Dovolená, fakt dovolená
25.8.2012
Přišlo to z nečekaného směru, ale přišlo. Po jako vždy příjemném triatlonu jsme se na hnusné horké dny uklidili do Zvíro. Ze začátku s našima a potom s podobně postiženou soumatkou. Odjížděla jsem plná odhodlání, ale taky velkých obav. Prvně sama s dvěma dětmi. Teda ne sama, ale poměr je zachován - 2 matky na 4 děti a pravidelné večerní vysvobození žádné. Muž si ale občas zaslouží opušťák, pěkně si odpočine a já se mu pak budu moct zase s čistým svědomím hroutit, předpověď slibovalaodporné vedro opravdové léto, i nebylo výmluv a vyrazili jsme.
V úterý a ve středu jsem ještě měla k dispozici B&D. Nesporně to je pomoc po té "fyzické" stránce (full service, Tonda medvědaří babičku, babička ho nakrmí, jde se s ním koupat, děda s ním posedí v autě a v garáži, večer a odpoledne pohlídají Haničku, když uspávám), ale ta "psychická" stránka to poněkud vyrovnává. Vnoučata by měla být s B&D pokud možno sama. Nějak špatně snáším, jak Tonda najednou nemá nožičky, jak je mu ve všem vyhověno, jak do sebe láduje několik pribiňáků denně a prokládá to sušenkama, protože "si o to sám řekl". To potom nevím, jestli mě více zmáhá být na ně sama nebo se s tímto popasovat. Tentokrát jsme ale vše ustáli, dokonce jsme bez rozmíšky zvládly (s B.) mírnou rozmluvu o stravovacích návycích.
Ve středu ráno dorazila A. se svým potomstvem. Ani jsme se nestihly pořádně pozdravit a s údivem jsme sledovaly, jak si Tonda a Z. hrajou SPOLU!!! Z. měla sice nadále své tradiční výstupy MOJE! a teď si musím hrát s kočárkem, protože si s ním hraje Tonda, ale ten už jí nezůstával tolik dlužen, občas došlo i na hádku a občas si roli prudiče vyzkoušel i Tonda. A když neuspěl u Z., zkusil to na půlročního P., takže i on dostal za uši. Ale poprvé jsem měla pocit, že si to užívám nejen já, ale i Toníček. Se Z. řádili v patře ve skříni a běhali z pokoje do pokoje, Z. Tondu houpala na houpačce a oba se řehnili jak pominutí a vrchol všeho byl, když společně přes výslovný zákaz opustili zahradu (špatně dovřená horní branka) a najednou se dva naháči zjevili u branky dolní. Nejdřív jsme naprosto nechápaly, potom nám velmi zatrnulo, že se naštěstí nic nestalo a pak jsme se teda dobraly vážné rozmluvy s dětmi, jaktože byly venku ze zahrady, když to mají zakázané. Z. nám ale vysvětlila, že nebyli ze zahrady, ale jenom na výletě. No, co byste jim na to řekli?
Sice jsme chodily zbytečně pozdě spát a Tonda zbytečně brzy vstával (jeho polospánkové "koáka" neboli kočárek jsem ještě ignorovala, ale když se vztyčil a zřetelně pravil "popipí", tedy popeláři nebo "Háta", tedy Hanička, veděla jsem, že už to neukecám), ale jinak idyla: seděly jsme na zahradě, pásly děti, občas je trochu porovnaly, koupaly se (Tonda je totální kachna), občas jsme jim i daly něco k jídlu a večer jsme po uspání hadů vedly na terase moudré řeči u bílého vína (No, snad se to na Hančině intelektu moc neprojeví. A s geniálními dětmi je stejně kříž.) Ve čtvrtek jsme absolvovaliinvazi návštěvu z nedaléké koníčkárny a v pátek dorazlili tatínkové. Nafasovali děti, které automaticky začaly kňourat a dělat scény do té doby nevídané a my jsme mohly vést moudré řeči i přes den. A tak vůbec to bylo fakt prima.
Nevím, jestli to byla vopravdická dovolená, ale rozhodně se vracím více odpočatá než před měsícem. Tonda se hodně otrkal, vyblbnul se, čím dál víc mluví, Míša si doma v klidu zapařil a odpočal (žeanodrahý?) a já si nesmírně vyspravila své mateřské sebevědomí - tři dny s oběma dětmi bez večerního vysvobození a šlo to! Domů už jsem se těšila, ale vracím se vypovídaná, vycachtaná, odpočatá a s pocitem, že všechno zvládnu levou zadní.
Dávám tomu den, maximálně dva.
Přišlo to z nečekaného směru, ale přišlo. Po jako vždy příjemném triatlonu jsme se na hnusné horké dny uklidili do Zvíro. Ze začátku s našima a potom s podobně postiženou soumatkou. Odjížděla jsem plná odhodlání, ale taky velkých obav. Prvně sama s dvěma dětmi. Teda ne sama, ale poměr je zachován - 2 matky na 4 děti a pravidelné večerní vysvobození žádné. Muž si ale občas zaslouží opušťák, pěkně si odpočine a já se mu pak budu moct zase s čistým svědomím hroutit, předpověď slibovala
V úterý a ve středu jsem ještě měla k dispozici B&D. Nesporně to je pomoc po té "fyzické" stránce (full service, Tonda medvědaří babičku, babička ho nakrmí, jde se s ním koupat, děda s ním posedí v autě a v garáži, večer a odpoledne pohlídají Haničku, když uspávám), ale ta "psychická" stránka to poněkud vyrovnává. Vnoučata by měla být s B&D pokud možno sama. Nějak špatně snáším, jak Tonda najednou nemá nožičky, jak je mu ve všem vyhověno, jak do sebe láduje několik pribiňáků denně a prokládá to sušenkama, protože "si o to sám řekl". To potom nevím, jestli mě více zmáhá být na ně sama nebo se s tímto popasovat. Tentokrát jsme ale vše ustáli, dokonce jsme bez rozmíšky zvládly (s B.) mírnou rozmluvu o stravovacích návycích.
Ve středu ráno dorazila A. se svým potomstvem. Ani jsme se nestihly pořádně pozdravit a s údivem jsme sledovaly, jak si Tonda a Z. hrajou SPOLU!!! Z. měla sice nadále své tradiční výstupy MOJE! a teď si musím hrát s kočárkem, protože si s ním hraje Tonda, ale ten už jí nezůstával tolik dlužen, občas došlo i na hádku a občas si roli prudiče vyzkoušel i Tonda. A když neuspěl u Z., zkusil to na půlročního P., takže i on dostal za uši. Ale poprvé jsem měla pocit, že si to užívám nejen já, ale i Toníček. Se Z. řádili v patře ve skříni a běhali z pokoje do pokoje, Z. Tondu houpala na houpačce a oba se řehnili jak pominutí a vrchol všeho byl, když společně přes výslovný zákaz opustili zahradu (špatně dovřená horní branka) a najednou se dva naháči zjevili u branky dolní. Nejdřív jsme naprosto nechápaly, potom nám velmi zatrnulo, že se naštěstí nic nestalo a pak jsme se teda dobraly vážné rozmluvy s dětmi, jaktože byly venku ze zahrady, když to mají zakázané. Z. nám ale vysvětlila, že nebyli ze zahrady, ale jenom na výletě. No, co byste jim na to řekli?
Sice jsme chodily zbytečně pozdě spát a Tonda zbytečně brzy vstával (jeho polospánkové "koáka" neboli kočárek jsem ještě ignorovala, ale když se vztyčil a zřetelně pravil "popipí", tedy popeláři nebo "Háta", tedy Hanička, veděla jsem, že už to neukecám), ale jinak idyla: seděly jsme na zahradě, pásly děti, občas je trochu porovnaly, koupaly se (Tonda je totální kachna), občas jsme jim i daly něco k jídlu a večer jsme po uspání hadů vedly na terase moudré řeči u bílého vína (No, snad se to na Hančině intelektu moc neprojeví. A s geniálními dětmi je stejně kříž.) Ve čtvrtek jsme absolvovali
Nevím, jestli to byla vopravdická dovolená, ale rozhodně se vracím více odpočatá než před měsícem. Tonda se hodně otrkal, vyblbnul se, čím dál víc mluví, Míša si doma v klidu zapařil a odpočal (žeanodrahý?) a já si nesmírně vyspravila své mateřské sebevědomí - tři dny s oběma dětmi bez večerního vysvobození a šlo to! Domů už jsem se těšila, ale vracím se vypovídaná, vycachtaná, odpočatá a s pocitem, že všechno zvládnu levou zadní.
Dávám tomu den, maximálně dva.
25.8.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 26.8.2012. Počet zobrazení: 1604
Komentáře
Autor: Michal Režný
Vloženo: 29.8.2012 20:36:49
Anodrahá, děkuji zaoptání. 