Letní souhrnná
12.8.2013
Tak tedy léto. Letos věru velmi hutné. Začali jsme ve Zvíroticích s H. a jejími dvěma dětmi. 2 matky, 4 děti, všechny stejně mrňavé a nemožné... Je to neuvěřitelné, ale nejen že jsem to přežila, ale bylo to dokonce i prima (ale nikomu to neříkejte). Mj. bylo příjemné si zase potvrdit, že Tonda není jediné vzteklé a mimoňské dítě pod sluncem. A pro velký úspěch si celou akci příští týden zopakujeme, už v jiné destinaci.
Bystřička v Peruci, objevitelé a námořníci. Mám stále kamarády, s kterými jsme ještě jako malí smradi jezdili na tábor pro rodiče s dětmi na Bystřičku poblíž Vsetína. Máme na to idylické vzpomínky, tak nás nenapadlo nic lepšího, než vstoupit podruhé do stejné řeky, a stejnou legraci dopřát i našim dětem (a především sobě). Tak vznikla bystřička s malým "b" v Peruci, kousek od Slaného. Areál přímo ideální, celý pro nás, na místě velká kuchyně s jídelnou, několik dalších společenských místností a tělocvična (které jsme díky počasí vůbec nepotřebovali), koupaliště, hospoda přes silnici, do vsi asi 2 km. A bylo to opravdu tak, jak si pamatuju z dětství - soutěže, stezka odvahy, táboráky,vykopávky písničky mého dětství, nekonečná cesta na zmrzlinu, hrané večerníčky. My rodiče jsme si to užili při večírcích, nad škrábáním brambor a s kafem u pískoviště, kde se neustále mrcasily děti. Plula jsem si na vlně vzpomínek a nostalgie. Hanička obíhala místní hřiště s kočárkem nebo na motorce, Tonda trénoval interakci s ostatními dětmi i dospělými a celkem ochotně se účastnil programu. A já jsem díky skvělé kuchyni zase nezhubla.
Doma jsme se jen otočili na vyprání a na skvělý koncert Leonarda Cohena a frčeli jsme do Zvírotic, kde se děti střídavě těšily pozornosti všech rodičů i prarodičů. Mně se dostalo několika dobrých rad, jak vychovávat děti (nejlépe z několika stran zároveň), příp. o dalších aspektech života dospělých, ale zase jsme se mohli občas i vykoupat bez dětí apod. Po týdnu jsme s velkými obavami nechali Tondu na pospas babičce T. (nebo babičku napospas Tondovi?) a jejím kamarádkám s vnoučaty a odjeli. Byla jsem přesvědčená, že budu mít synka nejpozději v úterý doma, ale náš Tonda, který ještě donedávna ječel "maminko, maminko", kdykoli jsme šla jen na záchod, vydržel s babičkou celý týden. V pátek jsme si pro něj s Haničkou dojeli, bylo velké vítání a o víkendu jsme si do Zvírotic ještě pozvali (dětmi) spolupostižené kamarády. Zajeli jsme si na výlet, nepřetržitě jsme se koupali, a pak už konečně byla strašná bouřka a zase jsme mohli chvilku dýchat.
A tradiční Prázdniny v Telči. Poslední pekelný den jsme na kole vyrazili se vykoupat, potom už to šlo. Při šlapání do pedálů na rozpálené silnici s Tondou na sedačce jsem přemýšlela, jestli se mám jít na tu sociálku udat sama, nebo to za mě udělá někdo z těch klimatizovaných aut, která nás míjela. Ale neuvařili jsme sebe ani děti, koupačka byla skvělá, Tonda se neustále dožadoval cesty z kopce (taky by mi takový výlet nevadil) a Hanička se při cestě ve vozíku tvářila, jak kdyby se vezla v Orient Expresu.
Na výletě vlakem do Dačic se Tondovi zalíbila slečna servírka, a tak ji celou dobu našeho oběda informoval, že "pojedeme vlakem do Telče", protože "tam bydlíme". Velmi nelibě nesl, že slečna s ním nemůže donekonečna konverzovat, protože musí taky pracovat. Vyhlídka z věže Tondu nijak neoslovila, resp. se bál vylézt na ochoz, ale hřiště u nádraží a následná cesta vlakem zpět naštěstí zachránily náladu.
Zašli jsme si na dva koncerty, vyrazili ještě jednou na cyklovýlet, v dílnách jsme si s Tondou potiskli tričko, po večerech jsme u vína se spolunocležniky vedli politické i hudební hovory a v místní cukrárně jsme utratili hrozné peníze za úžasné zákusky, horkou čokoládu a zmrzlinu. Až na ten ztracený batoh s foťákem a mými slunečními brýlemi (dioptrickými), to nemělo chybu.
Teď už nás čeká jen malta a zlaté písky. Stěhujeme se do exilu, já s dětmi budu mít základnu u našich a mám pečlivé rozplánované tour de Čechy a Morava, muž bude střídat azyl u příbuzných a kamarádů. A v bytě proběhneapokalypsa rekosntrukce.
A na závěr něco z vývojových pokroků: Tonda ze dne na den naprosto bez nehod začal čůrat na záchod a bobek už jsme taky skoro vyladili. Hanička zas bravurně chodí.
PS: Poptávám povyražení na září. Zn. Pobyt alespoň na dvě noci (na kratší dobu ten cirkus balit odmítám) nebo i jednodenní návštěvy.
Tak tedy léto. Letos věru velmi hutné. Začali jsme ve Zvíroticích s H. a jejími dvěma dětmi. 2 matky, 4 děti, všechny stejně mrňavé a nemožné... Je to neuvěřitelné, ale nejen že jsem to přežila, ale bylo to dokonce i prima (ale nikomu to neříkejte). Mj. bylo příjemné si zase potvrdit, že Tonda není jediné vzteklé a mimoňské dítě pod sluncem. A pro velký úspěch si celou akci příští týden zopakujeme, už v jiné destinaci.
Bystřička v Peruci, objevitelé a námořníci. Mám stále kamarády, s kterými jsme ještě jako malí smradi jezdili na tábor pro rodiče s dětmi na Bystřičku poblíž Vsetína. Máme na to idylické vzpomínky, tak nás nenapadlo nic lepšího, než vstoupit podruhé do stejné řeky, a stejnou legraci dopřát i našim dětem (a především sobě). Tak vznikla bystřička s malým "b" v Peruci, kousek od Slaného. Areál přímo ideální, celý pro nás, na místě velká kuchyně s jídelnou, několik dalších společenských místností a tělocvična (které jsme díky počasí vůbec nepotřebovali), koupaliště, hospoda přes silnici, do vsi asi 2 km. A bylo to opravdu tak, jak si pamatuju z dětství - soutěže, stezka odvahy, táboráky,
Doma jsme se jen otočili na vyprání a na skvělý koncert Leonarda Cohena a frčeli jsme do Zvírotic, kde se děti střídavě těšily pozornosti všech rodičů i prarodičů. Mně se dostalo několika dobrých rad, jak vychovávat děti (nejlépe z několika stran zároveň), příp. o dalších aspektech života dospělých, ale zase jsme se mohli občas i vykoupat bez dětí apod. Po týdnu jsme s velkými obavami nechali Tondu na pospas babičce T. (nebo babičku napospas Tondovi?) a jejím kamarádkám s vnoučaty a odjeli. Byla jsem přesvědčená, že budu mít synka nejpozději v úterý doma, ale náš Tonda, který ještě donedávna ječel "maminko, maminko", kdykoli jsme šla jen na záchod, vydržel s babičkou celý týden. V pátek jsme si pro něj s Haničkou dojeli, bylo velké vítání a o víkendu jsme si do Zvírotic ještě pozvali (dětmi) spolupostižené kamarády. Zajeli jsme si na výlet, nepřetržitě jsme se koupali, a pak už konečně byla strašná bouřka a zase jsme mohli chvilku dýchat.
A tradiční Prázdniny v Telči. Poslední pekelný den jsme na kole vyrazili se vykoupat, potom už to šlo. Při šlapání do pedálů na rozpálené silnici s Tondou na sedačce jsem přemýšlela, jestli se mám jít na tu sociálku udat sama, nebo to za mě udělá někdo z těch klimatizovaných aut, která nás míjela. Ale neuvařili jsme sebe ani děti, koupačka byla skvělá, Tonda se neustále dožadoval cesty z kopce (taky by mi takový výlet nevadil) a Hanička se při cestě ve vozíku tvářila, jak kdyby se vezla v Orient Expresu.
Na výletě vlakem do Dačic se Tondovi zalíbila slečna servírka, a tak ji celou dobu našeho oběda informoval, že "pojedeme vlakem do Telče", protože "tam bydlíme". Velmi nelibě nesl, že slečna s ním nemůže donekonečna konverzovat, protože musí taky pracovat. Vyhlídka z věže Tondu nijak neoslovila, resp. se bál vylézt na ochoz, ale hřiště u nádraží a následná cesta vlakem zpět naštěstí zachránily náladu.
Zašli jsme si na dva koncerty, vyrazili ještě jednou na cyklovýlet, v dílnách jsme si s Tondou potiskli tričko, po večerech jsme u vína se spolunocležniky vedli politické i hudební hovory a v místní cukrárně jsme utratili hrozné peníze za úžasné zákusky, horkou čokoládu a zmrzlinu. Až na ten ztracený batoh s foťákem a mými slunečními brýlemi (dioptrickými), to nemělo chybu.
Teď už nás čeká jen malta a zlaté písky. Stěhujeme se do exilu, já s dětmi budu mít základnu u našich a mám pečlivé rozplánované tour de Čechy a Morava, muž bude střídat azyl u příbuzných a kamarádů. A v bytě proběhne
A na závěr něco z vývojových pokroků: Tonda ze dne na den naprosto bez nehod začal čůrat na záchod a bobek už jsme taky skoro vyladili. Hanička zas bravurně chodí.
PS: Poptávám povyražení na září. Zn. Pobyt alespoň na dvě noci (na kratší dobu ten cirkus balit odmítám) nebo i jednodenní návštěvy.
12.8.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 13.8.2013. Počet zobrazení: 1541