Vítání léta aneb dědičnost
22.6.2011
Včera večer ve Vojankách proběhlo každoroční Vítání léta. Toníček se ukázal jako syn své matky - typický večírkový ulpívač. Stále čouhal z kočáru, korzoval s dědečkem, rozdával úsměvy svým obdivovatelům. Ke konci už trochu umdléval, hlava mu padala, úsměv už vykouzlil jen z posledních sil, ale hlavně neusnout - vždyť je přeci večírek, co kdyby o něco přišel. Sotva jsme v půl jedenácté opustili Vojanovy sady, padl a spal. Jojo, Tondo, nebudeš to mít na večírcích lehké. Věř mi, něco o tom vím...
Včera večer ve Vojankách proběhlo každoroční Vítání léta. Toníček se ukázal jako syn své matky - typický večírkový ulpívač. Stále čouhal z kočáru, korzoval s dědečkem, rozdával úsměvy svým obdivovatelům. Ke konci už trochu umdléval, hlava mu padala, úsměv už vykouzlil jen z posledních sil, ale hlavně neusnout - vždyť je přeci večírek, co kdyby o něco přišel. Sotva jsme v půl jedenácté opustili Vojanovy sady, padl a spal. Jojo, Tondo, nebudeš to mít na večírcích lehké. Věř mi, něco o tom vím...
22.6.2011 vložil(a) Káča Režná