Mluvka. Totiž mluvčí
27.4.2014
Po dvou dnech jsem si jela děti vyzvednout k našim. Natrefila jsem na Tondu s dědou venku, oba vypadali spokojeně, dokonce se Tonda tvářil, že mě rád vidí. Dozvěděla jsem se několik horkých novinek a hned za nimi následoval dotaz, jestli už pojedeme domů. Odvětila jsem, že si ještě dojdu trochu popovídat s babičkou, dám si kafíčko a pojedeme. Tonda nelenil, vyběhl se mnou nahoru, v novém dětském nádobí mi "uvařil kasíčko" a přinesl mi ho.
Tonda: "Tady máš kasíčko."
Maminka: "Mmm, děkuju, ňam, ňam, moc dobrý jsi mi ho uvařil."
T.: "Už jsi ho vypila?"
M.: "Vypila, moc mi chutnalo."
T.: "Tak už můžeme jet domů."
Ukecala jsem to i na opravdický kafíčko, ale nakonec jsem po několika dotazech podlehla, zvedla se od nedopité kávy a vyrazili jsme dom.
Večerní uspávání. Proběhly všechny zdržovací rituály, v pokojíku ztichlo povídání a výskání, spokojeně jsem v duchu konstatovala, že děti už usínají. V tom se rozletěly dveře do kuchyně, první vešel mžourající Tonda s Myškou v ruce a radostně mi oznamoval, že "Hanička se vyčůlala do nočníku." Za ním kráčela delegace - Míša v hlubokém předklonu a Hanička s pusou od ucha k uchu obřadně nesli vylít nočník. Všichni čtyři jsme se naskládali na záchod, vylili nočník a za Hančiného hlasitého "pápá čůání", Tondových výkřiků "huááá, Hanička se vyčůlala" jsme obsah nočníku spláchli. Haničce jsme zatleskali, Tonda mě galantně doprovodil do obýváku, se slovy "tady si sedni" mě usadil do křesla a zase zmizeli.
A na závěr jedna jarní momentka ze Zvíro...
Po dvou dnech jsem si jela děti vyzvednout k našim. Natrefila jsem na Tondu s dědou venku, oba vypadali spokojeně, dokonce se Tonda tvářil, že mě rád vidí. Dozvěděla jsem se několik horkých novinek a hned za nimi následoval dotaz, jestli už pojedeme domů. Odvětila jsem, že si ještě dojdu trochu popovídat s babičkou, dám si kafíčko a pojedeme. Tonda nelenil, vyběhl se mnou nahoru, v novém dětském nádobí mi "uvařil kasíčko" a přinesl mi ho.
Tonda: "Tady máš kasíčko."
Maminka: "Mmm, děkuju, ňam, ňam, moc dobrý jsi mi ho uvařil."
T.: "Už jsi ho vypila?"
M.: "Vypila, moc mi chutnalo."
T.: "Tak už můžeme jet domů."
Ukecala jsem to i na opravdický kafíčko, ale nakonec jsem po několika dotazech podlehla, zvedla se od nedopité kávy a vyrazili jsme dom.
Večerní uspávání. Proběhly všechny zdržovací rituály, v pokojíku ztichlo povídání a výskání, spokojeně jsem v duchu konstatovala, že děti už usínají. V tom se rozletěly dveře do kuchyně, první vešel mžourající Tonda s Myškou v ruce a radostně mi oznamoval, že "Hanička se vyčůlala do nočníku." Za ním kráčela delegace - Míša v hlubokém předklonu a Hanička s pusou od ucha k uchu obřadně nesli vylít nočník. Všichni čtyři jsme se naskládali na záchod, vylili nočník a za Hančiného hlasitého "pápá čůání", Tondových výkřiků "huááá, Hanička se vyčůlala" jsme obsah nočníku spláchli. Haničce jsme zatleskali, Tonda mě galantně doprovodil do obýváku, se slovy "tady si sedni" mě usadil do křesla a zase zmizeli.
A na závěr jedna jarní momentka ze Zvíro...
27.4.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 27.4.2014. Počet zobrazení: 1899