Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Dopravní inženýr umělcem

8.5.2014

Ráno se podařilo něco nevídaného - v devět deset už jsme seděli v autobuse. Míša to měl akorát na vlak a my akorát do Veletržáku. Na Palackého náměstí jsme se s tatínkem rozloučili, popřáli mu šťastnou cestu Stezku a mazali na sedmnáctku, která nás ve tři čtvrtě na deset vyklopila před Veletržním palácem.

Máme půl hodiny čas, usedáme tedy do kavárny s dětským koutkem přímo ve Veletržáku. Dle očekávání Tonda odmítá opustit vláčky. Nakonec jsem ho přesvědčila a vypravili jsme se na dílny na tak řečené korzo. Problém "ztracené klíče" a z něj plynoucí čekání na vpuštění způsobilo, že Tonda vyžadoval návrat k vláčkům. Nemá cenu roztáčet psotníček kvůli tomu, že JÁ chci děti výtvarně vzdělat, takže putujeme zase zpět do dětského koutku. Hanička naštěstí netuší, která bije, tak neprostestuje. Po chvíli se Tonda nechal slyšet, že už by zkusil to malování. Tak zas táhneme kavárnou zpět do dílen. Dle očekávání ovšem měla dílna úspěch. Spousta "nebezpečných" technologií, takže se děti vyřádily. Téma bylo voda a nápady paní "kurátorky" byly vskutku neotřelé. Začali jsme různě modrými vodovkami, pokračovali jsme k rozpouštění barevného ledu ve vodě a pozorování braunova pohybu barvy v čiré vodě. Nalepili jsme si různé linie modré a pozorovali jsme symetrii vytvořenou za použití zrcátka, sledovali bublinky v barevné vodě v pytlíkách položených na meotar.







Prostě spousta věcí, které bych dětem a) neuměla vymyslet a zprostředkovat b) u kterých bych doma zešílela. Příště to možná dáme i s tou exkurzí ke konkrétnímu obrazu, z kterého téma dílny vychází. Dneska to byl Kupka. Když už teda máme v ceně i ten vstup do expozice. Děti spokojeně patlaly kdeco a já byla nadšená, protože:

  • Dílna byla fakt vymyšlená, děti nepatlaly jen tak, ale díky připraveným "polotovarům" vyráběly věci opravdu pěkné, vkusné.
  • Dílna měla téma, které Tonda okamžitě identifikoval - voda (tedy oficiálně "modré vlnění").
  • Dílna počítala s opravdu malými dětmi (od 1,5 roka, tedy musely chodit a udržet štětec).
  • Věřím tomu, že pár takových dílen a dáme i ten výlet k zadanému obrazu.
  • V kavárně i v dílně je spousta světla a prostoru. O děti nikdo nezakopává, přítomnost dětí nikoho neruší, a zároveň mají děti dost prostoru k pohybu.
  • Aktivit bylo tak akorát, abychom to stihli obějít a zkusit si, a přitom jsme se všude vešli, na vše bylo dost času.
  • A jako bonus jsme si zalaminované "dílo" odnesli i domů.
  • Dílna byla nenáročná na pozornost dětí a řízené aktivity, a přesto děti dělaly víceméně to, co bylo zamýšleno.

    Miluju instituce, které neočekávají, že u nich děti nebudou obtěžovat, a přitom z nich vyrostou dospělí se zájmem o umění/památky/divadlo apod. Takže za mě "bravo!"



    A ke konci už náš šotouš vyžadoval návrat k vláčkům. Chvilka v herně a čas vyrazit na tramvaj a domů na oběd. Po obědě ochotně usnuli oba. Umění zmáhá.
  • 8.5.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 13.5.2014. Počet zobrazení: 1368

    Komentáře