Rekapitulační
10.10.2012
A abych vás nekrátila o střípky a obrázky z našeho pestrého života, tak telegraficky:
Byli jsme zas na velkém výletě. V pátek jsme absolvovali úžasnou prohlídku vily Tugendhat, kterou jsem dostala od svého skvělého muže k narozeninám (tedy tu prohlídku, vila jaksi nebyla na prodej). A ještě úžasnější bylo, že Tonda bez průblémů zvládnul 2 hodiny s B&D, které viděl naposledy v létě. Sotva jsme v Brně vystoupili, ukazoval dědovi nové auto a babičku si ochočil hned v cukrárně. Nestačila jsem se divit, v létě se ještě styděl. Odešli jsme po řádném vysvětlení a rozloučení a T. ani nemrkl. Za dvě hodiny přivedli vysmátého klučinu a spokojené mimino, které sice odmítalo být v kočárku, ale v náručí u babičky to bylo v pořádku. Nevím, z čeho jsem měla větší radost - jestli z prohlídky vily nebo z toho, jak skvěle klaplo hlídání.
Pokračovali jsme na velkou rodinnou sešlost do Beskyd. Bylo to povedené, moc příjemné, počasí celkem klaplo, Hanička i Toníček se líbili, pouštěli jsme draka, tlachali a tak vůbec si to užili. Poté jsme se ještě přesunuli na chalupu, kde sice pršelo a byla zima, ale mě takové Beskydy připadají víc v pořádku než zalité sluncem. Obešli jsme houbová místa, topili v kamnech, vařili, co dům dal a bylo nám blaze. Hanička z předchozích dnů přetažená a uondaná čerstvým vzduchem odpoledne venku uspala 5 hodin v kuse.
Vrátili jsme se ale jak pojízdnej lazaret, Tonda soplí, Hanička kašle a já s Míšou obojí. Dřív jsem si tyhle rýmečky užívala a s chutí byla celá nebohá a stonala. Teď s těma dětma to ale nějak ztratilo ten šmrnc sebelítosti.
Jo a odříkaného chleba největší krajíc: v hrůze z nastávající zimy jsem se připletla i do nějakých slepičích aktivit. Budu tvrdit, že to je kvůli té velké skvělé herně, kterou tam mají, ale pravda je taková, milý deníčku, že mi to ani nepřijde tak blbé. Ale pst, nikomu to neříkejte. Ještě by si někdo něco myslel.
A abych vás nekrátila o střípky a obrázky z našeho pestrého života, tak telegraficky:
Byli jsme zas na velkém výletě. V pátek jsme absolvovali úžasnou prohlídku vily Tugendhat, kterou jsem dostala od svého skvělého muže k narozeninám (tedy tu prohlídku, vila jaksi nebyla na prodej). A ještě úžasnější bylo, že Tonda bez průblémů zvládnul 2 hodiny s B&D, které viděl naposledy v létě. Sotva jsme v Brně vystoupili, ukazoval dědovi nové auto a babičku si ochočil hned v cukrárně. Nestačila jsem se divit, v létě se ještě styděl. Odešli jsme po řádném vysvětlení a rozloučení a T. ani nemrkl. Za dvě hodiny přivedli vysmátého klučinu a spokojené mimino, které sice odmítalo být v kočárku, ale v náručí u babičky to bylo v pořádku. Nevím, z čeho jsem měla větší radost - jestli z prohlídky vily nebo z toho, jak skvěle klaplo hlídání.
Pokračovali jsme na velkou rodinnou sešlost do Beskyd. Bylo to povedené, moc příjemné, počasí celkem klaplo, Hanička i Toníček se líbili, pouštěli jsme draka, tlachali a tak vůbec si to užili. Poté jsme se ještě přesunuli na chalupu, kde sice pršelo a byla zima, ale mě takové Beskydy připadají víc v pořádku než zalité sluncem. Obešli jsme houbová místa, topili v kamnech, vařili, co dům dal a bylo nám blaze. Hanička z předchozích dnů přetažená a uondaná čerstvým vzduchem odpoledne venku uspala 5 hodin v kuse.
Vrátili jsme se ale jak pojízdnej lazaret, Tonda soplí, Hanička kašle a já s Míšou obojí. Dřív jsem si tyhle rýmečky užívala a s chutí byla celá nebohá a stonala. Teď s těma dětma to ale nějak ztratilo ten šmrnc sebelítosti.
Jo a odříkaného chleba největší krajíc: v hrůze z nastávající zimy jsem se připletla i do nějakých slepičích aktivit. Budu tvrdit, že to je kvůli té velké skvělé herně, kterou tam mají, ale pravda je taková, milý deníčku, že mi to ani nepřijde tak blbé. Ale pst, nikomu to neříkejte. Ještě by si někdo něco myslel.
10.10.2012 vložil(a) Káča Režná