Diagnóza: matka
17.8.2012
S dvěma malými dětmi se ze mě stala vynervovaná hysterka. Ano, uznávám to. Ale taky bych ocenila, kdyby okolí uznalo, že dvě malé děti jsou k této změně charakteru pádným důvodem. Uznávám, že jsem mnohdy protivná, hysterická a tak vůbec, ale rozhodně mi nepomůžou dobré rady, že děti jednou vyrostou, že to musím vydržet, příp. že si potřebuju odpočinout a další převratné myšlenky. A taky nepotřebuju slyšet, že to nesmím brát tak vážně. Zejména to nepotřebuju slyšet od lidí, kteří vychovali jedno dítě, a/nebo měli kdykoli k ruce babičku. Neříkám, že naše babičky nefungujou, právě naopak, ale ani jedna prostě není tak blízko, aby mi pomohla okamžitě řešit krizové situace. Pohlídat Haničku, když mi ruší Tondovo polední uspávání. Vzít Tondu ven, když Hanička vřeští a není k utišení. Pohlídat Tondu, než naložím auto. Zabavit Tondu, když se na mě věší při vaření, přebalování Haničky, kojení, etc., vzít Haničku ven, když potřebuju nakrmit Tondu... Tyhle situace nastávají několikrát za den a tak nějak mi nejde je nebrat vážně. Ale můžu to zkusit, jen se trochu bojím, že to nedopadne dobře.
Nemusíte ke mě být shovívaví, stačí, když uznáte, že mám důvod toho mít plný zuby a ignorovat společenské konvence. Prostě mám důvod občas nebýt vlídná a nemyslet na blaho druhých. Snažím se fungovat tak, abych si zachovala zdraví a zdravý rozum, na víc prostě nemám. A holt to někdy obnáší, že nejsem veselá, hravá a bezva.
Takže ještě jednou: ano, jsem vynervovaná hysterka, ječím bezdůvodně a asi nejsem zrovna matka roku, ale stejně si nechte dobré rady pro někoho, kdo je ocení. Fakt je nepotřebuju, teoretik jsem možná ještě lepší než všichni autoři dobrých rad. Jsem hysterka, berte to jako vlastnost a smiřte se s tím. Nic jiného dělat nemůžete. Není to stížnost, není to útok, je to informace.
Mou litanii ale prosím rozhodně neberte jako nespokojenost, spíš vysvětlení stavu. Jinak Hanička je dobrý spáč a skoro nepláče. Je krásná a začíná s ní být legrace. Tonda je veselý a šikovný kluk, začíná mluvit, běhá, lumpačí a normálně se vzteká tak, jak je v jeho věku běžné. Skoro bych řekla, že se vzteká míň než by ještě pořád bylo normální. Obě děti jsou úžasné, chovají se adekvátně věku, jenom jsou teď trochu v přesile. Toť vše. Vím, že to přejde.
Pardon, muselo to ven.
S dvěma malými dětmi se ze mě stala vynervovaná hysterka. Ano, uznávám to. Ale taky bych ocenila, kdyby okolí uznalo, že dvě malé děti jsou k této změně charakteru pádným důvodem. Uznávám, že jsem mnohdy protivná, hysterická a tak vůbec, ale rozhodně mi nepomůžou dobré rady, že děti jednou vyrostou, že to musím vydržet, příp. že si potřebuju odpočinout a další převratné myšlenky. A taky nepotřebuju slyšet, že to nesmím brát tak vážně. Zejména to nepotřebuju slyšet od lidí, kteří vychovali jedno dítě, a/nebo měli kdykoli k ruce babičku. Neříkám, že naše babičky nefungujou, právě naopak, ale ani jedna prostě není tak blízko, aby mi pomohla okamžitě řešit krizové situace. Pohlídat Haničku, když mi ruší Tondovo polední uspávání. Vzít Tondu ven, když Hanička vřeští a není k utišení. Pohlídat Tondu, než naložím auto. Zabavit Tondu, když se na mě věší při vaření, přebalování Haničky, kojení, etc., vzít Haničku ven, když potřebuju nakrmit Tondu... Tyhle situace nastávají několikrát za den a tak nějak mi nejde je nebrat vážně. Ale můžu to zkusit, jen se trochu bojím, že to nedopadne dobře.
Nemusíte ke mě být shovívaví, stačí, když uznáte, že mám důvod toho mít plný zuby a ignorovat společenské konvence. Prostě mám důvod občas nebýt vlídná a nemyslet na blaho druhých. Snažím se fungovat tak, abych si zachovala zdraví a zdravý rozum, na víc prostě nemám. A holt to někdy obnáší, že nejsem veselá, hravá a bezva.
Takže ještě jednou: ano, jsem vynervovaná hysterka, ječím bezdůvodně a asi nejsem zrovna matka roku, ale stejně si nechte dobré rady pro někoho, kdo je ocení. Fakt je nepotřebuju, teoretik jsem možná ještě lepší než všichni autoři dobrých rad. Jsem hysterka, berte to jako vlastnost a smiřte se s tím. Nic jiného dělat nemůžete. Není to stížnost, není to útok, je to informace.
Mou litanii ale prosím rozhodně neberte jako nespokojenost, spíš vysvětlení stavu. Jinak Hanička je dobrý spáč a skoro nepláče. Je krásná a začíná s ní být legrace. Tonda je veselý a šikovný kluk, začíná mluvit, běhá, lumpačí a normálně se vzteká tak, jak je v jeho věku běžné. Skoro bych řekla, že se vzteká míň než by ještě pořád bylo normální. Obě děti jsou úžasné, chovají se adekvátně věku, jenom jsou teď trochu v přesile. Toť vše. Vím, že to přejde.
Pardon, muselo to ven.
17.8.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.8.2012. Počet zobrazení: 1555