Veselý výlet
20.7.2011
Původní schůzku jsme s B. naplánovaly na cca 15 h do parku. Dnes jsme schůzku přeložily do zasedačky jejího zaměstnavatele. Po obědě začíná být Toníček přiměřeně vláčný, vše se vyvíjí tak, jak jsem si plánovala: tedy vyrazíme, až bude Tonda spací, pojedeme na Újezd nebo na Klárov a odtud půjdeme pěšky do úřadovny v Pařížské. Toníček po cestě usne a na schůzce bude buď chrnět, a nebo bude celý vyspinkaný, a tedy bude vesele lozit po zasedačce a my v klidu domluvíme, co třeba.
Ve 14.15 h otvíráme dveře z domu a spouští se déšť. Totiž slejvák. Pohledem na hodinky vyhodnotím situaci, že na hledání pláštěnky je pozdě (stejně absolutně nevím, kde je, kromě toho jsem přece odpůrcem těchto igelitových věcí, dítě se pod nimi paří), dekl na kočár také zavrhuji, Tonda by se pod ním umlátil. Vybíháme z branky a přemisťujeme se na zastávku busu. Snaha o přikrytí Tondy alespoň fleecovou dekou, která by mohla udržet dítě suché, je samozřejmě naprosto marná. Tísníme se v zastávce se starší paní a nevoňavým pánem, Tonda se mrská a pofňukává. U Anděla prší o něco méně, přesto ještě dost, takže přepočítávám trasu s ohledem na počasí, procházka nebude. Jedu přes most na Karlák, kde mi hned jede sedmnáctka. Z šestnáctky vystupuju do hustého lijáku a přebíhám k sedmnáctce. Do kočáru prší. Přehodnocuji svůj postoj k pláštěnce na kočár. Nikdo nenastupuje ani nevystupuje, tak mocným hlasem zahřímám do vozu, ať mi jde někdo pomoct s kočárkem. Stalo se.
Jaké je mé překvapení, že sedmnáctka nejede na nábřeží, ale je odkloněna přes Václavák a Masaryčku. Nablížení k Právnické fakultě tedy padá. Na Václaváku se nechám opět vysadit do deště. Volám B., že zatím stojím na Václaváku a přemýšlím, co dál, ale že mám stále ambici za ní dorazit. Chvíli přemítám, jestli se lze někde dostat do metra s kočárkem, že bych jela na Staroměstskou. Déšť nepolevuje. Ještě chvíli přemýšlím. Vzdávám to a nastupuji do čtrnáctky směrem zpět k Andělu. Tady spolu s dalšími třemi kočárky nastupuju do autobusu (prý jsme museli změnit zakřivení časoprostoru, abychom se tam vešly, pravil můj muž). Poslední výsadek do deště a hurá dom.
Tonda celou cestu pokňourával a mocně se mrcasil a kroutil, že spát nebude, když nedrncám a tu deku taky nechce. Než jsem dojela od zastávky k našemu domu, skoro spal. Doma dostal slíbené prso (tak krásně jsem to měla s kojením naplánované a nakonec byl Toníček hlady) a odpadl (na celou půlhodinu). Já jsem se komplet převlíkla, kalhoty mokré a špinavé až ke kolenům letěly do špíny, utřela jsem si obličej, umyla brýle a usušila vlasy a dohodla se s B., že přijede za mnou.
Původní schůzku jsme s B. naplánovaly na cca 15 h do parku. Dnes jsme schůzku přeložily do zasedačky jejího zaměstnavatele. Po obědě začíná být Toníček přiměřeně vláčný, vše se vyvíjí tak, jak jsem si plánovala: tedy vyrazíme, až bude Tonda spací, pojedeme na Újezd nebo na Klárov a odtud půjdeme pěšky do úřadovny v Pařížské. Toníček po cestě usne a na schůzce bude buď chrnět, a nebo bude celý vyspinkaný, a tedy bude vesele lozit po zasedačce a my v klidu domluvíme, co třeba.
Ve 14.15 h otvíráme dveře z domu a spouští se déšť. Totiž slejvák. Pohledem na hodinky vyhodnotím situaci, že na hledání pláštěnky je pozdě (stejně absolutně nevím, kde je, kromě toho jsem přece odpůrcem těchto igelitových věcí, dítě se pod nimi paří), dekl na kočár také zavrhuji, Tonda by se pod ním umlátil. Vybíháme z branky a přemisťujeme se na zastávku busu. Snaha o přikrytí Tondy alespoň fleecovou dekou, která by mohla udržet dítě suché, je samozřejmě naprosto marná. Tísníme se v zastávce se starší paní a nevoňavým pánem, Tonda se mrská a pofňukává. U Anděla prší o něco méně, přesto ještě dost, takže přepočítávám trasu s ohledem na počasí, procházka nebude. Jedu přes most na Karlák, kde mi hned jede sedmnáctka. Z šestnáctky vystupuju do hustého lijáku a přebíhám k sedmnáctce. Do kočáru prší. Přehodnocuji svůj postoj k pláštěnce na kočár. Nikdo nenastupuje ani nevystupuje, tak mocným hlasem zahřímám do vozu, ať mi jde někdo pomoct s kočárkem. Stalo se.
Jaké je mé překvapení, že sedmnáctka nejede na nábřeží, ale je odkloněna přes Václavák a Masaryčku. Nablížení k Právnické fakultě tedy padá. Na Václaváku se nechám opět vysadit do deště. Volám B., že zatím stojím na Václaváku a přemýšlím, co dál, ale že mám stále ambici za ní dorazit. Chvíli přemítám, jestli se lze někde dostat do metra s kočárkem, že bych jela na Staroměstskou. Déšť nepolevuje. Ještě chvíli přemýšlím. Vzdávám to a nastupuji do čtrnáctky směrem zpět k Andělu. Tady spolu s dalšími třemi kočárky nastupuju do autobusu (prý jsme museli změnit zakřivení časoprostoru, abychom se tam vešly, pravil můj muž). Poslední výsadek do deště a hurá dom.
Tonda celou cestu pokňourával a mocně se mrcasil a kroutil, že spát nebude, když nedrncám a tu deku taky nechce. Než jsem dojela od zastávky k našemu domu, skoro spal. Doma dostal slíbené prso (tak krásně jsem to měla s kojením naplánované a nakonec byl Toníček hlady) a odpadl (na celou půlhodinu). Já jsem se komplet převlíkla, kalhoty mokré a špinavé až ke kolenům letěly do špíny, utřela jsem si obličej, umyla brýle a usušila vlasy a dohodla se s B., že přijede za mnou.
20.7.2011 vložil(a) Káča Režná
Komentáře
Autor: Káča Režná
Vloženo: 25.7.2011 9:53:50
A která (či snad který?) ty seš??
Autor: Jo,
Vloženo: 22.7.2011 9:46:54
není nad pětikilový kočárek polohovatelný do lehu (kam se dá šoupnout už minimimino, ale vysoký, aby dítě v dešti nezacákal... velmi se mi osvědčilo Brevi Grillo). To bylo jen tak na okraj, když jsem přečetla tu stať o náročném cestování. Hlavně jsem chtěla poděkovat za odkaz na stránky! 