Alternativní mainstream, mainstreamová alternativa
18.7.2011
Doma jedeme v látkovkách, protože mi to přijde levné a Tonda se neopruzuje, na cesty a na noc je Toníček v jednorázovkách, protože je to jednoduché. Pro Tondu kupuju biozeleninu, ráda něco koupím na trzích, protože semi to líbí, ale jinak nakupuju v supermarketu, protože je to laciné. Koukám, odkud je zboží, které kupuju, ale občas se řídím spíš cenou. I s kočárkem jezdím převážně MHD, protože je to jednodušší, ale auto vlastníme, protože je to občas praktické. Toníčka vozíme ve vozíku za kolo, protože to považujeme za rozumný kompromis mezi našimi a jeho potřebami (rozuměj protože abychom neshnili). Tondu nosím v šátku, protože je mi to příjemné a pohodlné, ale na cesty upřednostňuju kočárek, protože jsem nervák, že Tonda v šátku tak dlouho nevydrží. Máme zahradu, protože se mi líbí mít kus vlastní hlíny, ale je malá, protože nejsem žádný velký mičurin. Miluju místo, kde žijeme, protože mám město i přírodu na dosah, ale ráda jedu na chatu na Slapy, protože tam můžu z baráku rovnou na zahradu a do vody. Neřídím se heslem "Pro dítě jen to nejlepší", ale snažím se "blbnout jen trochu a všeho s mírou." Doma nemám uklizeno, peču jenom občas, vařím, jak se mi chce a často jsem lenivá a prašivá. Naštěstí mám tolerantního muže i syna, takže mi to prochází.
Netoužím po domečku a zahrádce za městem. Místo v bazénu na zahradě se chci se synem koupat v řece. Neláká mě dovolená u moře, stejně dobře nám bude na Seči, Lipně či kdekoli jinde u nás. Neřeším, kde co Tonda osahá, olízne, prostě ho naučím mýt si ruce a pusu. Věřím, že svět a lidé jsou převážně dobří, ale jsem přiměřeně ostražitá. A k tomu chci vést i svého syna. Chci aby Tonda nebyl posera a nebál se světa. Aby se uměl ozvat na svou obranu, ale i zastat druhých. Chci aby byl úspěšný. Za úspěch považuji, že bude spokojený a šťastný v životě, který si zvolí. Myslím, že to není málo a vím, že to všechno je možné, protože nám se to tak povedlo (což neznamená, že bych byla tak pošetilá, abych si myslela, že to je jen naše zásluha). Svět se mění, přesto není jiný. Jaký si to uděláš, takový to máš... Teď ještě, jak to všechno tomu malýmu člověkovi vysvětlit.
A takhle my žijem. Různé podivné alternativnosti mi byly vždycky sympatické a ač jsem si z nich nezřídka utahovala, často jsem se do nich zapletla. Sama se cítím spíš jako stádní typ, ale prý jsem taková alternativka, jsem se dozvěděla. Tak nevím...
Doma jedeme v látkovkách, protože mi to přijde levné a Tonda se neopruzuje, na cesty a na noc je Toníček v jednorázovkách, protože je to jednoduché. Pro Tondu kupuju biozeleninu, ráda něco koupím na trzích, protože semi to líbí, ale jinak nakupuju v supermarketu, protože je to laciné. Koukám, odkud je zboží, které kupuju, ale občas se řídím spíš cenou. I s kočárkem jezdím převážně MHD, protože je to jednodušší, ale auto vlastníme, protože je to občas praktické. Toníčka vozíme ve vozíku za kolo, protože to považujeme za rozumný kompromis mezi našimi a jeho potřebami (rozuměj protože abychom neshnili). Tondu nosím v šátku, protože je mi to příjemné a pohodlné, ale na cesty upřednostňuju kočárek, protože jsem nervák, že Tonda v šátku tak dlouho nevydrží. Máme zahradu, protože se mi líbí mít kus vlastní hlíny, ale je malá, protože nejsem žádný velký mičurin. Miluju místo, kde žijeme, protože mám město i přírodu na dosah, ale ráda jedu na chatu na Slapy, protože tam můžu z baráku rovnou na zahradu a do vody. Neřídím se heslem "Pro dítě jen to nejlepší", ale snažím se "blbnout jen trochu a všeho s mírou." Doma nemám uklizeno, peču jenom občas, vařím, jak se mi chce a často jsem lenivá a prašivá. Naštěstí mám tolerantního muže i syna, takže mi to prochází.
Netoužím po domečku a zahrádce za městem. Místo v bazénu na zahradě se chci se synem koupat v řece. Neláká mě dovolená u moře, stejně dobře nám bude na Seči, Lipně či kdekoli jinde u nás. Neřeším, kde co Tonda osahá, olízne, prostě ho naučím mýt si ruce a pusu. Věřím, že svět a lidé jsou převážně dobří, ale jsem přiměřeně ostražitá. A k tomu chci vést i svého syna. Chci aby Tonda nebyl posera a nebál se světa. Aby se uměl ozvat na svou obranu, ale i zastat druhých. Chci aby byl úspěšný. Za úspěch považuji, že bude spokojený a šťastný v životě, který si zvolí. Myslím, že to není málo a vím, že to všechno je možné, protože nám se to tak povedlo (což neznamená, že bych byla tak pošetilá, abych si myslela, že to je jen naše zásluha). Svět se mění, přesto není jiný. Jaký si to uděláš, takový to máš... Teď ještě, jak to všechno tomu malýmu člověkovi vysvětlit.
A takhle my žijem. Různé podivné alternativnosti mi byly vždycky sympatické a ač jsem si z nich nezřídka utahovala, často jsem se do nich zapletla. Sama se cítím spíš jako stádní typ, ale prý jsem taková alternativka, jsem se dozvěděla. Tak nevím...
18.7.2011 vložil(a) Káča Režná