Výlet do Českého Krumlova
28.5.2011
Ještě jsem vám nevykládala o naší dovolené v Krumlově. To bylo tak: Ježíšek nám přinesl poukaz na tři noci v hotýlku v centru Krumlova. Tak jsme vyrazili. Ubytování bylo opravdu luxusně v centru ve starém domě přímo u Jelení lávky na břehu Vltavy s výhledem na hrad. Při rezervaci jsem samozřejmě hlásila, že přijedeme s miminkem, na webu inzerují i zapůjčení dětské postýlky. K tomu ale zřejmě nikdy nedošlo, protože jinak by zjistili, že se jim do pokoje postýlka skoro nevejde. Naštěstí mám šikovného muže inženýra, takže po radikální přestavbě pokoje se sice kolem postele už definitivně nedalo projít a skříň nešla otevřít, ale Tonda měl kde spát. Přijeli jsme dost pozdě, Tonda celou cestu spal, tak jsem byla móóc zvědavá, jak to bude večer.
Vyrážíme na obhlídku centra a ulovit něco k snědku. Krumlov je sice malebný, ale po 20. h tam chcípnul pes. Polovina hospod má zavříno a ta druhá polovina nevaří. Nejdřív jsme zkusili hospodu U Louže, která byla celkem sympatická – podroušený pán, co vevnitř hrál na piano, byl sice součástí Disneylandu pro tůristy, ale Matylda či Děti z Pirea zpívané osazenstvem lokálu v Češtině a Němčině vlastně měly své kouzlo. Bohužel restaurace tou dobou nabízela už jen tyčinky a brambůrky. Pyšní jsme se vydali hledat štěstí (potravu) o dům dál, abychom za cca půl hodiny přistáli znova u Louže a dali si ty výborné brambůrky a tyčinky. Tonda ještě cestou v kočáru usnul, takže se mě zmocňovala mírná panika z nadcházejícího mejdanu v Toníčkově režii. Leč nekonal se – Tonda dostal prso, otočil se a usnul. K neuvěření.
Ve čtvrtek jsme vyrazili na obhlídku Krumlova, což není velká tůra – centrum máte hotové tak za hodinku. Tak jsme zevlili na vodáky, korzovali po Krumlově, kochali se výhledy a tak prostě nic moc nedělali. Odpoledne jsme rozbili tábor v zámecké zahradě – Míša spal, Tonda si hrál na botanika a já oba ty svoje chlapy pozorovala. Ale Toníček byl zábavnější. Odpoledne se Míša vydal na výlet s vysílačkou, abychom zjistili, kam až můžeme večer na rejdy. Krumlov je opravdu malý, takže nás nakonec limitoval spíš čas, jak dlouho by v případě Tondova nouzového vysílání trvalo se vrátit. Večer jsme měli romantiku ve třech - zašli jsme na večeři. Toníček se choval celkem mravně, nejvíc mu chutnaly pivní tácky a potom olizoval tatínkovo pivo. Najedli jsme se, Tonda šel na kutě a my na romantiku ve dvou. Čtvrteční večer byl Krumlov obzvláště mrtvý – procházeli jsme se liduprázdným centrem a přemýšleli, zda se nechystá invaze nebo neproběhl chemický útok. Nakonec jsme zakotvili v kavárně naproti našemu hotýlku a dali si sedmičku bílého a mírně zmrzlí hleděli na rozsvícený hrad před námi.
Pak už se, milý deníčku celkem nic zaznamenáníhodného nestalo. Byli jsme se podívat ještě na Zlaté koruně, po jedné slabší noci byl v pátek Toníček prudivější než obvykle, tak jsme se střídali v obíhání Krumlova s Tondou v šátku, zatímco ten druhý spal předstírajíc sledování nešťastného hokejového zápasu se Švédy a v sobotu hurá dom. Tak to opravdu bylo.
Ještě jsem vám nevykládala o naší dovolené v Krumlově. To bylo tak: Ježíšek nám přinesl poukaz na tři noci v hotýlku v centru Krumlova. Tak jsme vyrazili. Ubytování bylo opravdu luxusně v centru ve starém domě přímo u Jelení lávky na břehu Vltavy s výhledem na hrad. Při rezervaci jsem samozřejmě hlásila, že přijedeme s miminkem, na webu inzerují i zapůjčení dětské postýlky. K tomu ale zřejmě nikdy nedošlo, protože jinak by zjistili, že se jim do pokoje postýlka skoro nevejde. Naštěstí mám šikovného muže inženýra, takže po radikální přestavbě pokoje se sice kolem postele už definitivně nedalo projít a skříň nešla otevřít, ale Tonda měl kde spát. Přijeli jsme dost pozdě, Tonda celou cestu spal, tak jsem byla móóc zvědavá, jak to bude večer.
Vyrážíme na obhlídku centra a ulovit něco k snědku. Krumlov je sice malebný, ale po 20. h tam chcípnul pes. Polovina hospod má zavříno a ta druhá polovina nevaří. Nejdřív jsme zkusili hospodu U Louže, která byla celkem sympatická – podroušený pán, co vevnitř hrál na piano, byl sice součástí Disneylandu pro tůristy, ale Matylda či Děti z Pirea zpívané osazenstvem lokálu v Češtině a Němčině vlastně měly své kouzlo. Bohužel restaurace tou dobou nabízela už jen tyčinky a brambůrky. Pyšní jsme se vydali hledat štěstí (potravu) o dům dál, abychom za cca půl hodiny přistáli znova u Louže a dali si ty výborné brambůrky a tyčinky. Tonda ještě cestou v kočáru usnul, takže se mě zmocňovala mírná panika z nadcházejícího mejdanu v Toníčkově režii. Leč nekonal se – Tonda dostal prso, otočil se a usnul. K neuvěření.
Ve čtvrtek jsme vyrazili na obhlídku Krumlova, což není velká tůra – centrum máte hotové tak za hodinku. Tak jsme zevlili na vodáky, korzovali po Krumlově, kochali se výhledy a tak prostě nic moc nedělali. Odpoledne jsme rozbili tábor v zámecké zahradě – Míša spal, Tonda si hrál na botanika a já oba ty svoje chlapy pozorovala. Ale Toníček byl zábavnější. Odpoledne se Míša vydal na výlet s vysílačkou, abychom zjistili, kam až můžeme večer na rejdy. Krumlov je opravdu malý, takže nás nakonec limitoval spíš čas, jak dlouho by v případě Tondova nouzového vysílání trvalo se vrátit. Večer jsme měli romantiku ve třech - zašli jsme na večeři. Toníček se choval celkem mravně, nejvíc mu chutnaly pivní tácky a potom olizoval tatínkovo pivo. Najedli jsme se, Tonda šel na kutě a my na romantiku ve dvou. Čtvrteční večer byl Krumlov obzvláště mrtvý – procházeli jsme se liduprázdným centrem a přemýšleli, zda se nechystá invaze nebo neproběhl chemický útok. Nakonec jsme zakotvili v kavárně naproti našemu hotýlku a dali si sedmičku bílého a mírně zmrzlí hleděli na rozsvícený hrad před námi.
Pak už se, milý deníčku celkem nic zaznamenáníhodného nestalo. Byli jsme se podívat ještě na Zlaté koruně, po jedné slabší noci byl v pátek Toníček prudivější než obvykle, tak jsme se střídali v obíhání Krumlova s Tondou v šátku, zatímco ten druhý spal předstírajíc sledování nešťastného hokejového zápasu se Švédy a v sobotu hurá dom. Tak to opravdu bylo.
28.5.2011 vložil(a) Káča Režná