Dovolená
24.5.2011
…mateřská. Vím, že se to už omílalo stokrát, ale stejně mi to připadá vtipné. Mateřská dovolená. Mám dovoleno „nepracovat“ a „jen“ se starat o dítě – hezké, že? Na otázky, jestli mi to už neleze na mozek, jsem zatím srdnatě odpovídala, že ne, protože Toníček je úžasné dítě a tudíž mě to s ním baví. No, pravda je taková, milý deníčku, že mi to na mozek už asi leze. Tonda nějak hůř spí, takže máme noci lepší a horší. Ty lepší noci ve mně vždycky vzbudí naději, že se zase vracíme do pohody jednoho nočního kojení, aby mě ty horší noci zase srazily hlouběji. Jsem rozmazlená, takže mě zkosí každá jen trochu horší noc. Pak jsem přes den protivná, ergo je dítě protivné, ergo jsem já protivná a tak furt dokola, dokud nepřijde manžel a dítě nepřebere a nerozveselí, což rozveselí i mě.
Včera zrovna byl takovej den blbec. Toníček se v noci budil po dvou hodinách, takže ráno jsem byla jak praštěná palicí a ne zrovna přívětivá. Snažila jsem se být na Toníčka vlídná, vždyť za to nemůže, ale nezbaštil mi to. Do toho mi ještě volala bývalá kolegyně, že z té slibované práce doma nakonec nic nebude, takže výlet z Tondova světa do světa dospělých se zatím nekoná, což mě taky nepotěšilo. Tak jsme se tady s Tondou trochu vzájemně dusili. No, nakonec jsem to vyřešila jako opravdická žena – naložila jsem Tondu do kočáru a jela si koupit boty. Hned byl svět veselejší. Mimo jiné i proto, že Tonda po ukňouraném dopoledni konečně pořádně usnul. No, kdyby mě nechal doma si schrupnout, bylo by mi lépe, ale shopping v klidu taky dobrý. Prostě ne vždy mám náladu bloumat s kočárem romanticky a hodnotně po Cibulkách a přemýšlet nad vyjímečností své mateřské role a nad zázrakem stvoření. Někdy je třeba přízemně vyrazit do nákupního centra. Prý se tomu říká jít mezi lidi.
Oba jsme se tedy celkem uklidnili, každý uspokojil své potřeby – Tonda si pořádně schrupnul a já si koupila boty a mohli jsme vyrazit dom. Celou cestu jsem si malovala, jak by mohl Toníček ještě chvíli pospat, že bych si ještě dala na sousedovic zahradě kafe (sousedovic zahrada je moc pěkná, stinná s posezením a je mi k dispozici – příjemné. Líbí se tam mě i Tondovi. Takhle tu naši zahradu asi nikdy nezvelebím… Ale to jen tak na okraj.). Výstup z autobusu a v kočáru se otevírá jedno oko, druhé oko a v zápětí pusa. Ale nakonec to klaplo, nechala jsem prudící dítě sousedce, která na něj dělala cukrbliky a šla si udělat to kafe. Tonda si dal dlabanec a v klidu pokračoval ve volném programu na dece na trávě, takže i tento bod se vydařil a já se zase vyrovnala se svou mateřskou rolí.
A přišel večer. Už jsem se naučila v noci nestartovat, hned jak se mladej zavrtí. Včera v noci jsem se naučila nestartovat, ani když poprvé zakňourá. Večerní usínání bylo lahůdkové – matka hotová, nervózní a toužící po klidném večeru si myslela, že s takovou uspí dítě. Hahaha, to ses, mami, přepočítala: prso už nechci, to druhý taky ne; nenos mě, nemůžu se mrcasit - vezmi mě, jsem sám a nešťastný. Křičím, dělejte něco. Už jsem toho měla dost, a tak se Tonda ukřičel za manželovy přítomnosti. Probudil se v půl jedenáctý, to jsem ještě vyměkla a dala prso – požužlal a usnul. V jednu a ve dvě jsem usoudila, že hlad mít nemůže a zkusíme ho nechat, co to udělá. Pokňoural si asi 5 minut a usnul. Párkrát jsem k němu vstala, otočila ho z orientace severojižní (napříč postýlkou) do orientace východozápadní (podélně postýlkou), když usnul, jsem ho severojižně aspoň přikryla. Jak se tam vejde, mi není jasné, ale to je jeho věc, hlavně že spí. Potom už byl klid do rána. Tak uvidíme, jak to bude vypadat dneska – večer usnul, ani nehlesl.
…mateřská. Vím, že se to už omílalo stokrát, ale stejně mi to připadá vtipné. Mateřská dovolená. Mám dovoleno „nepracovat“ a „jen“ se starat o dítě – hezké, že? Na otázky, jestli mi to už neleze na mozek, jsem zatím srdnatě odpovídala, že ne, protože Toníček je úžasné dítě a tudíž mě to s ním baví. No, pravda je taková, milý deníčku, že mi to na mozek už asi leze. Tonda nějak hůř spí, takže máme noci lepší a horší. Ty lepší noci ve mně vždycky vzbudí naději, že se zase vracíme do pohody jednoho nočního kojení, aby mě ty horší noci zase srazily hlouběji. Jsem rozmazlená, takže mě zkosí každá jen trochu horší noc. Pak jsem přes den protivná, ergo je dítě protivné, ergo jsem já protivná a tak furt dokola, dokud nepřijde manžel a dítě nepřebere a nerozveselí, což rozveselí i mě.
Včera zrovna byl takovej den blbec. Toníček se v noci budil po dvou hodinách, takže ráno jsem byla jak praštěná palicí a ne zrovna přívětivá. Snažila jsem se být na Toníčka vlídná, vždyť za to nemůže, ale nezbaštil mi to. Do toho mi ještě volala bývalá kolegyně, že z té slibované práce doma nakonec nic nebude, takže výlet z Tondova světa do světa dospělých se zatím nekoná, což mě taky nepotěšilo. Tak jsme se tady s Tondou trochu vzájemně dusili. No, nakonec jsem to vyřešila jako opravdická žena – naložila jsem Tondu do kočáru a jela si koupit boty. Hned byl svět veselejší. Mimo jiné i proto, že Tonda po ukňouraném dopoledni konečně pořádně usnul. No, kdyby mě nechal doma si schrupnout, bylo by mi lépe, ale shopping v klidu taky dobrý. Prostě ne vždy mám náladu bloumat s kočárem romanticky a hodnotně po Cibulkách a přemýšlet nad vyjímečností své mateřské role a nad zázrakem stvoření. Někdy je třeba přízemně vyrazit do nákupního centra. Prý se tomu říká jít mezi lidi.
Oba jsme se tedy celkem uklidnili, každý uspokojil své potřeby – Tonda si pořádně schrupnul a já si koupila boty a mohli jsme vyrazit dom. Celou cestu jsem si malovala, jak by mohl Toníček ještě chvíli pospat, že bych si ještě dala na sousedovic zahradě kafe (sousedovic zahrada je moc pěkná, stinná s posezením a je mi k dispozici – příjemné. Líbí se tam mě i Tondovi. Takhle tu naši zahradu asi nikdy nezvelebím… Ale to jen tak na okraj.). Výstup z autobusu a v kočáru se otevírá jedno oko, druhé oko a v zápětí pusa. Ale nakonec to klaplo, nechala jsem prudící dítě sousedce, která na něj dělala cukrbliky a šla si udělat to kafe. Tonda si dal dlabanec a v klidu pokračoval ve volném programu na dece na trávě, takže i tento bod se vydařil a já se zase vyrovnala se svou mateřskou rolí.
A přišel večer. Už jsem se naučila v noci nestartovat, hned jak se mladej zavrtí. Včera v noci jsem se naučila nestartovat, ani když poprvé zakňourá. Večerní usínání bylo lahůdkové – matka hotová, nervózní a toužící po klidném večeru si myslela, že s takovou uspí dítě. Hahaha, to ses, mami, přepočítala: prso už nechci, to druhý taky ne; nenos mě, nemůžu se mrcasit - vezmi mě, jsem sám a nešťastný. Křičím, dělejte něco. Už jsem toho měla dost, a tak se Tonda ukřičel za manželovy přítomnosti. Probudil se v půl jedenáctý, to jsem ještě vyměkla a dala prso – požužlal a usnul. V jednu a ve dvě jsem usoudila, že hlad mít nemůže a zkusíme ho nechat, co to udělá. Pokňoural si asi 5 minut a usnul. Párkrát jsem k němu vstala, otočila ho z orientace severojižní (napříč postýlkou) do orientace východozápadní (podélně postýlkou), když usnul, jsem ho severojižně aspoň přikryla. Jak se tam vejde, mi není jasné, ale to je jeho věc, hlavně že spí. Potom už byl klid do rána. Tak uvidíme, jak to bude vypadat dneska – večer usnul, ani nehlesl.
24.5.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 24.5.2011. Počet zobrazení: 1133