rychle nechal uhladit/uzpívat, zanedlouho začal spát celou noc.

Euforie ovšem netrvala dlouho. Máme zase období nočního křičení. Včera trhnul rekord - 2 hodiny. Nic nepomáhá - být tam ani nebýt tam s ním, chodit za ním, mluvit, zpívat, nosit, nemluvit, nechat vztekat, vzít si ho do postele, čaj prostě nic. Stojí v postýlce, ukazuje prstem a vzteká se a časem umdlí. To vše se odehrává jednou za noc někdy mezi půlnocí a čtvrtou ráno. M. si tam k němu chodí lehnout, aby se nebál (Tonda), že je tam sám a čekáme, kdy ho to přejde (pro dnešek i navždy).

Délka nočního křičení ovšem nemá vliv na ranní vstávání. Už jsme se posunuli zase na 6.15 (z 5.45). Tonče je sice naprsto nevyspalé, ale je 6.15, tak si stoupne a kvílí. Vezmem si ho do postele, ještě ho ucpu prsem. To si s chutí požvýká, ale rozhodně neusne. Pustí prso, zvedne hlavu, nasadí výraz krabice (pokud mohu v té tmě soudit) a spustí. Ryje hlavou v prostěradle, stěžuje si, že se nevyspal, ale spát nemůže. Když se trochu probere začne na mě aplikovat chvaty zvané "kočka Hladového Joea" (viz Joseph Heller, Hlava XXII). Leze přese mě tam a zpátky a samozřejmě nejlepší je to přes hlavu. U toho mi kroutí ucho, štípe mě do tváří, oslintává mi bradu. Občas si také musí odpočinout - to se prostě uprostřed zteče zastaví a lehne si mi přes obličej a odpočívá. Tohle vydržíme do sedmi, potom už kluci vstávaj a jdou snídat.

Sousedi zatím nic neříkaj, když je zle, uplácím je buchtou. Tak snad je to jen nějaké období a snad nebude trvat do puberty...
11.11.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 12.11.2011. Počet zobrazení: 1059

Komentáře

Autor: Stará Matka
Vloženo: 20.11.2011 18:55:22
Ano,
krásné období rodičovství. Jak já jsem tehdy hluboce lidsky chápala matky, které své řvoucí zlatíčko udusily polštářem!
Zkuste si po nocích představovat tu pubertu, jak bude Tonda svoje ponocování před rodiči tajit.