Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Další vystávka úspechov

11. 7. 2011

Právě jsme se vrátili z hradu z chalupy na Kysucích, kde jsme týden pobyli s ostravskými prarodiči pana ředitele. Jako obvykle vzorná péče, krmení atd. Babička se Tondy nemohla nabažit, a tak ho neustále bavila, hrála si s ním, povídala mu a statečně nosila 9 kg jeho veličenstva. Dědeček zase Toníčka převážně pozoroval a v každém jeho pohybu, pohledu, hlasovém projevu viděl zřetelný záblesk geniality svého vnoučka, který je třeba nám všem vysvětlit ("on se podíval za tu skříňku, ale ne že by se jen tak podíval, on to tam se zájmem pozoruje"). V průběhu týdne jsme vykonali několik návštěv a výletů za kamarády, Toníček se poznal s dalším ekodítětem - malou Terezkou z Dolní Lomné, absolvoval nadšenou návštěvu tety Hany s rodinou, přežil nájezd čtyř kokršpanělů šampiónů strýce Pavla a v pokojné symbióze žil v obýváku pod stolem se psem Betynou. Také jsme navštívili ostravské přátele na jejich letním sídle a cestou zpět jsme se zastavili ve Vsetíně. Ze začátku dva dny durch pršelo, ale to na chalupě nevadí. Seděli jsme doma, topili v kamnech, Toníček raboval nové hračky, já si četla slepičí časopisy a nic nám nechybělo. Nakonec se i počasí umoudřilo, takže došlo i na venkovní houpačku, grilování, lenošení.

Fotky

A co je nového? Tonda leze. Jako že opravdu leze levá pravá, dokud nedosáhne cíle. Trvalo to čtyři dny, ale nakonec se dostal i přes práh do kuchyně, kde se naprosto nadšen jal rabovat skříňku s nádobím. Velký zájem také vzbudily Betyniny misky se žrádlem a velké bylo rozhořčení, když mu tatínek nedovolil obsah ochutnat. Úspěch mělo také auto - odrážedlo s rozebíracím motorem a nářadím, dokonce jsme v něm ještě našli policejní průkazku Tondova dnes patnáctiletého bratrance - L.B., Policie ČR FBI.

Tonda si sedá. Zatím to není úplně jistý sed, ale sedá si přes patu a zřejmě už pochopil výhody této polohy - má rozhled a volnou jednu ruku, druhou se zatím musí přidržovat. Z tohoto skorosedu se už také dokáže sám vyprostit a překonávaje překážky jde pomalu i do kleku.

Celkem se nám podařilo rozjet příkrmy, jak jinak než se skleničkama. Zatím největší úspěch má dýně a fenykl. Pro mě naprosto nepoživatelná kombinace, ale proti gustu... Hlavně, že jí. Teda zatím to stále samozřejmě má jako předkrm k prsu a neděsím ho tím, že to bude jednou dokonce MÍSTO prsa. Naučil se prdět pusou, což hojně používá a při jídle je to obzvlášť legrace.

No, a takhle my teď žijem. Jeden by řekl nuda, ale někdy je to vopravdu adrenalin. Nevěřili byste, jak je napínavé sledovat dítě bojující s prahem... No, dobře, já vím, ale nic dramatičtějšího ode mě nečekejte, tedy aspoň do Tondovy puberty.

PS: Zrovna se mi ozvala kamarádka, jestli bych jí nepůjčila nějaké mapy Černé hory, že dovolená v pohorkách. A hele, přeci jen ještě něco z minulého života pamatuju - trochu jí to, milý deníčku, závidím.To jen, aby to nevypadalo, že mi ty plínky v hlavě připadaj úplně normální.
11.7.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 12.7.2011. Počet zobrazení: 1330

Komentáře