Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Do lesa vles

13.4.2014

Bydlíme v Praze u lesa. Báječná kombinace. Jen na to nezapomínat.

Konečně děti vyrostly dostatečně na to, abychom mohli začít chodit do místního lesoparku. Dosud jsme naši strategickou polohu moc nevyužívali, protože než jsme se k lesu dostali, byly děti tak vyřízené a já tak vytočená, že byl akorát čas se vrátit. Nyní už ale zvládáme dojít nejen k lesu, ale i si užít jeho nabídky. Oproti přecpanému hřišti to je balzám na nervy. A ty atrakce! Věž, altán, okno nad Diem, zídky, po kterých se dá jezdit jako vlak, vykotlaný pařez a hlavně rybník pod Dianou. Věřím, že jednou se dostaneme i na to lesní hřiště. Buďto bude muset dostatečně zevšednět házení kamínku do rybajzu, u kterého se vždycky zaseknem, nebo to vezmeme z opačného, vzdálenějšího konce. Maluju si, že se mi třeba konečně podaří zlomit Tondův odpor k vycházkám mimo civilizaci. Já vím, zase ty plány...

Já se ale díky novým metám vracím jak pachatel na místo činu - v tzv. lesejku se odehrálo mnoho důležitého v mém dětství i pubertě. Škoda jen, že na schodech věže dneska leží střepy z několika rozbitých lahví (jo, taky jsme tam s H., ještě neplnoleté, vyprázdnily několik lahví, ale odpadky jsme spořádaně odnášely), čínský pavilon už asi nikdo nezachrání a koncert Psích vojáků v osquatovaném statku už taky neproběhne. I tak ale upadám do nostalgie a jsem ráda, že jsem tu zůstala. A místopřísežně prohlašuju, že jestli zjistím, že moje děti dělaj "v lesejku" stejný pitomosti jako svého času já, tak je přerazím.


13.4.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 13.4.2014. Počet zobrazení: 1185

Komentáře