Občané EU, občané Košíř
25.5.2014
Už třicetehm let žiju na dosah (a hlavně na dosleh) Kostela sv. Jana Nepomuckého a nikdy jsem nebyla uvnitř. Velmi vhod mi tedy přišla letošní Noc kostelů. V pátek jsme se zašli podívat do kostela, dětem se to moc líbilo protože v lavicích se dá sedět jako v autobuse a klekátka jsou jasné koleje. Když děti začaly demolovat expozici fotek o výstavbě kostela, byl čas jít. Venku hustě prší, tak jsme se rozhodli cestou ještě odvolit.Tolik názorná ukázka pro děti, co je to býti občanem Košíř a občanem EU.
V pátek večer přijela teta Hana, poseděli jsme, popili jsme. Ráno bylo nezvykle klidné, protože děti musely tetě ukázat všechny hračky, teta s nimi zase ochotně stavěla koleje a vařila v dětské kuchyňce. Možná neumí namalovat tak krásný vlak, ale balón maluje celkem obstojně, takže i po této stránce prošla. Milujeme tetu Hanu. Všichni.
Kolem jedenácté si Haničku a Tondu vyzvedli prarodiče a společně odfrčeli "bílým autem do Zvírotic". My, pozůstalí jsme se vypravili do města, dali jsme si dobrý oběd, vedli jsme dospělácké řeči, prošli jsme se po Praze (to byste nevěřili, kolik je takhle v květnu v sobotu odpoledne v Praze lidí), dali jsme si zmrzku a rozpustili jsme formaci. Příbuzní odfrčeli podpořit dceru na taneční soutěž, my jsme v klidu odfrčeli dom. A večer jsme i to kino stihli.
Neděle už čistě v naší režii a převážně na téma zvelebování obydlí. A pecka na konec: kolem šesté už jsem se těšila, až přijedou děti. Ale nikomu to neříkejte.
U mě dobrý.
Hana a Hana aneb tajemství holčičí taštičky. Jen ten Tonda se jim do toho pořád plete.
Už třicetehm let žiju na dosah (a hlavně na dosleh) Kostela sv. Jana Nepomuckého a nikdy jsem nebyla uvnitř. Velmi vhod mi tedy přišla letošní Noc kostelů. V pátek jsme se zašli podívat do kostela, dětem se to moc líbilo protože v lavicích se dá sedět jako v autobuse a klekátka jsou jasné koleje. Když děti začaly demolovat expozici fotek o výstavbě kostela, byl čas jít. Venku hustě prší, tak jsme se rozhodli cestou ještě odvolit.Tolik názorná ukázka pro děti, co je to býti občanem Košíř a občanem EU.
V pátek večer přijela teta Hana, poseděli jsme, popili jsme. Ráno bylo nezvykle klidné, protože děti musely tetě ukázat všechny hračky, teta s nimi zase ochotně stavěla koleje a vařila v dětské kuchyňce. Možná neumí namalovat tak krásný vlak, ale balón maluje celkem obstojně, takže i po této stránce prošla. Milujeme tetu Hanu. Všichni.
Kolem jedenácté si Haničku a Tondu vyzvedli prarodiče a společně odfrčeli "bílým autem do Zvírotic". My, pozůstalí jsme se vypravili do města, dali jsme si dobrý oběd, vedli jsme dospělácké řeči, prošli jsme se po Praze (to byste nevěřili, kolik je takhle v květnu v sobotu odpoledne v Praze lidí), dali jsme si zmrzku a rozpustili jsme formaci. Příbuzní odfrčeli podpořit dceru na taneční soutěž, my jsme v klidu odfrčeli dom. A večer jsme i to kino stihli.
Neděle už čistě v naší režii a převážně na téma zvelebování obydlí. A pecka na konec: kolem šesté už jsem se těšila, až přijedou děti. Ale nikomu to neříkejte.
U mě dobrý.
25.5.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.5.2014. Počet zobrazení: 1283