Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Hells Angels

26.9.2013

První výlet bez kočáru. Tonda se dožadoval nákupu zmrzliny, i jsme využili jednoho z mála pozitiv exilu a vyrazili do blízkého obchodu. Tonda si bral kolo (odrážedlo) a Hanička velmi zálibně pokukovala po své motorce. Tak jsem si řekla proč ne, ať z toho výletu děvče taky něco má a aspoň mi neusne před obědem.

Tonda vede peloton, Hanička se ho snaží držet, seč jí síly stačí. Neúspěšně. Tření malých plastových kol motorky je s koly velkého odrážedla naprosto nesrovnatelné, rovněž nesouměřitelné jsou síly a zkušenosti jednotlivých závodníků. Tonda mizí v dáli, Hanička se statečně pere s nerovnostmi chodníku. Tondův postup naštěstí přibržďuje bagr zaparkovaný nedaleko v zahrádce, tak jsme tempo trochu zase srovnali. Tonda ovšem opět vyráži vpřed na další časovku, naštěstí povrh chodníku se dramaticky zlepšuje, tak i my zvyšujeme tempo. Začíná pršet, naštěstí už jsme skoro v cíli. Tonda vzorně čeká na přechodu, čímž děsí okolojedoucí řidiče - dítě bez dozoru, které se jistě hotoví skočit do vozovky. Jsme tu. Haničku nasazuju do vozíku, Tonda parkuje kolo a jde po svých za mnou. Hanička se hlasitě dožaduje rohlíku, Tonda se s nepřítomným výrazem motá po obchodu. Nutně musí otvírat a zavírat dveře chladících boxů (autobus). Úkol vyndat dvě mlíka ho naštěstí rozptyluje a můžeme pokračovat k pokladně. Cestou vyzvedneme zmrzlinu, kvůli které celou anabázi podnikáme.

Zaplaceno, beru tašky (začátečnická chyba - mám-li dvě děti "na volno", pak jedině batoh na záda!), sbíráme všechny vehikly, co máme s sebou, obě děti vyrážejí svažitým východem do ulice. Marně se snažím je stíhat (sakra, fakt jsem zrovna dneska musela kupovat to zlevněný kafe a fakt nutně potřebujeme 2 mlíka???). Před krámem usedáme na lavičku a rozbalujeme zmrzlinu. Tonda ppoommaalluu a pečlivě ujídá svého Míšu, Hanička má se mnou napůl Ledňáka. Mezitím nás na lavičkách obklopují místní bezdomovci a různí pomocní dělníci se svačinou (převážně ve složení rohlík, majonézový salát a pivo). Začíná opět drobně pršet. Dojedly jsme, Hanička osedlává motorku a nadšeně se prohání mezi kolemjdoucími. Tonda vše sleduje a zmrzlina mu pomalu po ruce stéká do rukávu. Hanička navazuje kontakt s bezdomovci. Tonda hledí na tajícího nanuka a konstatuje, že kape. Snažím se zachránit, co se dá. Ulepení jsme oba. Bezdomovci s dělníky mi hlídají Haničku, aby nevjela do silnice, příp. neodjela kamsi v dál. Posílám synka s dřívkem od zmrzliny do koše a pokouším se odlovit Hanu na motorce. Obě děti se lepí ke svým řídítkům, já nahazuju tašky, děkuju bezdomovcům za dozor a vyrážíme na cestu zpět.

Ta je mírně z kopce, Tonda opět mizí v dáli. Hanička nadšena snadností pohybu radostně zvedá nohy, zaklání se a opojena rychlostí a větrem ve vlasech zapomíná řídit. Na mírně nakloněném chodníku několikrát končí v záhoncích. Vyprošťuju ji, stáčím řídítka kýženým směrem a řvu na Tondu, ať u silnice zastaví. Společně překonáváme komunikaci, Tondu opět vypouštím a sleduju Hanu, kterak se za nadšeného pokřiku "brrm, brrrm" neustále řítí do řady zaparkovaných aut. Končí nový asfalt, jsme zpět na nerovném chodníku, který Haničku nutí více zapojit vlastní pohon, a tedy lépe drží směr. Sešli jsme se opět u bagru, obě děti fascinovaně sledují jeho práci. Ještě 50 m, přes silnici, vpustit děti na pozemek, zavřít branku a je to za námi. Oba motorkáři frčí po zámkové dlažbě, já se za nimi vleču s nákupem. Parkujeme mašiny, po schodech domů, zout, svlíct, umýt ruce. Odhazuji nákup a padám do židle. Jsem zpocená až na zadku a v hlavě mi zní Born To Be Wild.
26.9.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 11.10.2013. Počet zobrazení: 801

Komentáře