6 měsíců
25.5.2011
…jsme oslavili minulý pátek. Nějak to nemůžu pobrat, že už tu spolu půl roku válčíme a že už Tonda není to bezmocné miminko, ale je s ním docela legrace. Oslava proběhla důstojně – byli zde moji tcháni, u našich jsme dostali svíčkovou, Tondovi to bylo šumák. U MUDr. jsme navážili 8,8 kg Toníčka a dostali návod na mrkev. Zatím jsme se do toho nepustili, nechám to na klidnější období, přeci jen s tchýní a matkou v zádech se mi do toho fakt nechtělo.
A následuje vystávka uspechov: Tonda už bez problémů klečí na všech čtyřech, pod sebe si podsunuje jedno koleno a druhé koleno zvedá ve snaze se posunout. Často to dopadne tak, že se převrátí na záda. Na kolenou už vzorně zvládá kopulační pohyby a už celkem bezpečně přišel na to, kdy se má pustit, aby na čumec spadl dopředu a ne dozadu. Ještě to není úplně lezení, ale za mohutného funění a hekání a různými oklikami a přískoky už dokáže dosáhnout cíle. Objevil své nohy a mohutně je zkoumá, rovněž ho zajímají vlastní ruce. Občas se převrátí i z břicha na záda a na bříško se začal převracet i přes levou ruku. Směje se na celé kolo, houpe se v lehátku, když ho koušu do bříška a na nohách, směje se, až se zalyká. Jde mi po brýlých (po mnoha letech mám u babičky k narozeninám objednané náhradní brýle).
Dále se Toníček (a my s ním) seznamuje s gravitací – hračky či jiné předměty si vezme, ožužlá a s gustem hodí na zem. Nejoblíbenější hračka jsou noviny, ráno vždycky bezpečně poznám, co si Tonda četl s tátou u snídaně. Začíná napodobovat bouchání do stolu. To je užitečná činnost, mám ráda chlapy, co umí bouchnout do stolu a říct „takhle to bude".
Se spaním stále různě bojujeme, ale není to nijaká hrůza. Občas se noc podaří a občas ne. Už si pomalu zvykám, akorát to probuzení mezi desátou a jedenáctou mi vadí, protože mi to znemožňuje se večer jakkoli vzdálit. Potom už většinou spíme s jedním probuzením až do rána, rozuměj do šesti až půl sedmé. Ale ranní Toníček už je tatínkův job.
Tolik půlroční zpravodajství.
…jsme oslavili minulý pátek. Nějak to nemůžu pobrat, že už tu spolu půl roku válčíme a že už Tonda není to bezmocné miminko, ale je s ním docela legrace. Oslava proběhla důstojně – byli zde moji tcháni, u našich jsme dostali svíčkovou, Tondovi to bylo šumák. U MUDr. jsme navážili 8,8 kg Toníčka a dostali návod na mrkev. Zatím jsme se do toho nepustili, nechám to na klidnější období, přeci jen s tchýní a matkou v zádech se mi do toho fakt nechtělo.
A následuje vystávka uspechov: Tonda už bez problémů klečí na všech čtyřech, pod sebe si podsunuje jedno koleno a druhé koleno zvedá ve snaze se posunout. Často to dopadne tak, že se převrátí na záda. Na kolenou už vzorně zvládá kopulační pohyby a už celkem bezpečně přišel na to, kdy se má pustit, aby na čumec spadl dopředu a ne dozadu. Ještě to není úplně lezení, ale za mohutného funění a hekání a různými oklikami a přískoky už dokáže dosáhnout cíle. Objevil své nohy a mohutně je zkoumá, rovněž ho zajímají vlastní ruce. Občas se převrátí i z břicha na záda a na bříško se začal převracet i přes levou ruku. Směje se na celé kolo, houpe se v lehátku, když ho koušu do bříška a na nohách, směje se, až se zalyká. Jde mi po brýlých (po mnoha letech mám u babičky k narozeninám objednané náhradní brýle).
Dále se Toníček (a my s ním) seznamuje s gravitací – hračky či jiné předměty si vezme, ožužlá a s gustem hodí na zem. Nejoblíbenější hračka jsou noviny, ráno vždycky bezpečně poznám, co si Tonda četl s tátou u snídaně. Začíná napodobovat bouchání do stolu. To je užitečná činnost, mám ráda chlapy, co umí bouchnout do stolu a říct „takhle to bude".
Se spaním stále různě bojujeme, ale není to nijaká hrůza. Občas se noc podaří a občas ne. Už si pomalu zvykám, akorát to probuzení mezi desátou a jedenáctou mi vadí, protože mi to znemožňuje se večer jakkoli vzdálit. Potom už většinou spíme s jedním probuzením až do rána, rozuměj do šesti až půl sedmé. Ale ranní Toníček už je tatínkův job.
Tolik půlroční zpravodajství.
25.5.2011 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 26.5.2011. Počet zobrazení: 1229