Děti a já
8.3.2013
Organizované cvičení. Jen málo věcí mi přijde nablblejších než hromadné pocení bez cíle. Hromadně jsem ochotná se potit pouze za účelem někam dojet/doběhnout/dojít, vyhrát nad soupeřem, dát gól apod. Bezcílné aktivity jsem zase ochotná dělat jedině sama - běhat, cvičit... Tedy ještě nedávno jsem si to tak myslela.
Ale osud mě dohnal... Milý deníčku, jednou týdně chodím cvičit. Nepřipadá mi to jako menší pakárna než dřív, ale najednou to má i svá pozitiva. Donutím se pravidelně, dobře se po tom cítím a hlavně: nejsou tam ŽÁDNÉ DĚTI!
Další hop hop má Tonda. V pondělí chodíme do místní tělocvičny, kde mají děti více méně cochcárnu, občas se vzedmeme ke společnému "kolo, kolo mlýnský", postavíme opičí dráhu, nebo "závodí" tři, dva, jedna, start! Jinak lezou do domečku a na kurtu nadšeně honí squashové míčky. A my si u toho požvaníme...
Organizované cvičení. Jen málo věcí mi přijde nablblejších než hromadné pocení bez cíle. Hromadně jsem ochotná se potit pouze za účelem někam dojet/doběhnout/dojít, vyhrát nad soupeřem, dát gól apod. Bezcílné aktivity jsem zase ochotná dělat jedině sama - běhat, cvičit... Tedy ještě nedávno jsem si to tak myslela.
Ale osud mě dohnal... Milý deníčku, jednou týdně chodím cvičit. Nepřipadá mi to jako menší pakárna než dřív, ale najednou to má i svá pozitiva. Donutím se pravidelně, dobře se po tom cítím a hlavně: nejsou tam ŽÁDNÉ DĚTI!
Další hop hop má Tonda. V pondělí chodíme do místní tělocvičny, kde mají děti více méně cochcárnu, občas se vzedmeme ke společnému "kolo, kolo mlýnský", postavíme opičí dráhu, nebo "závodí" tři, dva, jedna, start! Jinak lezou do domečku a na kurtu nadšeně honí squashové míčky. A my si u toho požvaníme...
7.3.2013
Minulý týden jsme byli nemocní. Všichni. Postupně jsme si všichni vystřídali sračku a teploty a já jako bonus k tomu zanícenou a oteklou hubu po trhání osmičky. Přežili jsme to v plném počtu, ale bylo to o fous.
Já byla protivná, protože mě bolela huba, děti byly protivné, protože měly různě horečky. Tonda pokud se trochu zberchal, tak byl na zabití, nic mu nebylo po chuti, všechno špatně, na všechno odpovídal svým hysterickým ne, ne, ne. Rezignovala jsem na vše, když je všechno špatně, nebudu se už o nic snažit. Nebudu vymýšlet, co budeme dělat, k obědu dostane housku nebo jogurt, nebudu se s ním prát u oblíkání, že jdeme ven, nebudu stavět lego, nebudu jezdit vlakem. Vzteká se v každém případě, tak se nebudu vysilovat s nějakými pokusy o řešení. Snažila jsem se akorát zachraňovat Hanu před Tondovými útoky.
V pátek měl jet s babičkou za kočkama, což je normálně radostná událost...
Minulý týden jsme byli nemocní. Všichni. Postupně jsme si všichni vystřídali sračku a teploty a já jako bonus k tomu zanícenou a oteklou hubu po trhání osmičky. Přežili jsme to v plném počtu, ale bylo to o fous.
Já byla protivná, protože mě bolela huba, děti byly protivné, protože měly různě horečky. Tonda pokud se trochu zberchal, tak byl na zabití, nic mu nebylo po chuti, všechno špatně, na všechno odpovídal svým hysterickým ne, ne, ne. Rezignovala jsem na vše, když je všechno špatně, nebudu se už o nic snažit. Nebudu vymýšlet, co budeme dělat, k obědu dostane housku nebo jogurt, nebudu se s ním prát u oblíkání, že jdeme ven, nebudu stavět lego, nebudu jezdit vlakem. Vzteká se v každém případě, tak se nebudu vysilovat s nějakými pokusy o řešení. Snažila jsem se akorát zachraňovat Hanu před Tondovými útoky.
V pátek měl jet s babičkou za kočkama, což je normálně radostná událost...
21.2.2013
Hanička. 8 měsíců, 8 kg. Nejroztomilejší holčička na světě. Úplně jiná než byl Tonda. Je veselá, upovídaná a nahlas. Je živější, společenštější, víc se usmívá. Přes můj počáteční chabý odpor se mnou spí v posteli a kdybych chtěla protestovat, tak ječí a ječí, dokud si mě nevyječí. Tondovi bylo naprosto ukradený, kdo z jeho lidí ho chová. Hana, je-li unavená či v nenáladě, vyžaduje jedině mě. A vůbec nás má docela na háku. Mám pocit, pramenící nevím z čeho, že Hanička se svých jistot nevzdá tak snadno jako Tonda. Ale třeba zase nebude tak vzteklá...
Zbožňuje svého bratra, který se na ni směje a dělá jí šašíky. Nic na tom nemění, že jí bratr občas jednu vyšije, příp. ji zalehne, poškrábe v obličeji apod. Stačí jedno kuk a je zase středobodem jejího světa. S prominutím žere jak nezavřená. Leze a je z ní škodič...
Hanička. 8 měsíců, 8 kg. Nejroztomilejší holčička na světě. Úplně jiná než byl Tonda. Je veselá, upovídaná a nahlas. Je živější, společenštější, víc se usmívá. Přes můj počáteční chabý odpor se mnou spí v posteli a kdybych chtěla protestovat, tak ječí a ječí, dokud si mě nevyječí. Tondovi bylo naprosto ukradený, kdo z jeho lidí ho chová. Hana, je-li unavená či v nenáladě, vyžaduje jedině mě. A vůbec nás má docela na háku. Mám pocit, pramenící nevím z čeho, že Hanička se svých jistot nevzdá tak snadno jako Tonda. Ale třeba zase nebude tak vzteklá...
Zbožňuje svého bratra, který se na ni směje a dělá jí šašíky. Nic na tom nemění, že jí bratr občas jednu vyšije, příp. ji zalehne, poškrábe v obličeji apod. Stačí jedno kuk a je zase středobodem jejího světa. S prominutím žere jak nezavřená. Leze a je z ní škodič...
14.2.2012
A co jinak? Jinak celkem nic.
Byli jsme na výletě v Ostravě. Tonda už týden předem hlásil, že pojedeme vlakem za babičkou a dědou. Ve vlaku vydržel tři hodiny otvírat a zavírat dveře od kupé a běhat chodbičkou tam a zpátky a dělat přes sklo "kuk" na ségru. A cestou zpátky, představte si to, byly dveře ve vlaku na tlačítko! Sednul si jen, když dostal něco k jídlu. Po návratu v Praze beznadějně zvadnul v tramvaji, ještě než jsme z Jindřišské dojeli na Václavák.
V Ostravě jsem o dětech jako vždy ani nevěděla, Tonda si užíval pozornosti všech, zejm. šestnáctiletého bratrance Lukáše, který si s ním vydržel hodinu kopat míčem, ukazovat obrázky na mobilu nebo mu stavět lego. Do čtrnáctileté sestřenice Markéty se beznadějně zamiloval, jeho plačtivé "Markétka, Markétka" nás provázelo celou cestu autem z FM. Hanička se mohla v roztomilosti přetrhnout a Tonda ohromoval svou znalostí čísel...
A co jinak? Jinak celkem nic.
Byli jsme na výletě v Ostravě. Tonda už týden předem hlásil, že pojedeme vlakem za babičkou a dědou. Ve vlaku vydržel tři hodiny otvírat a zavírat dveře od kupé a běhat chodbičkou tam a zpátky a dělat přes sklo "kuk" na ségru. A cestou zpátky, představte si to, byly dveře ve vlaku na tlačítko! Sednul si jen, když dostal něco k jídlu. Po návratu v Praze beznadějně zvadnul v tramvaji, ještě než jsme z Jindřišské dojeli na Václavák.
V Ostravě jsem o dětech jako vždy ani nevěděla, Tonda si užíval pozornosti všech, zejm. šestnáctiletého bratrance Lukáše, který si s ním vydržel hodinu kopat míčem, ukazovat obrázky na mobilu nebo mu stavět lego. Do čtrnáctileté sestřenice Markéty se beznadějně zamiloval, jeho plačtivé "Markétka, Markétka" nás provázelo celou cestu autem z FM. Hanička se mohla v roztomilosti přetrhnout a Tonda ohromoval svou znalostí čísel...
12.2.2013
Když potkáte Tondu, velmi pravděpodobně na sobě bude mít barevný svetr s autama. Kdybyste si toho nevšimli, tak vám to Tonda pro jistotu i sdělí. Asi tak pětkrát do hodiny. Svetr Tonda podědil po pařížském synovci mé kamarádky a po její nedělní návštěvě u nás putoval do daleké Paříže tento dopis:
"Ahoj J.,včera jsem byla na návštěvě u kamarádky a zjistila jsem tam zajímavé informace o osudu O. svetru s autíčky. Jeho novým majitelem je Toník Režný. Svetr s autíčky je jednoznačným favoritem šatníku mladého elegána. Mladý pan Režný oceňuje pohodlný střih, svěží barevné kombinace a především univerzální a nadčasový vzor malých barevných automobilů. O oblíbenosti světru svědčí i to, že paní Režná (maminka) má přísný zákaz praní svetru pod trestem strašného, hlasitého a vytrvalého řevu...
Když potkáte Tondu, velmi pravděpodobně na sobě bude mít barevný svetr s autama. Kdybyste si toho nevšimli, tak vám to Tonda pro jistotu i sdělí. Asi tak pětkrát do hodiny. Svetr Tonda podědil po pařížském synovci mé kamarádky a po její nedělní návštěvě u nás putoval do daleké Paříže tento dopis:
"Ahoj J.,včera jsem byla na návštěvě u kamarádky a zjistila jsem tam zajímavé informace o osudu O. svetru s autíčky. Jeho novým majitelem je Toník Režný. Svetr s autíčky je jednoznačným favoritem šatníku mladého elegána. Mladý pan Režný oceňuje pohodlný střih, svěží barevné kombinace a především univerzální a nadčasový vzor malých barevných automobilů. O oblíbenosti světru svědčí i to, že paní Režná (maminka) má přísný zákaz praní svetru pod trestem strašného, hlasitého a vytrvalého řevu...
23.1.2012
Neřeším nepodstatné, zhluboka dýchám, počítám do deseti. A soustředím se na jediné: přežít. Ostatní není důležité.
Neřeším nepodstatné, zhluboka dýchám, počítám do deseti. A soustředím se na jediné: přežít. Ostatní není důležité.
9.1.2013
Nechci být hrubá, ale doporučení, že si děti mám užít, dokud jsou malé a neblbnout s prací, je jako postiiženému doporučovat, aby si užíval průjem, protože před tím měl zácpu.
Nechci být hrubá, ale doporučení, že si děti mám užít, dokud jsou malé a neblbnout s prací, je jako postiiženému doporučovat, aby si užíval průjem, protože před tím měl zácpu.
8.1.2013
Jdu si lehnout, rozsvítím si a čtu
Jsem SAMA v posteli se svým mužem. Nebo klidně jen sama v posteli. Ale hlavně žádný mimino.
Spím CELOU NOC. Spím v poloze, která mi vyhovuje a ne v poloze, abych nezalehla mimino.
Ráno se PROBUDÍM VYSPANÁ a ještě se povaluju a čtu si.
K snídani mažu rohlík jenom sobě a nic nekrájím na rybičky.
Dopoledne v županu v křesle s knížkou a čajem. Cestou s čajem do křesla NEZAKOPÁVÁM o auto a NEŠLAPU na kostky z lega.
K obědu si objednáme pizzu a jíme ji rovnou z krabice. Oběd jím POMALU a V KLIDU. Nemusím vstávat, abych utřela upatlanou ruku, podala pití, pomohla Tondovi ze židle, setřela brambory se špenátem na zemi, pomohla Tondovi do židle, odvlekla ječícího Tondu do jeho pokoje, protože si Haně lehá na obličej.
Piju KAFE a je tu TICHO. Odpoledne můžu koukat na blbou detektivku a vidět ji celou nebo u toho SPÁT NA GAUČI. Stále nezakopávám o auto a nešlapu na kostky z lega.
DLOOOUHO ležím VE VANĚ a ve zbytku bytu je TICHO.
Užírám čokoládu a brambůrky a nemusím přemýšlet nad svačinou ani nad převzatými špatnými stravovacími návyky svých dětí.
U večeře si normálně POVÍDÁME. V celých souvislých větách.
Večer si můžeme pustit film a vidět ho celý bez přerušení. Nebo dokonce jít do kina... Ne, to už je příliš smělé.
Jdu si lehnout, kdy chci. Rozsvítím si a čtu si.
Jdu si lehnout, rozsvítím si a čtu
Jsem SAMA v posteli se svým mužem. Nebo klidně jen sama v posteli. Ale hlavně žádný mimino.
Spím CELOU NOC. Spím v poloze, která mi vyhovuje a ne v poloze, abych nezalehla mimino.
Ráno se PROBUDÍM VYSPANÁ a ještě se povaluju a čtu si.
K snídani mažu rohlík jenom sobě a nic nekrájím na rybičky.
Dopoledne v županu v křesle s knížkou a čajem. Cestou s čajem do křesla NEZAKOPÁVÁM o auto a NEŠLAPU na kostky z lega.
K obědu si objednáme pizzu a jíme ji rovnou z krabice. Oběd jím POMALU a V KLIDU. Nemusím vstávat, abych utřela upatlanou ruku, podala pití, pomohla Tondovi ze židle, setřela brambory se špenátem na zemi, pomohla Tondovi do židle, odvlekla ječícího Tondu do jeho pokoje, protože si Haně lehá na obličej.
Piju KAFE a je tu TICHO. Odpoledne můžu koukat na blbou detektivku a vidět ji celou nebo u toho SPÁT NA GAUČI. Stále nezakopávám o auto a nešlapu na kostky z lega.
DLOOOUHO ležím VE VANĚ a ve zbytku bytu je TICHO.
Užírám čokoládu a brambůrky a nemusím přemýšlet nad svačinou ani nad převzatými špatnými stravovacími návyky svých dětí.
U večeře si normálně POVÍDÁME. V celých souvislých větách.
Večer si můžeme pustit film a vidět ho celý bez přerušení. Nebo dokonce jít do kina... Ne, to už je příliš smělé.
Jdu si lehnout, kdy chci. Rozsvítím si a čtu si.
4.1.2013
A je to za námi.
Čerty jsme k Tondovi nepustili, Mikuláše se nebál, dokonce jsme i tu básničku společnými silami vytlačili:
Maminka: kovej kovej...
Tonda: koáítku
M: okovej mi...
T: oběd
M: ...mou nožičku. Okovej mi...
T: oběd
M: zaplatím já...
T: tobě
(pro bezdětné: Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě.)
Tonda se zúčastnil našeho tradičního pečení s tátou/dědou a spolu sami jsme upekli ještě linecké. Asistoval během celého procesu a překvapivě z toho nebyla katastrofa, ani těšto neletělo z okna, ale povedlo se výborné cukroví. Linecké se ozvlášť vydařilo a zmizelo ještě před svátky, tak jsem akci dokonce dobrovolně s Tondou zopakovala! Asi se ze mě stává sluníčková maminečka, nebo co.
Vánoce se povedly, všichni jsme byli hodní, tak se Ježíšek zas málem strhnul. Dle očekávání Toníkovi nejvíc chutnal kapr na černo (knedlíky a sladká omáčka)...
Novější články » A je to za námi.
Čerty jsme k Tondovi nepustili, Mikuláše se nebál, dokonce jsme i tu básničku společnými silami vytlačili:
Maminka: kovej kovej...
Tonda: koáítku
M: okovej mi...
T: oběd
M: ...mou nožičku. Okovej mi...
T: oběd
M: zaplatím já...
T: tobě
(pro bezdětné: Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě.)
Tonda se zúčastnil našeho tradičního pečení s tátou/dědou a spolu sami jsme upekli ještě linecké. Asistoval během celého procesu a překvapivě z toho nebyla katastrofa, ani těšto neletělo z okna, ale povedlo se výborné cukroví. Linecké se ozvlášť vydařilo a zmizelo ještě před svátky, tak jsem akci dokonce dobrovolně s Tondou zopakovala! Asi se ze mě stává sluníčková maminečka, nebo co.
Vánoce se povedly, všichni jsme byli hodní, tak se Ježíšek zas málem strhnul. Dle očekávání Toníkovi nejvíc chutnal kapr na černo (knedlíky a sladká omáčka)...