Nostalgické jízdy
23.4.2013
Nostalgické jízdy. Zažívám pokaždé, když se dostanu "z Alcatrazu". Když mám opušťák, sundám si poblité triko a převlíknu si opatlané kalhoty, vezmu si vopravdickou kabelku, do ní iPod a něco ke čtení. Nastoupím do tramvaje, sluchátka do uší a hledím celou cestu z okna, čtení si vozím jako zátěž. Pokaždé listuju muzikou a stejně vždycky nakonec skončím u Kalandry. Okamžitě mi naskočí neodbytná vzpomínka na dámskou jízdu kdysi dávno v autě cestou na hory do Rakous. Na cestu jsme přeskupili posádky na dámskou a pánskou, my jsme vůbec nevěděly, kam jedem, jen jsme sledovaly kluky před námi, svítilo slunce, projížděly jsme zrovna prosluněným Pasovem, autem burácel Kalandra a my jsme řvaly s ním, že "...dětské šaty jsou ti přítěží...".
Pokaždé si na to vzpomenu a už se vezu... Vzpomínám na minulý život a mám neodolatelnou touhu se zase pořádně opít, prokecat nebo prozpívat noc a potom si nerušeně vyžrat celodenní kocovinu vč. coly a pytlíkové polévky k snídani. V této souvislosti si zase často vzpomenu na dobrého kamaráda P., který mi byl dobrým společníkem v opici i kocovině. Když jsme se opili spolu, bývali jsme obzvláště chytří. Jednou jsme dokonce v jednom smíchovském kulečníkovém pajzlu reformovali OSN. Moc si toho nepamatuju, ale vím, že tam figuroval Václav Havel a bylo to naprosto jasné a zřejmé.
A pořád jedu tou tramvají a pořád koukám z okna. Naposledy jsem takhle jela na Žižkov. První večerní opušťák. Už jsem fakt asi magor, ale mě jímala nostalgie i na tom s odpuštěním posraným Žižkově, kde jsem pracovala. Měla bych se sebou něco dělat. Večírky na akcích jsou dobrý, děti už celkem spí, tak mi i dopřejou. Ale pořád to není ono. A tak mi s tím prvním večírkem narostly růžky, že je pomalu čas zase vyrazit do světa. Sice budu muset na oplátku zrušit zaracha Míšovi, ale velké projekty se holt bez obětí neobejdou.
Rozhodně bych neměnila, ale občas si prostě chci udělat výlet do minulého života. Obyčejně se mi stýská a strašně doufám, že to ještě půjde slepit. Že to ještě najdu. Aspoň občas. Držte mi palce a buďte mi nápomocni.
Nostalgické jízdy. Zažívám pokaždé, když se dostanu "z Alcatrazu". Když mám opušťák, sundám si poblité triko a převlíknu si opatlané kalhoty, vezmu si vopravdickou kabelku, do ní iPod a něco ke čtení. Nastoupím do tramvaje, sluchátka do uší a hledím celou cestu z okna, čtení si vozím jako zátěž. Pokaždé listuju muzikou a stejně vždycky nakonec skončím u Kalandry. Okamžitě mi naskočí neodbytná vzpomínka na dámskou jízdu kdysi dávno v autě cestou na hory do Rakous. Na cestu jsme přeskupili posádky na dámskou a pánskou, my jsme vůbec nevěděly, kam jedem, jen jsme sledovaly kluky před námi, svítilo slunce, projížděly jsme zrovna prosluněným Pasovem, autem burácel Kalandra a my jsme řvaly s ním, že "...dětské šaty jsou ti přítěží...".
Pokaždé si na to vzpomenu a už se vezu... Vzpomínám na minulý život a mám neodolatelnou touhu se zase pořádně opít, prokecat nebo prozpívat noc a potom si nerušeně vyžrat celodenní kocovinu vč. coly a pytlíkové polévky k snídani. V této souvislosti si zase často vzpomenu na dobrého kamaráda P., který mi byl dobrým společníkem v opici i kocovině. Když jsme se opili spolu, bývali jsme obzvláště chytří. Jednou jsme dokonce v jednom smíchovském kulečníkovém pajzlu reformovali OSN. Moc si toho nepamatuju, ale vím, že tam figuroval Václav Havel a bylo to naprosto jasné a zřejmé.
A pořád jedu tou tramvají a pořád koukám z okna. Naposledy jsem takhle jela na Žižkov. První večerní opušťák. Už jsem fakt asi magor, ale mě jímala nostalgie i na tom s odpuštěním posraným Žižkově, kde jsem pracovala. Měla bych se sebou něco dělat. Večírky na akcích jsou dobrý, děti už celkem spí, tak mi i dopřejou. Ale pořád to není ono. A tak mi s tím prvním večírkem narostly růžky, že je pomalu čas zase vyrazit do světa. Sice budu muset na oplátku zrušit zaracha Míšovi, ale velké projekty se holt bez obětí neobejdou.
Rozhodně bych neměnila, ale občas si prostě chci udělat výlet do minulého života. Obyčejně se mi stýská a strašně doufám, že to ještě půjde slepit. Že to ještě najdu. Aspoň občas. Držte mi palce a buďte mi nápomocni.
23.4.2013 vložil(a) Káča Režná
Komentáře
Autor: Káča
Vloženo: 18.5.2013 10:38:28
No, já myslím, že třeba na Stezce by to mohlo vyjít... 
Autor: Petr
Vloženo: 10.5.2013 9:25:15
A kdy tu reformu doděláme? 