Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Děti a já

13.6.2014

Děti se cachtají v řece za asistence dědy Ládi. Tonda chodí do vody až po krk.
Tonda: "Já jsem šel daueko, daueko."
Děda: "DaLeko, L L L, daLeko, Toníku."
Tonda se rozzáří: "Ua, jako Uáďa!"
Pořád to ještě zkouším a pořád nic. Nechce se mi jít běhat. Nesnáším to. Tři dny se přesvědčuju a hledám alibi, proč nemůžu. Ale neprší, teplota ideální 20 stupňů, takže není zbytí a vyrazím.
Pokračovat...

Haničce jsou dva roky a Toník už je delší čas se sestrou, než jak dlouho byl jedináčkem. Z tříkilového nic se vyloupla holčička, které říkáme „tisíc čertů“. Protože přesně to má v očích. Toník je malý obrýlený a užvaněný intelektuál, Hanička je malá, užvaněná dračice.
Pokračovat...

2.6.2014

Všechno nejlepší, Hani.
Pokračovat...

30.5.2014

Ze života dětí a jejich matky... Výchovné filozofie included. Samozřejmě nechybí zvířátko nakonec. Zůstaňte s námi.
Pokračovat...

25.5.2014

Uvědomělí občané a dospělácký víkend.
Pokračovat...

18.5.2014

„Naši nejsou doma, uděláme mejdan! Jasně, přiveď kamarádku!“

Střih. O 18 let později.

„Děti a muž nejsou doma! Nikdo mi sem nelezte!“

Pokračovat...

...malého chlapečka, kadeře padaly k zemi a zmíraly, kadeře padaly jak růže do hrobu, železná židle se otáčela. Kontrolní otázka: kdo text napsal?
Pokračovat...

13.5.2014

Chodíme s Tondou do Sokola. Cvičení vede sestra Alena. Sokolka: menší, podsaditá, od rány a přesto laskavá, věk 60+. Tonda sestru Alenu miluje a já, milý deníčku, s ním. Sokol i sestra Alena jsou ze staré školy. Stará sokolovna pod Petřínem, tělocvična mírně zašlá, nářadí klasické – kladina, švédská bedna, přetěžké kožené žíněnky, lavičky, žebřiny, švihadla, míče, kuželky... Klasický je i nástup NAZDAR? – ZDAR! Cvičení je všestranné a sestra Alena se sice s nikým nemaže, ale upřímně ocení snahu.
Pokračovat...

12.5.2014

Survival pokračuje: máme boty, neztratili jsme ponožky ani brýle, vystoupali jsme na Říp a s babičkama odjeli do Zvíro. Nedělní večer (a celé pondělí) už byl trochu navíc, ale přežili jsme. A teď už vivat tatínek a já stříhám metr do pátku, kdy všichni tři vymajznou odcestují potěšit ostravské příbuzné.
Pokračovat...

8.5.2014

Víte, co jsou "4 dny v pohybu?". Pražský tanečný festival, správně. A taky realita mých nadcházejícíh dnů. Tatínek nám odjel na Stezku a já jsem slaměná vdova s dětmi. V panice z nadcházejícího dobrodružství jsem se ponořila do internetu a naplánovala nám bohatý program, abychom to všichni ve zdraví přežili. Od přítelkyně A. jsem věděla, že Národní Galerie pořádá nějaké programy pro děti. No a co čert nechtěl, zrovna ve čtvrtek se výtvárné dílny pro mrňavky konají.
Pokračovat...

4.5.2014

...přesně tolik dopravních prostředků jsme využili během dnešního výletu. Jeli jsme 4x vlakem, 2x tramvají, 1x metrem a 1x autobusem.
Pokračovat...

27.4.2014

Střípky našeho čím dál pestřejšího života.
Pokračovat...

Mít kamarády je skvělé. Veselé chvíle jsou s nimi ještě veselejší a ty krušné jsou ve společnosti podobně postižených krušné daleko méně. Tak tedy Velikonoce.
Pokračovat...

Na Velikonocích v chatkách.
Pokračovat...

17.4.2014

Stále mě okouzluje, že Tonda mluví ve větách, vždyť je to přeci můj malej chlapeček. A on nám chlapeček začíná argumentovat.
Pokračovat...

13.4.2014

Bydlíme v Praze u lesa. Báječná kombinace. Jen na to nezapomínat.
Pokračovat...

27.3.2014

…trávíme různě. V nenadálém skoro létu jsme již samozřejmě zahájili hřišťovou sezónu, obrážíme blízká i vzdálená, kupujme nové boty a řešíme rýmečky. Děti jenom kvetou, my kveteme přiměřené jejich vývoji. Spíš tedy s nimi z nich rosteme. Přeberte si to jak chcete.
Pokračovat...

12.3.2014

O víkendu mě v mém pravidelném terorizování rodiny svatém úsilí podpořila K., toho času vdova slaměná, která nám zorganizovala výlet. Přišlo mi to jako bezva nápad - vyrazíme na výlet, bude hodnotný program a ještěi si popovídám s kamarády. Vyrazili jsme do Roztok a odtud pěšky Tichým údolím do Únětic. Podél potoka, spousta dětí, kamarádů, kočárky, motorky, odrážedla...
Pokračovat...

2.3.2014

Ráno jsme se probudili do slunného dne, takže jsem se ve své osvícené despocii rozhodla rodinu opět zotročit - jdeme na výlet. Vymyslela jsem výlet vlakem někam k Berounce a podél řeky, kam dojdem. V tramvaji jsme naznali, že ten vlak, co jede za tři minuty dobíhat nebudem, abychom se po chvíli rozhodli doběhnout vlak do Nučic, který jel sice později, ale mezitím do jeho odjezdu zbývaly opět tři minuty. Každý jsme popadl jedno dítě a jeden odrážecí vehikl a prchali. Zpocení až na zadku, ale sedíme ve vlaku a frčíme Prokopákem do Holyně.
Pokračovat...

« Starší články   Novější články »