Ach ty víkendy, ach ty pondělky
21.6.2011
Je to dobré, jsou věci, které i na mateřské zůstávají stejné. Báječné víkendy a tvrdé pondělky. Byli jsme na tradičním rodinném víkendu, který pořádá Míšova firma. Bývá to příjemné, ne jinak tomu bylo tentokrát. Takže jsme opět zabalili celý Cirkus Tonda a vyrazili na Lipno. Večer jako obvykle bujarý večírek (u malého piva), v šest ráno jako obvykle ranní Tonda, aneb hlavně přežít do snídaně. Poté jsme Tondu teple oblékli a posadili ho do buginy - Croozera a pošmourným dopolednem jsme kolmo vyrazili do Frymburka na přívoz přes Lipno. Odtud jsme pokračovali zpět podél vody do Přední Výtoně, odkud jsme se jali stoupat na Spáleniště (už ten název nás měl varovat). Odtud podle mapy odbočovala silnice, v reálu rozbitá cesta na bývalé Kapličky a dále do Vyššího Brodu.
Na začátku výletu šlapajíce po rovince podél vody jsme si lebedili, že jsme s dítětem úplně neshnili a že je fajn, že už nemusíme "jet na rekord", tedy blbnout s najetými kilometry a výškovými metry, a ještě že už ten Objezd republiky máme hotový. Po odbočce ze silnice na prudce stoupající rozbitou zarůstající cestu, jsme už neříkali nic a jen fuňeli a když jsme dosáhli vrcholu dnešního výletu, zjistili jsme, že jsme v 950 m. n. m. a mj. jsme dosáhli jednoho z vrcholů Objezdu republiky. Dokonce jsem si vzpomněla, že závěrečné stoupání jsem před lety tlačila. Tak jsme jen procedili mezi zuby, že "to jsme teda dopadli", když takové věci podnikáme dobrovolně bez dozoru a bez vznešených cílů, které by nás motivovaly, ale prostě jen tak... Po stále rozbité cestě a stále zamračenějším dnem jsme dojeli do Vyššího Brodu. V místním pajzlu jsme si dali oběd (já jsem se trochu rozněžnila - gulášovka a šišky s mákem) a hustým deštěm jsme vyrazili zpět nahoru na Lipno. Celi mokří, ale spokojení s výkonem jsme dorazili zpět do hotelu.
A tady začíná ten nejpodstatnější rozdíl oproti životu před Tondou. Za sebou máme sice jen půldenní výlet, nějakých 41 km (ale s pořádným převýšením), ale zatímco dříve bychom si po sprše sedli do hospody a dali si zasloužené pivo a příjemně relaxovali, užívajíce si, že už to máme za sebou, možná bychom se dokonce na chvíli i natáhli, ve variantě "život s Tondou" to vypadá tak, že znavení rodiče si v bugině přivezou veselé, vyspinkané miminko, které se nejvíc těší na to, až ho vypustíme a bude se moct mrcasit, lozit, ochutnávat, co mu pod ruku přijde a u toho vesele výskat. Nezbývá tedy než příjemnou únavu rozchodit. Občas i s dítětem v náručí. Naštěstí i to dítě se časem unaví a Tonda celkem bez řečí usíná tentokrát už v půl osmé a my si konečně můžeme dát to zasloužené pivo (aspoň malé).
No, a teď to pondělí. I na mateřské dovolené si po aktivním víkendu v pondělí lížu rány. Jsem nedospalá, unavená, nevrlá. Tonda je stále stejný - v šest vstává a je celé veselé miminko, tedy do té doby než vstane jeho zpruzená matka, které ani spánek do půl osmé není dost (do té doby se stará tatínek). A následuje tradiční pondělní vzájemné pruzení. Opět se snažím být vlídná a vymýšlet zábavu, ale nejde mi to, Tonda mě samozřejmě prokoukl, takže taky začíná kňourat. Ani ven se mi nechce, chci prostě být doma a nic nedělat a být si hnusná. Naštěstí to nejde, Tonda by mě sežral zaživa, a tak přeci jen vyrážíme ven. Mou motivaci tentokrát zvyšuje sms z optiky, že mé nové brýle jsou hotové. Opuštění bytu nám oběma svědčí, když se vrátíme domů, tak je Toníček odpočatý a veselý, já zase spokojená se životem, zanedlouho se vrací tatínek, přebírá Toníčka, je večer, vykoupat a spát. Pondělí jsme přežili a týden může začít.
No a takhle to u nás vypadá po většině víkendů s kamarády. Ale pořád ty víkendy stojí za ty tvrdé pondělky. Já si popovídám s jinými dospělými, než je manžel a rodiče, načerpám novou energii, Tondovi se zase stále někdo věnuje, jsme hodně venku. Já i Toníček jsme sice po víkendu unavení a nevrlí, ale to si odbydeme v pondělí a v úterý už normálně funguju, takže i z Tondy se stává veselý klouček... Dneska dokonce spal s jedním probuzením skoro do sedmi.
PS: Také jsem se nezbavila svého večírkového "ulpívačství". Ale teď je to o dost náročnější, když jsem na těch večírcích střízlivá...
Je to dobré, jsou věci, které i na mateřské zůstávají stejné. Báječné víkendy a tvrdé pondělky. Byli jsme na tradičním rodinném víkendu, který pořádá Míšova firma. Bývá to příjemné, ne jinak tomu bylo tentokrát. Takže jsme opět zabalili celý Cirkus Tonda a vyrazili na Lipno. Večer jako obvykle bujarý večírek (u malého piva), v šest ráno jako obvykle ranní Tonda, aneb hlavně přežít do snídaně. Poté jsme Tondu teple oblékli a posadili ho do buginy - Croozera a pošmourným dopolednem jsme kolmo vyrazili do Frymburka na přívoz přes Lipno. Odtud jsme pokračovali zpět podél vody do Přední Výtoně, odkud jsme se jali stoupat na Spáleniště (už ten název nás měl varovat). Odtud podle mapy odbočovala silnice, v reálu rozbitá cesta na bývalé Kapličky a dále do Vyššího Brodu.
Na začátku výletu šlapajíce po rovince podél vody jsme si lebedili, že jsme s dítětem úplně neshnili a že je fajn, že už nemusíme "jet na rekord", tedy blbnout s najetými kilometry a výškovými metry, a ještě že už ten Objezd republiky máme hotový. Po odbočce ze silnice na prudce stoupající rozbitou zarůstající cestu, jsme už neříkali nic a jen fuňeli a když jsme dosáhli vrcholu dnešního výletu, zjistili jsme, že jsme v 950 m. n. m. a mj. jsme dosáhli jednoho z vrcholů Objezdu republiky. Dokonce jsem si vzpomněla, že závěrečné stoupání jsem před lety tlačila. Tak jsme jen procedili mezi zuby, že "to jsme teda dopadli", když takové věci podnikáme dobrovolně bez dozoru a bez vznešených cílů, které by nás motivovaly, ale prostě jen tak... Po stále rozbité cestě a stále zamračenějším dnem jsme dojeli do Vyššího Brodu. V místním pajzlu jsme si dali oběd (já jsem se trochu rozněžnila - gulášovka a šišky s mákem) a hustým deštěm jsme vyrazili zpět nahoru na Lipno. Celi mokří, ale spokojení s výkonem jsme dorazili zpět do hotelu.
A tady začíná ten nejpodstatnější rozdíl oproti životu před Tondou. Za sebou máme sice jen půldenní výlet, nějakých 41 km (ale s pořádným převýšením), ale zatímco dříve bychom si po sprše sedli do hospody a dali si zasloužené pivo a příjemně relaxovali, užívajíce si, že už to máme za sebou, možná bychom se dokonce na chvíli i natáhli, ve variantě "život s Tondou" to vypadá tak, že znavení rodiče si v bugině přivezou veselé, vyspinkané miminko, které se nejvíc těší na to, až ho vypustíme a bude se moct mrcasit, lozit, ochutnávat, co mu pod ruku přijde a u toho vesele výskat. Nezbývá tedy než příjemnou únavu rozchodit. Občas i s dítětem v náručí. Naštěstí i to dítě se časem unaví a Tonda celkem bez řečí usíná tentokrát už v půl osmé a my si konečně můžeme dát to zasloužené pivo (aspoň malé).
No, a teď to pondělí. I na mateřské dovolené si po aktivním víkendu v pondělí lížu rány. Jsem nedospalá, unavená, nevrlá. Tonda je stále stejný - v šest vstává a je celé veselé miminko, tedy do té doby než vstane jeho zpruzená matka, které ani spánek do půl osmé není dost (do té doby se stará tatínek). A následuje tradiční pondělní vzájemné pruzení. Opět se snažím být vlídná a vymýšlet zábavu, ale nejde mi to, Tonda mě samozřejmě prokoukl, takže taky začíná kňourat. Ani ven se mi nechce, chci prostě být doma a nic nedělat a být si hnusná. Naštěstí to nejde, Tonda by mě sežral zaživa, a tak přeci jen vyrážíme ven. Mou motivaci tentokrát zvyšuje sms z optiky, že mé nové brýle jsou hotové. Opuštění bytu nám oběma svědčí, když se vrátíme domů, tak je Toníček odpočatý a veselý, já zase spokojená se životem, zanedlouho se vrací tatínek, přebírá Toníčka, je večer, vykoupat a spát. Pondělí jsme přežili a týden může začít.
No a takhle to u nás vypadá po většině víkendů s kamarády. Ale pořád ty víkendy stojí za ty tvrdé pondělky. Já si popovídám s jinými dospělými, než je manžel a rodiče, načerpám novou energii, Tondovi se zase stále někdo věnuje, jsme hodně venku. Já i Toníček jsme sice po víkendu unavení a nevrlí, ale to si odbydeme v pondělí a v úterý už normálně funguju, takže i z Tondy se stává veselý klouček... Dneska dokonce spal s jedním probuzením skoro do sedmi.
PS: Také jsem se nezbavila svého večírkového "ulpívačství". Ale teď je to o dost náročnější, když jsem na těch večírcích střízlivá...
21.6.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.7.2011. Počet zobrazení: 1236