Aktivistické okénko aneb Na periferii proti své vůli
30.9.2012
Narodila jsem se v Praze, totiž v Košířích, vyrostla tu a teď tu vychovávám dvě děti. Kde se narodím a vyrostu, jsem ovlivnit nemohla, ale kde budu sama žít, to si zvolit můžu. Praha mi vždycky připadala jako skvělé místo pro život. V dětství jsme podnikali tajné výpravy „do města“, v pubertě jsem ocenila kina, divadla a kluby nadosah a teď s dětmi oceňuju život v blízkosti centra i zeleně. Nikdy jsem nechtěla domek za Prahou, právě protože bych musela složitě dojíždět nebo jezdit autem kvůli každému prdu. Nechci jezdit do kina autem, nechci jezdit autem pro rohlíky, nechci dělat dětem taxikáře, nechci složitě promýšlet každou večeři s přáteli ve městě. Kvalitní pražská MHD mi poskytovala svobodu pohybu bez velkého plánovaní.
Sice už nejezdím denně do práce, cest za zábavou taky ubylo, stejně ale MHD využívám. Mám v jedné ruce kočárek a v druhé ani ne dvouletého syna, potýkám se s bariérovostí metra a tramvají, uhlídat syna je celkem adrenalin, ale přesto mi připadá cestování MHD stále pohodlnější a výhodnější než cesta autem. Ačkoli cestuju daleko méně než dříve, platím si i roční jízdenku, právě pro to pohodlí, že nemusím nic řešit, hlídat, prostě nastoupím a jedu. Vždycky jsem si pochvalovala, že než bych odemkla garáž, vyjela s autem, zamkla garáž, rozebrala a naložila kočárek, naložila obě děti do sedaček a v cíli hledala místo na parkování a vše opakovala v obráceném sledu, tak za stejnou dobu dojedu MHD k Andělu.
Tedy donedávna to tak bylo. Bohužel se změnami MHD jsem se najednou nedobrovolně ocitla na periferii, kde jsem nikdy žít nechtěla. Naše oblast ztratila přímé spojení na metro. V praxi to znamená, že původně 10 minutová cesta k Andělu, kde vyřídím vše potřebné, se protáhne na 15 - 30 minut, podle toho, jak vám ujede/neujede spoj na Plzeňské; pokud trváte na bezbariérových spojích, tak i na víc. Přestup z busu na tramvaj na rušné Plzeňské ulici je dost hrozný – zázemí nulové, rušná, prašná ulice, interval 10-15 min, kočár a nudící se dítě... A to ještě není zima. Spojení „se světem“ je najednou strašně nepohodlné, nejisté.
Spoustu pravidelných cest už radši podnikám autem, MHD už se mi to bohužel nevyplatí. A pozvat někoho k nám? Dříve normální záležitost – pojedeš metrem a pak 10 min autobusem. Ale dneska? Kdyby mě někdo řekl, že mám jet metrem, pak tramvají a pak autobusem, tak se na něj rovnou vybodnu. A jet autem přes centrum jaksi také nic neřeši. A roční jízdenka na příští rok? No, nevím, asi nic.
Takže jsem sice chtěla vždycky bydlet na dosah centra, což jsem si myslela, že právě zařídím tím, že zůstanu v rodných Košířích, ale od 1.9.2012 najednou bydlím na periferii, aniž bych se stěhovala. Vadí mi to, komplikuje mi to každodenní život a vůbec nemám pocit, že bych po všech tunelech typu Blanka, Open Card a výroba jízdenek měla něco chápat. Chápu jediné: za stejné peníze dostávám horší službu.
Takže, pokud byste k nám chtěli dorazit na návštěvu, tak, ač donedávna zavilý nepřítel městského automobilismu, doporučuju prostě přijet autem.
Jenom by mě zajímalo, jestli jsou opravdu naši zastupitelé natolik z Marsu, že to fakt nechápou a těm svým kecům věří, nebo prostě jenom těm lidem něco říkat musí, tak říkají.
Fakt mě serou.
Narodila jsem se v Praze, totiž v Košířích, vyrostla tu a teď tu vychovávám dvě děti. Kde se narodím a vyrostu, jsem ovlivnit nemohla, ale kde budu sama žít, to si zvolit můžu. Praha mi vždycky připadala jako skvělé místo pro život. V dětství jsme podnikali tajné výpravy „do města“, v pubertě jsem ocenila kina, divadla a kluby nadosah a teď s dětmi oceňuju život v blízkosti centra i zeleně. Nikdy jsem nechtěla domek za Prahou, právě protože bych musela složitě dojíždět nebo jezdit autem kvůli každému prdu. Nechci jezdit do kina autem, nechci jezdit autem pro rohlíky, nechci dělat dětem taxikáře, nechci složitě promýšlet každou večeři s přáteli ve městě. Kvalitní pražská MHD mi poskytovala svobodu pohybu bez velkého plánovaní.
Sice už nejezdím denně do práce, cest za zábavou taky ubylo, stejně ale MHD využívám. Mám v jedné ruce kočárek a v druhé ani ne dvouletého syna, potýkám se s bariérovostí metra a tramvají, uhlídat syna je celkem adrenalin, ale přesto mi připadá cestování MHD stále pohodlnější a výhodnější než cesta autem. Ačkoli cestuju daleko méně než dříve, platím si i roční jízdenku, právě pro to pohodlí, že nemusím nic řešit, hlídat, prostě nastoupím a jedu. Vždycky jsem si pochvalovala, že než bych odemkla garáž, vyjela s autem, zamkla garáž, rozebrala a naložila kočárek, naložila obě děti do sedaček a v cíli hledala místo na parkování a vše opakovala v obráceném sledu, tak za stejnou dobu dojedu MHD k Andělu.
Tedy donedávna to tak bylo. Bohužel se změnami MHD jsem se najednou nedobrovolně ocitla na periferii, kde jsem nikdy žít nechtěla. Naše oblast ztratila přímé spojení na metro. V praxi to znamená, že původně 10 minutová cesta k Andělu, kde vyřídím vše potřebné, se protáhne na 15 - 30 minut, podle toho, jak vám ujede/neujede spoj na Plzeňské; pokud trváte na bezbariérových spojích, tak i na víc. Přestup z busu na tramvaj na rušné Plzeňské ulici je dost hrozný – zázemí nulové, rušná, prašná ulice, interval 10-15 min, kočár a nudící se dítě... A to ještě není zima. Spojení „se světem“ je najednou strašně nepohodlné, nejisté.
Spoustu pravidelných cest už radši podnikám autem, MHD už se mi to bohužel nevyplatí. A pozvat někoho k nám? Dříve normální záležitost – pojedeš metrem a pak 10 min autobusem. Ale dneska? Kdyby mě někdo řekl, že mám jet metrem, pak tramvají a pak autobusem, tak se na něj rovnou vybodnu. A jet autem přes centrum jaksi také nic neřeši. A roční jízdenka na příští rok? No, nevím, asi nic.
Takže jsem sice chtěla vždycky bydlet na dosah centra, což jsem si myslela, že právě zařídím tím, že zůstanu v rodných Košířích, ale od 1.9.2012 najednou bydlím na periferii, aniž bych se stěhovala. Vadí mi to, komplikuje mi to každodenní život a vůbec nemám pocit, že bych po všech tunelech typu Blanka, Open Card a výroba jízdenek měla něco chápat. Chápu jediné: za stejné peníze dostávám horší službu.
Takže, pokud byste k nám chtěli dorazit na návštěvu, tak, ač donedávna zavilý nepřítel městského automobilismu, doporučuju prostě přijet autem.
Jenom by mě zajímalo, jestli jsou opravdu naši zastupitelé natolik z Marsu, že to fakt nechápou a těm svým kecům věří, nebo prostě jenom těm lidem něco říkat musí, tak říkají.
Fakt mě serou.
30.9.2012 vložil(a) Káča Režná