Pět měsíců
1.5.2011
Nic vtipného ani moc zajímavého - potřebuju si jenom zapsat, jak se nám Tonda vyvíjí a jak žijem. Člověk tááák rychle zapomíná.
Takže náš Toníček v pěti měsících ovládá toto: bravurně se přetáčí na bříško, pase koně jak Johnny z Alabamy, na břiše si i hračku přitáhne, nabízené hračky a věci si vezme do rukou a strká si je do pusy. Docela obstojně už couvá, při opoře nohou (když třeba v postýlce narazí na šprušle) a někdy už i bez se zvedne na všechny čtyři a péruje. Pokud nemá zapřené nohy, v zápětí se rozplácne. Přetáčení z břicha na záda mu moc nejde, jenom občas se zadaří.
Hůř spí - ty tam jsou doby, kdy usínal sám a poprvé se budil až kolem čtvrté ranní. Teď uspáváme tak na dvakrát, hrozně se u toho vrtí a ne a ne zabrat. Také se začal víc budit - většinou ve dvě a v pět, někdy přihodí ještě jedno probuzení, když jdeme spát. A samozřejmě nepomáhá nic jiného než prso, takže se teď pěkně futruje i v noci. Ráno vstává po sedmé hodině, což je přijatelné (zejména, když s ním většinou vstává Míša a já ještě spím). Radost z tohoto spacího vývoje moc nemám, ale nedá se nic dělat. Však ono to zase pomine a přijde něco jiného... A pořád se to dá vydržet. Myslím, že průběh našich nocí by nám někteří rodiče ještě stále záviděli. Holt jsem se trochu rozmazlila, tak si teď musím zvykat. Nedávno jsme dokonce zkusili opušťák - vyrazili jsme na slezinu, hlídala máma. Samozřejmě se Tonda před jedenáctou probudil, což většinou nedělá. Ale už jsem stejně byla na cestě dom.
Přes den spí dopoledne tak hodinu, když se zadaří, odpoledne to samé - takže taky nic moc. Ale jinak krásně baští, usmívá se na požádání a spí vlastně taky celkem dobře. Už si ani neumím představit, jak jsme to vlastně žili bez Toníčka. Asi to musela být pěkná nuda. Teď ten život teprve dostává grády.
Takže takhle tu teď s Toníčkem žijem. Konec zpravodajství.
Nic vtipného ani moc zajímavého - potřebuju si jenom zapsat, jak se nám Tonda vyvíjí a jak žijem. Člověk tááák rychle zapomíná.
Takže náš Toníček v pěti měsících ovládá toto: bravurně se přetáčí na bříško, pase koně jak Johnny z Alabamy, na břiše si i hračku přitáhne, nabízené hračky a věci si vezme do rukou a strká si je do pusy. Docela obstojně už couvá, při opoře nohou (když třeba v postýlce narazí na šprušle) a někdy už i bez se zvedne na všechny čtyři a péruje. Pokud nemá zapřené nohy, v zápětí se rozplácne. Přetáčení z břicha na záda mu moc nejde, jenom občas se zadaří.
Hůř spí - ty tam jsou doby, kdy usínal sám a poprvé se budil až kolem čtvrté ranní. Teď uspáváme tak na dvakrát, hrozně se u toho vrtí a ne a ne zabrat. Také se začal víc budit - většinou ve dvě a v pět, někdy přihodí ještě jedno probuzení, když jdeme spát. A samozřejmě nepomáhá nic jiného než prso, takže se teď pěkně futruje i v noci. Ráno vstává po sedmé hodině, což je přijatelné (zejména, když s ním většinou vstává Míša a já ještě spím). Radost z tohoto spacího vývoje moc nemám, ale nedá se nic dělat. Však ono to zase pomine a přijde něco jiného... A pořád se to dá vydržet. Myslím, že průběh našich nocí by nám někteří rodiče ještě stále záviděli. Holt jsem se trochu rozmazlila, tak si teď musím zvykat. Nedávno jsme dokonce zkusili opušťák - vyrazili jsme na slezinu, hlídala máma. Samozřejmě se Tonda před jedenáctou probudil, což většinou nedělá. Ale už jsem stejně byla na cestě dom.
Přes den spí dopoledne tak hodinu, když se zadaří, odpoledne to samé - takže taky nic moc. Ale jinak krásně baští, usmívá se na požádání a spí vlastně taky celkem dobře. Už si ani neumím představit, jak jsme to vlastně žili bez Toníčka. Asi to musela být pěkná nuda. Teď ten život teprve dostává grády.
Takže takhle tu teď s Toníčkem žijem. Konec zpravodajství.
1.5.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 8.5.2011. Počet zobrazení: 1294