Devět
4.5.2014
Už máme pěkně dlouhý seznam šotoušských cílů a výletů, a tak je čas je začít realizovat. Dnes muzeum Výtopna Zdice. Vláčkem jsme se svezli od nás na Knížecí, pak tramvají na Smíchov, kde jsme se potkali gangem L. Do vlaku jsme naložili 4 chodící děti a jednoho kojence v kočáru, rozprášili osazenstvo oddílu pro rodiče s dětmi, který jsme vzápětí obsadili a frčeli do Zdic. Tady jsme po malebné asfaltce vedoucí podél dálnice došli k Výtopně. Zaplatili jsme vstupné a další 2 hodiny pobíhali po výtopně, kde byly zaparkované všechny možné více či méně historické dopravní prostředky. Největší hit byl Ikarus, u kterého šly otvírat a zavírat dveře. Touto činností strávil Tonda v podstatě veškerý čas, který jsme Výtopně věnovali. My jsme si v Ikarusu zase povyprávěli, kdo jsme tímto autobusem kam jezdili, děti prolezli několik prorezlých lokomotiv, v historickém vagónu jsme posvačili. Místní záchodky také naprosto zapadaly do expozice. Dveře nešly zavřít, voda netekla a hadr veškeré příslušenství nevidělo sakra dlouho. No, v porovnání s Výtopnou Jaroměř nebo s hornickým muzeem Krásno byla Výtopna Zdice tak trochu skladiště šrotu, ale děti byly spokojené, a tak my taky.
Na cestě zpět jsme vymysleli, že bychom se zastavili v Berouně na oběd v restauraci a pivovaru Berounský medvěd a zašlli na městskou rozhlednu, nicméně hospoda se ukázala tak trochu na mýtince - ač zdaleka nebyla plná, paní servírka nás neváhala vyhodit, že nestíhají. Vzhledem k probíhajícím Hrnčířským trhům jsme další postup do města vzdali a potupně se vrátili na nádraží. Osobákem jsme se popovezli do Radotína, kde jsme si dali pozdní oběd/brzkou večeři v osvědčené Sokolovně. Pivo, hřiště, zmrzlina a na vlak domů. Bylo to prima a děti i my jsme orvaní jak borůvky.
Už máme pěkně dlouhý seznam šotoušských cílů a výletů, a tak je čas je začít realizovat. Dnes muzeum Výtopna Zdice. Vláčkem jsme se svezli od nás na Knížecí, pak tramvají na Smíchov, kde jsme se potkali gangem L. Do vlaku jsme naložili 4 chodící děti a jednoho kojence v kočáru, rozprášili osazenstvo oddílu pro rodiče s dětmi, který jsme vzápětí obsadili a frčeli do Zdic. Tady jsme po malebné asfaltce vedoucí podél dálnice došli k Výtopně. Zaplatili jsme vstupné a další 2 hodiny pobíhali po výtopně, kde byly zaparkované všechny možné více či méně historické dopravní prostředky. Největší hit byl Ikarus, u kterého šly otvírat a zavírat dveře. Touto činností strávil Tonda v podstatě veškerý čas, který jsme Výtopně věnovali. My jsme si v Ikarusu zase povyprávěli, kdo jsme tímto autobusem kam jezdili, děti prolezli několik prorezlých lokomotiv, v historickém vagónu jsme posvačili. Místní záchodky také naprosto zapadaly do expozice. Dveře nešly zavřít, voda netekla a hadr veškeré příslušenství nevidělo sakra dlouho. No, v porovnání s Výtopnou Jaroměř nebo s hornickým muzeem Krásno byla Výtopna Zdice tak trochu skladiště šrotu, ale děti byly spokojené, a tak my taky.
Na cestě zpět jsme vymysleli, že bychom se zastavili v Berouně na oběd v restauraci a pivovaru Berounský medvěd a zašlli na městskou rozhlednu, nicméně hospoda se ukázala tak trochu na mýtince - ač zdaleka nebyla plná, paní servírka nás neváhala vyhodit, že nestíhají. Vzhledem k probíhajícím Hrnčířským trhům jsme další postup do města vzdali a potupně se vrátili na nádraží. Osobákem jsme se popovezli do Radotína, kde jsme si dali pozdní oběd/brzkou večeři v osvědčené Sokolovně. Pivo, hřiště, zmrzlina a na vlak domů. Bylo to prima a děti i my jsme orvaní jak borůvky.
4.5.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 4.5.2014. Počet zobrazení: 1308