Děti a já
30.6.2011
Mám za sebou již dva samostatné výjezdy s Croozerem v celkové délce cca 20 km (jeden výlet přes Cibulku naproti tatínkovi a výlet do Butovic odevzdat klíče od Yalmary) a několik výjezdů jako doprovodné vozidlo, takže se hned cítím jako odbornice na toto téma.
Tedy: dítě lze do Croozera umístit ještě před připojením vozíku ke kolu. Dítě kouká a matka není nervózní jako v případě, kdy je dítko na dobu příprav ponecháno v bytě. Samostatně jsem dokázala k vozíku připojit tažnou tyč a tuto také připojit ke kolu. Dítě tedy sedí, kouká, dostane do ruky Myšáka, či jiného spolucestujícího (Hrocha, knížku, volant etc.), vozík zadeklujeme síťkou, svítí-li slunce, přikolíčkujeme plínu. A vyrážíme.
Mám vyňuňané nově seřízené kolo, které krásně hladce přehazuje řetěz tam a zpět po třech tácech vpředu a osmi kolečkách vzadu. A tím se dostávám k pravidlu č...
Mám za sebou již dva samostatné výjezdy s Croozerem v celkové délce cca 20 km (jeden výlet přes Cibulku naproti tatínkovi a výlet do Butovic odevzdat klíče od Yalmary) a několik výjezdů jako doprovodné vozidlo, takže se hned cítím jako odbornice na toto téma.
Tedy: dítě lze do Croozera umístit ještě před připojením vozíku ke kolu. Dítě kouká a matka není nervózní jako v případě, kdy je dítko na dobu příprav ponecháno v bytě. Samostatně jsem dokázala k vozíku připojit tažnou tyč a tuto také připojit ke kolu. Dítě tedy sedí, kouká, dostane do ruky Myšáka, či jiného spolucestujícího (Hrocha, knížku, volant etc.), vozík zadeklujeme síťkou, svítí-li slunce, přikolíčkujeme plínu. A vyrážíme.
Mám vyňuňané nově seřízené kolo, které krásně hladce přehazuje řetěz tam a zpět po třech tácech vpředu a osmi kolečkách vzadu. A tím se dostávám k pravidlu č...
22.6.2011
Včera večer ve Vojankách proběhlo každoroční Vítání léta. Toníček se ukázal jako syn své matky - typický večírkový ulpívač. Stále čouhal z kočáru, korzoval s dědečkem, rozdával úsměvy svým obdivovatelům. Ke konci už trochu umdléval, hlava mu padala, úsměv už vykouzlil jen z posledních sil, ale hlavně neusnout - vždyť je přeci večírek, co kdyby o něco přišel. Sotva jsme v půl jedenácté opustili Vojanovy sady, padl a spal. Jojo, Tondo, nebudeš to mít na večírcích lehké. Věř mi, něco o tom vím...
Včera večer ve Vojankách proběhlo každoroční Vítání léta. Toníček se ukázal jako syn své matky - typický večírkový ulpívač. Stále čouhal z kočáru, korzoval s dědečkem, rozdával úsměvy svým obdivovatelům. Ke konci už trochu umdléval, hlava mu padala, úsměv už vykouzlil jen z posledních sil, ale hlavně neusnout - vždyť je přeci večírek, co kdyby o něco přišel. Sotva jsme v půl jedenácté opustili Vojanovy sady, padl a spal. Jojo, Tondo, nebudeš to mít na večírcích lehké. Věř mi, něco o tom vím...
21.6.2011
Je to dobré, jsou věci, které i na mateřské zůstávají stejné. Báječné víkendy a tvrdé pondělky. Byli jsme na tradičním rodinném víkendu, který pořádá Míšova firma. Bývá to příjemné, ne jinak tomu bylo tentokrát. Takže jsme opět zabalili celý Cirkus Tonda a vyrazili na Lipno. Večer jako obvykle bujarý večírek (u malého piva), v šest ráno jako obvykle ranní Tonda, aneb hlavně přežít do snídaně. Poté jsme Tondu teple oblékli a posadili ho do buginy - Croozera a pošmourným dopolednem jsme kolmo vyrazili do Frymburka na přívoz přes Lipno. Odtud jsme pokračovali zpět podél vody do Přední Výtoně, odkud jsme se jali stoupat na Spáleniště (už ten název nás měl varovat). Odtud podle mapy odbočovala silnice, v reálu rozbitá cesta na bývalé Kapličky a dále do Vyššího Brodu...
Je to dobré, jsou věci, které i na mateřské zůstávají stejné. Báječné víkendy a tvrdé pondělky. Byli jsme na tradičním rodinném víkendu, který pořádá Míšova firma. Bývá to příjemné, ne jinak tomu bylo tentokrát. Takže jsme opět zabalili celý Cirkus Tonda a vyrazili na Lipno. Večer jako obvykle bujarý večírek (u malého piva), v šest ráno jako obvykle ranní Tonda, aneb hlavně přežít do snídaně. Poté jsme Tondu teple oblékli a posadili ho do buginy - Croozera a pošmourným dopolednem jsme kolmo vyrazili do Frymburka na přívoz přes Lipno. Odtud jsme pokračovali zpět podél vody do Přední Výtoně, odkud jsme se jali stoupat na Spáleniště (už ten název nás měl varovat). Odtud podle mapy odbočovala silnice, v reálu rozbitá cesta na bývalé Kapličky a dále do Vyššího Brodu...
16.6.2011
Tak je to tady. Stávka. Nikdo neví za co a proč, ale hlavně že už je tady. Je to taková katarze posledních dnů. Ohlasy jsou zatím nadšené - Praha je poloprázdná, nikdo nikam nespěchá, všichni jsou ochotní, usměvaví, pomáhají si při cestě do práce, sdílejí auta, nabízejí si pomoc při výběru cyklotrasy, slunce svítí, prostě idyla. Míša si pochvaluje, že: "Dnešní jízda Prahou mi přinesla úžasný zážitek. Sice jezdím do práce na kole běžně, ale tentokrát krom toho, že byl poloviční (auto)provoz, jsem na trase, kde zřídka potkám víc než tři cyklisty, potkal cyklistů třicet a jako bonus pána s prokvetlým plnovousem na koloběžce (v pěkně ostrém stoupání). Taky jsem mohl pomoci s trasou jedné sličné cyklistce. Snad si cestu kolem do práce oblíbí alespoň někteří z těch, co dnes tento způsob vyzkoušeli poprvé..." (vloženo na FB Auto-matu)...
Tak je to tady. Stávka. Nikdo neví za co a proč, ale hlavně že už je tady. Je to taková katarze posledních dnů. Ohlasy jsou zatím nadšené - Praha je poloprázdná, nikdo nikam nespěchá, všichni jsou ochotní, usměvaví, pomáhají si při cestě do práce, sdílejí auta, nabízejí si pomoc při výběru cyklotrasy, slunce svítí, prostě idyla. Míša si pochvaluje, že: "Dnešní jízda Prahou mi přinesla úžasný zážitek. Sice jezdím do práce na kole běžně, ale tentokrát krom toho, že byl poloviční (auto)provoz, jsem na trase, kde zřídka potkám víc než tři cyklisty, potkal cyklistů třicet a jako bonus pána s prokvetlým plnovousem na koloběžce (v pěkně ostrém stoupání). Taky jsem mohl pomoci s trasou jedné sličné cyklistce. Snad si cestu kolem do práce oblíbí alespoň někteří z těch, co dnes tento způsob vyzkoušeli poprvé..." (vloženo na FB Auto-matu)...
7. 6. 2011
Zdá se mi to, nebo jdou Lidovky do kopru? Odesláno dnes do redakce LN:
Vážená redakce,
jsem pravidelnou čtenářkou sobotních Lidových novin, a to zejména kvůli příloze Orientace a Relax. Relax většinou čtu jako první – takové oddechové, rozjezdové, ale ne blbé čtení. Vím, že příloha Relax má být především odpočinková, ale snad kvůli tomu není nutné rezignovat na informace. Mluvím o článku o nejlepších českých plážích autorů Stanislavy Peckové a Vladimíra Pohoreckého ze soboty 4.6. Je to sice celkem tradiční letní téma, ale může být zajímavé. Žiju v Praze, žiju tu ráda a zajímá mě, zda se od loňského léta v oblasti koupání něco změnilo. Proto mi toto každoroční „okurkové“ téma vůbec nevadí. Ovšem, kdyby bylo zpracováno poctivě...
Zdá se mi to, nebo jdou Lidovky do kopru? Odesláno dnes do redakce LN:
Vážená redakce,
jsem pravidelnou čtenářkou sobotních Lidových novin, a to zejména kvůli příloze Orientace a Relax. Relax většinou čtu jako první – takové oddechové, rozjezdové, ale ne blbé čtení. Vím, že příloha Relax má být především odpočinková, ale snad kvůli tomu není nutné rezignovat na informace. Mluvím o článku o nejlepších českých plážích autorů Stanislavy Peckové a Vladimíra Pohoreckého ze soboty 4.6. Je to sice celkem tradiční letní téma, ale může být zajímavé. Žiju v Praze, žiju tu ráda a zajímá mě, zda se od loňského léta v oblasti koupání něco změnilo. Proto mi toto každoroční „okurkové“ téma vůbec nevadí. Ovšem, kdyby bylo zpracováno poctivě...
4.6.2011
Vlahý večer, Tonda spí v postýlce a rodiče se sousedy sedí na zahradě pijí víno, debužírují laskominy a vypráví si o cestách blízkých i vzdálených. Prostě kýč.
Vlahý večer, Tonda spí v postýlce a rodiče se sousedy sedí na zahradě pijí víno, debužírují laskominy a vypráví si o cestách blízkých i vzdálených. Prostě kýč.
29.5.2011
Na víkendy se vždycky těším – manžel bude s námi doma, užijeme si legraci ve třech a tak. Tento víkend jsme ale byli čtyři: já, Míša, Toníček a má chandra. Má kolegyně v poslední práci používala krásný výraz – mrchavá. Tak jsem poslední dobou taková mrchavá. Sedím, nic nedělám, v bytě bordel. Prostě jsem stále stejně líná a vadím si. Ještěže s tím Tondou musím ven a taky si chodím na zahradu číst, když Toníček spí. Ale že bych třeba něco upekla, uvařila, poryla na zahradě, uklidila, prach utřela – ani omylem… Asi ze mě nikdy nebude činorodá matka. Zatím je to Tondovi jedno, ale nevím, jestli mu to nebude v budoucnu vadit. A já bych tolik chtěla, vážně. A ve finále místo toho, abych byla užitečná, tady ukájím svou grafománii...
Na víkendy se vždycky těším – manžel bude s námi doma, užijeme si legraci ve třech a tak. Tento víkend jsme ale byli čtyři: já, Míša, Toníček a má chandra. Má kolegyně v poslední práci používala krásný výraz – mrchavá. Tak jsem poslední dobou taková mrchavá. Sedím, nic nedělám, v bytě bordel. Prostě jsem stále stejně líná a vadím si. Ještěže s tím Tondou musím ven a taky si chodím na zahradu číst, když Toníček spí. Ale že bych třeba něco upekla, uvařila, poryla na zahradě, uklidila, prach utřela – ani omylem… Asi ze mě nikdy nebude činorodá matka. Zatím je to Tondovi jedno, ale nevím, jestli mu to nebude v budoucnu vadit. A já bych tolik chtěla, vážně. A ve finále místo toho, abych byla užitečná, tady ukájím svou grafománii...
28.5.2011
Ještě jsem vám nevykládala o naší dovolené v Krumlově. To bylo tak: Ježíšek nám přinesl poukaz na tři noci v hotýlku v centru Krumlova. Tak jsme vyrazili. Ubytování bylo opravdu luxusně v centru ve starém domě přímo u Jelení lávky na břehu Vltavy s výhledem na hrad. Při rezervaci jsem samozřejmě hlásila, že přijedeme s miminkem, na webu inzerují i zapůjčení dětské postýlky. K tomu ale zřejmě nikdy nedošlo, protože jinak by zjistili, že se jim do pokoje postýlka skoro nevejde. Naštěstí mám šikovného muže inženýra, takže po radikální přestavbě pokoje se sice kolem postele už definitivně nedalo projít a skříň nešla otevřít, ale Tonda měl kde spát. Přijeli jsme dost pozdě, Tonda celou cestu spal, tak jsem byla móóc zvědavá, jak to bude večer.
Vyrážíme na obhlídku centra a ulovit něco k snědku. Krumlov je sice malebný, ale po 20. h tam chcípnul pes...
Ještě jsem vám nevykládala o naší dovolené v Krumlově. To bylo tak: Ježíšek nám přinesl poukaz na tři noci v hotýlku v centru Krumlova. Tak jsme vyrazili. Ubytování bylo opravdu luxusně v centru ve starém domě přímo u Jelení lávky na břehu Vltavy s výhledem na hrad. Při rezervaci jsem samozřejmě hlásila, že přijedeme s miminkem, na webu inzerují i zapůjčení dětské postýlky. K tomu ale zřejmě nikdy nedošlo, protože jinak by zjistili, že se jim do pokoje postýlka skoro nevejde. Naštěstí mám šikovného muže inženýra, takže po radikální přestavbě pokoje se sice kolem postele už definitivně nedalo projít a skříň nešla otevřít, ale Tonda měl kde spát. Přijeli jsme dost pozdě, Tonda celou cestu spal, tak jsem byla móóc zvědavá, jak to bude večer.
Vyrážíme na obhlídku centra a ulovit něco k snědku. Krumlov je sice malebný, ale po 20. h tam chcípnul pes...
26.5.2011
A usnul dokonce sám v postýlce.
10.10: ...a kdybych si neudělala kafe a nešla s knížkou na zahradu, možná by spal doteď...
A usnul dokonce sám v postýlce.
10.10: ...a kdybych si neudělala kafe a nešla s knížkou na zahradu, možná by spal doteď...
25.5.2011
…jsme oslavili minulý pátek. Nějak to nemůžu pobrat, že už tu spolu půl roku válčíme a že už Tonda není to bezmocné miminko, ale je s ním docela legrace. Oslava proběhla důstojně – byli zde moji tcháni, u našich jsme dostali svíčkovou, Tondovi to bylo šumák. U MUDr. jsme navážili 8,8 kg Toníčka a dostali návod na mrkev. Zatím jsme se do toho nepustili, nechám to na klidnější období, přeci jen s tchýní a matkou v zádech se mi do toho fakt nechtělo.
A následuje vystávka uspechov: Tonda už bez problémů klečí na všech čtyřech, pod sebe si podsunuje jedno koleno a druhé koleno zvedá ve snaze se posunout. Často to dopadne tak, že se převrátí na záda. Na kolenou už vzorně zvládá kopulační pohyby a už celkem bezpečně přišel na to, kdy se má pustit, aby na čumec spadl dopředu a ne dozadu...
…jsme oslavili minulý pátek. Nějak to nemůžu pobrat, že už tu spolu půl roku válčíme a že už Tonda není to bezmocné miminko, ale je s ním docela legrace. Oslava proběhla důstojně – byli zde moji tcháni, u našich jsme dostali svíčkovou, Tondovi to bylo šumák. U MUDr. jsme navážili 8,8 kg Toníčka a dostali návod na mrkev. Zatím jsme se do toho nepustili, nechám to na klidnější období, přeci jen s tchýní a matkou v zádech se mi do toho fakt nechtělo.
A následuje vystávka uspechov: Tonda už bez problémů klečí na všech čtyřech, pod sebe si podsunuje jedno koleno a druhé koleno zvedá ve snaze se posunout. Často to dopadne tak, že se převrátí na záda. Na kolenou už vzorně zvládá kopulační pohyby a už celkem bezpečně přišel na to, kdy se má pustit, aby na čumec spadl dopředu a ne dozadu...
24.5.2011
…mateřská. Vím, že se to už omílalo stokrát, ale stejně mi to připadá vtipné. Mateřská dovolená. Mám dovoleno „nepracovat“ a „jen“ se starat o dítě – hezké, že? Na otázky, jestli mi to už neleze na mozek, jsem zatím srdnatě odpovídala, že ne, protože Toníček je úžasné dítě a tudíž mě to s ním baví. No, pravda je taková, milý deníčku, že mi to na mozek už asi leze. Tonda nějak hůř spí, takže máme noci lepší a horší. Ty lepší noci ve mně vždycky vzbudí naději, že se zase vracíme do pohody jednoho nočního kojení, aby mě ty horší noci zase srazily hlouběji. Jsem rozmazlená, takže mě zkosí každá jen trochu horší noc. Pak jsem přes den protivná, ergo je dítě protivné, ergo jsem já protivná a tak furt dokola, dokud nepřijde manžel a dítě nepřebere a nerozveselí, což rozveselí i mě.
Včera zrovna byl takovej den blbec...
…mateřská. Vím, že se to už omílalo stokrát, ale stejně mi to připadá vtipné. Mateřská dovolená. Mám dovoleno „nepracovat“ a „jen“ se starat o dítě – hezké, že? Na otázky, jestli mi to už neleze na mozek, jsem zatím srdnatě odpovídala, že ne, protože Toníček je úžasné dítě a tudíž mě to s ním baví. No, pravda je taková, milý deníčku, že mi to na mozek už asi leze. Tonda nějak hůř spí, takže máme noci lepší a horší. Ty lepší noci ve mně vždycky vzbudí naději, že se zase vracíme do pohody jednoho nočního kojení, aby mě ty horší noci zase srazily hlouběji. Jsem rozmazlená, takže mě zkosí každá jen trochu horší noc. Pak jsem přes den protivná, ergo je dítě protivné, ergo jsem já protivná a tak furt dokola, dokud nepřijde manžel a dítě nepřebere a nerozveselí, což rozveselí i mě.
Včera zrovna byl takovej den blbec...
10.5.2011
Nemám to na háku, prostě nemám. Celá zblblá různými slepičími stránkami, zkušenostmi kamarádek, maminek, babiček, tetiček a chytrými knížkami následuji tu jedno doporučení, tu jiné. Jak rády se my matky kasáme, jak nás žádné knížky, rady a cizí zkušenosti nezajímají, protože přece „každé miminko je jiné“ a „to, co funguje u XY, nemusí fungovat u nás“, „já se řídím intuicí“ a podobné kecy. Je to v kurzu vysmívat se internetovým diskuzním fórům a chytrým knížkám a předstírat, že mě nic nerozhodí, že své dítě dokonale znám a jsem si svým počínáním jistá, protože přeci stačí následovat svůj mateřský instinkt a naslouchat potřebám svého dítěte. Jooo, kecičky. Žádné matce nevěřím, že se „prostě nestresovala“ a tím se všechno vyřešilo, protože vzniknuvší dokonalá symbióza matky s dítětem způsobila, že se nestresovalo ani dítě...
Nemám to na háku, prostě nemám. Celá zblblá různými slepičími stránkami, zkušenostmi kamarádek, maminek, babiček, tetiček a chytrými knížkami následuji tu jedno doporučení, tu jiné. Jak rády se my matky kasáme, jak nás žádné knížky, rady a cizí zkušenosti nezajímají, protože přece „každé miminko je jiné“ a „to, co funguje u XY, nemusí fungovat u nás“, „já se řídím intuicí“ a podobné kecy. Je to v kurzu vysmívat se internetovým diskuzním fórům a chytrým knížkám a předstírat, že mě nic nerozhodí, že své dítě dokonale znám a jsem si svým počínáním jistá, protože přeci stačí následovat svůj mateřský instinkt a naslouchat potřebám svého dítěte. Jooo, kecičky. Žádné matce nevěřím, že se „prostě nestresovala“ a tím se všechno vyřešilo, protože vzniknuvší dokonalá symbióza matky s dítětem způsobila, že se nestresovalo ani dítě...
5.5.2011
...já jsem například poté, co začal Tonda couvat, takže se z deky vysouká v cuku letu a vymetá různá zákoutí našeho koberce i parket, začala častěji zametat, vytírat a luxovat. Úklid je i nadále moje velmi neoblíbená činnost, ale nějak mi přišlo ekl obírat z roztomilého miminka ty chuchvalce prachu. O tom, co nasbíral na své oslintané ručičky a s nimi i do pusy ani nemluvím. Ale zas tak hrozné to s tím úklidem u nás není - musím mu přece dát příležitost vybudovat si imunitu.
PS: Nevíte, kde by se dal sehnat baby mop? Za chvíli už se bude hodit.
...já jsem například poté, co začal Tonda couvat, takže se z deky vysouká v cuku letu a vymetá různá zákoutí našeho koberce i parket, začala častěji zametat, vytírat a luxovat. Úklid je i nadále moje velmi neoblíbená činnost, ale nějak mi přišlo ekl obírat z roztomilého miminka ty chuchvalce prachu. O tom, co nasbíral na své oslintané ručičky a s nimi i do pusy ani nemluvím. Ale zas tak hrozné to s tím úklidem u nás není - musím mu přece dát příležitost vybudovat si imunitu.
PS: Nevíte, kde by se dal sehnat baby mop? Za chvíli už se bude hodit.
1.5.2011
Nic vtipného ani moc zajímavého - potřebuju si jenom zapsat, jak se nám Tonda vyvíjí a jak žijem. Člověk tááák rychle zapomíná.
Takže náš Toníček v pěti měsících ovládá toto: bravurně se přetáčí na bříško, pase koně jak Johnny z Alabamy, na břiše si i hračku přitáhne, nabízené hračky a věci si vezme do rukou a strká si je do pusy. Docela obstojně už couvá, při opoře nohou (když třeba v postýlce narazí na šprušle) a někdy už i bez se zvedne na všechny čtyři a péruje. Pokud nemá zapřené nohy, v zápětí se rozplácne. Přetáčení z břicha na záda mu moc nejde, jenom občas se zadaří.
Hůř spí - ty tam jsou doby, kdy usínal sám a poprvé se budil až kolem čtvrté ranní. Teď uspáváme tak na dvakrát, hrozně se u toho vrtí a ne a ne zabrat. Také se začal víc budit - většinou ve dvě a v pět, někdy přihodí ještě jedno probuzení, když jdeme spát...
Nic vtipného ani moc zajímavého - potřebuju si jenom zapsat, jak se nám Tonda vyvíjí a jak žijem. Člověk tááák rychle zapomíná.
Takže náš Toníček v pěti měsících ovládá toto: bravurně se přetáčí na bříško, pase koně jak Johnny z Alabamy, na břiše si i hračku přitáhne, nabízené hračky a věci si vezme do rukou a strká si je do pusy. Docela obstojně už couvá, při opoře nohou (když třeba v postýlce narazí na šprušle) a někdy už i bez se zvedne na všechny čtyři a péruje. Pokud nemá zapřené nohy, v zápětí se rozplácne. Přetáčení z břicha na záda mu moc nejde, jenom občas se zadaří.
Hůř spí - ty tam jsou doby, kdy usínal sám a poprvé se budil až kolem čtvrté ranní. Teď uspáváme tak na dvakrát, hrozně se u toho vrtí a ne a ne zabrat. Také se začal víc budit - většinou ve dvě a v pět, někdy přihodí ještě jedno probuzení, když jdeme spát...
27.4.2011
...s Dvacítkou v Červené Řečici na Vysočině. Moc příjemná akce - jediní bezdětní byli Mrožovi, kteří čekají v květnu, takže to byl pořádnej šrumec. Bydleli jsme v ubytovně s naprosto skvělým poměrem cena - výkon (noc s polopenzí za 225 Kč!), výborně tam vařili, paní byla taková starací a hlavně byli zvyklí na děti, takže je nikterak neznervózňoval věčný povyk, neustále rozlité čaje a limonády a dokonce si děti mohly honit koule po kulečníku, což je nesmírně bavilo. Červená Řečice je větší vesnice, takže na dosah všechny služby vč. velkého dobře vybaveného dětského hřiště s trampolínou a hospodou na dosah.
Václav nám pomocí pér z pračky na zakázku vyrobil odpružení Croozeru, takže po dopolední session s vrtačkou, flexou a dalším nářadím a za vydatných rad pana domácího byla Tondova formule zprovozněna i pro nerovné české pozemní komunikace. Tak jsme hned vyrazili. Kokpit Croozera se i na výmolech jen tak pohupoval, Tonda se tvářil povzneseně, povídal si s myšákem nebo chrněl. Okolí Želivi je moc pěkné, aleje kvetly jak vzteklé, jenom ty potoky byly nějak zbytečně zaříznuté. Croozera s Toníčkem samozřejmě táhl Míša, ale i do kopců mi dával písek a po příjezdu jsem si připadala, jak kdybych Croozera táhla já. No, budu s tou fyzičkou muset něco udělat, než se pustím do triatlonu...
V neděli jsme se my děvčata poctivě vrhla na barvení vajec voskem, pánové motali pomlázky, obojí se obešlo bez zranění, stejně tak bez zranění proběhla pondělní pomlázka - je to dobrý, neuschnem.
...s Dvacítkou v Červené Řečici na Vysočině. Moc příjemná akce - jediní bezdětní byli Mrožovi, kteří čekají v květnu, takže to byl pořádnej šrumec. Bydleli jsme v ubytovně s naprosto skvělým poměrem cena - výkon (noc s polopenzí za 225 Kč!), výborně tam vařili, paní byla taková starací a hlavně byli zvyklí na děti, takže je nikterak neznervózňoval věčný povyk, neustále rozlité čaje a limonády a dokonce si děti mohly honit koule po kulečníku, což je nesmírně bavilo. Červená Řečice je větší vesnice, takže na dosah všechny služby vč. velkého dobře vybaveného dětského hřiště s trampolínou a hospodou na dosah.
Václav nám pomocí pér z pračky na zakázku vyrobil odpružení Croozeru, takže po dopolední session s vrtačkou, flexou a dalším nářadím a za vydatných rad pana domácího byla Tondova formule zprovozněna i pro nerovné české pozemní komunikace. Tak jsme hned vyrazili. Kokpit Croozera se i na výmolech jen tak pohupoval, Tonda se tvářil povzneseně, povídal si s myšákem nebo chrněl. Okolí Želivi je moc pěkné, aleje kvetly jak vzteklé, jenom ty potoky byly nějak zbytečně zaříznuté. Croozera s Toníčkem samozřejmě táhl Míša, ale i do kopců mi dával písek a po příjezdu jsem si připadala, jak kdybych Croozera táhla já. No, budu s tou fyzičkou muset něco udělat, než se pustím do triatlonu...
V neděli jsme se my děvčata poctivě vrhla na barvení vajec voskem, pánové motali pomlázky, obojí se obešlo bez zranění, stejně tak bez zranění proběhla pondělní pomlázka - je to dobrý, neuschnem.
Tak jsme se do toho pustili – podlehla jsem módě látkových plen. Tonda kadí jednou týdně, takže ideální období pro látkového začátečníka. Manžel mě zdrženlivě podporuje (rozuměj, toleruje mé výstřelky, nekomentuje a na přímý dotaz odpovídá, že „ne, nepřijde mi to jako úplná blbost“), Tonda zatím neprotestuje a trpělivě snáší mé pokusy a omyly při oblékání a zkoumání plenek v praxi („Hele, na co tam jsou tyhle druky?“, „Tohle se dává dopředu nebo dozadu?“). Pořídila jsem si použité pleny od kamarádky – celou sadu za 1000 Kč a myslím, že by to mohlo na náš zamýšlený provoz stačit (možná budu muset dokoupit nějaké svrchní kalhotky, ty, které jsme dostali, jsou trochu malé), takže investice poměrně minimální. Zamýšlený provoz je tak půl na půl s papírovýma – látkové na doma, papírovky na cesty, dovolené a když dojdou látkovky...
10.4.2011
"...nedělní úsvit viděti" - to se mi dřív jen tak nepoštěstilo… Nutno dodat, že mi to ani nijak nechybělo. Ale s Tondou to budu asi zažívat pravidelně – jupí. No dobře není to úplně úsvit,
ale pro mě to je prostě hóódně brzy. Toníček nám večer krásně usíná, většinou končí
náš usínací zápas hned v prvním kole. Dokonce Tonda usíná sám – nakrmím,
odříhnout, uložím, zazpívám, pohladím a odcházím. To vše nejpozději do půl
deváté, takže zatím pohoda. Ale to ráno...
Doby, kdy jsme s Tondou chrněli do devíti, jsou nenávratně pryč. V půl sedmé se probouzí a vrtí se a hučí. Když nereagujeme, v 6,45 začne výskat a zkoušet, co všechno se na ty hlasivky dá zahrát. A my hrajeme hru kdo s koho. V každém případě je vítězem Tonda, druhé místo obsazuje ten, kdo vydržel a může zůstat v posteli. Kdo se umístí na třetím místě, bere Tondu a odchází si s ním povídat do obýváku či kuchyně. Pro prohravšího je cenou útěchy Toníčkův úsměv od ucha k uchu, že se konečně někdo zvednul z postele. Ale ta cena útěchy stojí za to.
Tedy přes týden má ranní službu Míša, protože stejně vstává a já chrním, dokud Míša neodchází do práce, nebo dokud Tonda neřve hlady. O víkendu se tak zhruba střídáme…
2.4.2011
... se jistě vydařil, ale Tondovi to nesedlo. V sekáči jsem mu koupila slušivé růžové šatečky, ale nějak nebyl spokojený. Byl tam mumraj, všichni na něj mluvili a chtěli si ho pochovat a toho už měl Toníček plné zuby. Takže jsme si trochu zatancovali a já jsem se se řvoucím kočárem vydala k domovu. Míša musel odtančit ještě půlnoční předtančení. Doma se Tonda ještě nadlábnul a v jedenáct usnul naprosto bez odporu. Holt roste a už to není miminko do hospody, co je mu všechno jedno...
... se jistě vydařil, ale Tondovi to nesedlo. V sekáči jsem mu koupila slušivé růžové šatečky, ale nějak nebyl spokojený. Byl tam mumraj, všichni na něj mluvili a chtěli si ho pochovat a toho už měl Toníček plné zuby. Takže jsme si trochu zatancovali a já jsem se se řvoucím kočárem vydala k domovu. Míša musel odtančit ještě půlnoční předtančení. Doma se Tonda ještě nadlábnul a v jedenáct usnul naprosto bez odporu. Holt roste a už to není miminko do hospody, co je mu všechno jedno...
27.3.2011
Efektivita - to zaklínadlo moderní doby. Nejsi-li dost efektivní, nechoď mezi nás. Splnit co nejvíce úkolů v co nejkratším čase a s co nejmenším úsilím - toť diktát dneška. S obsazením kočárku se ovšem pohled na efektivitu radikálně mění. Nyní nepřemýšlím, jak vyřídit co nejvíce věcí za jednu pochůzku, ale jak jich vyřídit co nejméně. Zejména v zimě mě bloumání s kočárem nebavilo a pomáhalo mi, když jsem měla pro vycházku nějaký cíl. Nákup, pošta, úřad, knihovna atd.
Takže když jsem v úterý šla vyzvednout lístky do Švandova divadla (pěšky přes Buďánka, Hřebenka a Petřín - objevuji kam všude se dá dostat pěšky i s hezkou vycházkou), ignorovala jsem, že na zpáteční cestě mám i úřad, kam se také chystám. Úřad si schovávám na další vyjížďku. Stále odrážím nabídky, zda nechci něco nakoupit - chraň pánbůh, to bych přeci přišla o vycházkový cíl. Prostě teď místo efektivity potřebuji co nejvíce cílů: za konkrétním cílem se mi lépe vozí kočár a Tonda je potom dostatečně vyvenčen. Zkrátka je pro mě nejefektivnější být co nejméně efektivní - to se to pak drandí. Aneb, jak to komentovala má kamarádka: "no, proč ne, dá se v pondělí koupit mlíko a v úterý vajíčka..."
« Starší články Novější články » Efektivita - to zaklínadlo moderní doby. Nejsi-li dost efektivní, nechoď mezi nás. Splnit co nejvíce úkolů v co nejkratším čase a s co nejmenším úsilím - toť diktát dneška. S obsazením kočárku se ovšem pohled na efektivitu radikálně mění. Nyní nepřemýšlím, jak vyřídit co nejvíce věcí za jednu pochůzku, ale jak jich vyřídit co nejméně. Zejména v zimě mě bloumání s kočárem nebavilo a pomáhalo mi, když jsem měla pro vycházku nějaký cíl. Nákup, pošta, úřad, knihovna atd.
Takže když jsem v úterý šla vyzvednout lístky do Švandova divadla (pěšky přes Buďánka, Hřebenka a Petřín - objevuji kam všude se dá dostat pěšky i s hezkou vycházkou), ignorovala jsem, že na zpáteční cestě mám i úřad, kam se také chystám. Úřad si schovávám na další vyjížďku. Stále odrážím nabídky, zda nechci něco nakoupit - chraň pánbůh, to bych přeci přišla o vycházkový cíl. Prostě teď místo efektivity potřebuji co nejvíce cílů: za konkrétním cílem se mi lépe vozí kočár a Tonda je potom dostatečně vyvenčen. Zkrátka je pro mě nejefektivnější být co nejméně efektivní - to se to pak drandí. Aneb, jak to komentovala má kamarádka: "no, proč ne, dá se v pondělí koupit mlíko a v úterý vajíčka..."