Nákupy
15.11.2013
Boty. Ty děti potřebujou pořád nový boty. Tonda s podzimem nafasoval boty z jara a spokojila jsem se s faktem, že se do nich vejde a nestěžuje si. Radši jsem to moc nekontrolovala, hádám, že mu musely být poněkud malé. Haničce z bačkůrek taky povážlivě lezou palce, zima na krku, čas na velký nákup.
Nahodila jsem Haničku na záda, Tonda s příslibem cesty tramvají se bez protestů oblékl a vyrazili jsme. Zavrhla jsem speciálku na Lužinách a zkusili jsme obyč obchod o dost blíže. Ve velkých řetězcích typu Humanic a Baťa většinou neuspějeme, ale podivný malý krámek na Arbesáku byl trefa do černého. Na první dobrou jsem oběma dětem pořídila zimní boty s kožíškem, oběma bačkůrky a jako bonus tam na rozdíl od speciálky nikdo další nebyl a rovněž na rozdíl od speciálky byla paní nesmírně milá, ochotná, pomáhala mi potomky obouvat a zouvat, povídala si s nimi a ještě jsem dostala pochvalu, jak hodné mám děti. Sice to úplně nepovažuju za svou zásluhu, ale trochu pyšná jsem byla, milý deníčku, to zas jo.
Zpátky chtěl jet Tonda vlakem, tak jsem dostala výborný nápad, že v přebytečném čase zajdeme na trh pro kuře, které je z masa. Haničku jsem vybavila koláčem a nahodila si jí zase na záda, protože do davu potřebuju mít aspoň jedno dítě přivázané, naskočili jsme do tramvaje a jeli směr Anděl. Našli jsme stánek s kuřaty a postavili se do fronty. Obsluha byla milá a výřečná, ale děsně pomalá. Sice tam byli dva, ale na výkon to nemělo vliv a kdyby tam byl jen jeden z nich, tak by si aspoň nepřekáželi. Tonda celkem poslušně stojí a žvýká koláč, vytrvale se mě ptá "co to je" (visící bažanti), Hanička mi spokojeně drobí koláč za krk. Už jsme skoro na řadě a Tonda velí "čůrat". Nezbývá než opustit dobyté pozice, provléct dítě davem a najít "stromeček". Vše jsme stihli, Tonda se vyčůral a díky "rychlosti" obsluhy jsme se dokonce stihli vrátit tak, že ještě podstatná část fronty o nás věděla, takže nebyl problém se vmezeřit zase dopředu. Snažím se nákup urychlit, nicméně obsluha se nenechá rozhodit a drží si své tempo. Podařilo se, ke čtyřem krabicím s botama jsem přihodila cca 3 kg masa, zavrhla jsem nákup zeleniny a mohli jsme jít.
Vlak jsme akorát stihli, Haničku jsem zase vypustila, pan průvodčí mi odpustil zapomenutou tramvajenku a zbývalo už jen zvládnout vystoupit s dvěma dětma a velkou taškou.
Happy end, mission accomplished.
Boty. Ty děti potřebujou pořád nový boty. Tonda s podzimem nafasoval boty z jara a spokojila jsem se s faktem, že se do nich vejde a nestěžuje si. Radši jsem to moc nekontrolovala, hádám, že mu musely být poněkud malé. Haničce z bačkůrek taky povážlivě lezou palce, zima na krku, čas na velký nákup.
Nahodila jsem Haničku na záda, Tonda s příslibem cesty tramvají se bez protestů oblékl a vyrazili jsme. Zavrhla jsem speciálku na Lužinách a zkusili jsme obyč obchod o dost blíže. Ve velkých řetězcích typu Humanic a Baťa většinou neuspějeme, ale podivný malý krámek na Arbesáku byl trefa do černého. Na první dobrou jsem oběma dětem pořídila zimní boty s kožíškem, oběma bačkůrky a jako bonus tam na rozdíl od speciálky nikdo další nebyl a rovněž na rozdíl od speciálky byla paní nesmírně milá, ochotná, pomáhala mi potomky obouvat a zouvat, povídala si s nimi a ještě jsem dostala pochvalu, jak hodné mám děti. Sice to úplně nepovažuju za svou zásluhu, ale trochu pyšná jsem byla, milý deníčku, to zas jo.
Zpátky chtěl jet Tonda vlakem, tak jsem dostala výborný nápad, že v přebytečném čase zajdeme na trh pro kuře, které je z masa. Haničku jsem vybavila koláčem a nahodila si jí zase na záda, protože do davu potřebuju mít aspoň jedno dítě přivázané, naskočili jsme do tramvaje a jeli směr Anděl. Našli jsme stánek s kuřaty a postavili se do fronty. Obsluha byla milá a výřečná, ale děsně pomalá. Sice tam byli dva, ale na výkon to nemělo vliv a kdyby tam byl jen jeden z nich, tak by si aspoň nepřekáželi. Tonda celkem poslušně stojí a žvýká koláč, vytrvale se mě ptá "co to je" (visící bažanti), Hanička mi spokojeně drobí koláč za krk. Už jsme skoro na řadě a Tonda velí "čůrat". Nezbývá než opustit dobyté pozice, provléct dítě davem a najít "stromeček". Vše jsme stihli, Tonda se vyčůral a díky "rychlosti" obsluhy jsme se dokonce stihli vrátit tak, že ještě podstatná část fronty o nás věděla, takže nebyl problém se vmezeřit zase dopředu. Snažím se nákup urychlit, nicméně obsluha se nenechá rozhodit a drží si své tempo. Podařilo se, ke čtyřem krabicím s botama jsem přihodila cca 3 kg masa, zavrhla jsem nákup zeleniny a mohli jsme jít.
Vlak jsme akorát stihli, Haničku jsem zase vypustila, pan průvodčí mi odpustil zapomenutou tramvajenku a zbývalo už jen zvládnout vystoupit s dvěma dětma a velkou taškou.
Happy end, mission accomplished.
15.11.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 17.4.2014. Počet zobrazení: 1406
Komentáře
Autor: Káča
Vloženo: 22.11.2013 20:03:59
Díky, ale s fyzickou kondicí tyhle výkony podle mě zrovna vůbec nesouvisí. 
Autor: Monika
Vloženo: 20.11.2013 15:42:56
Tak to tedy congratulations! Ty musíš být ale v kondičce.