Růžovka a bandita
21.2.2013
Hanička. 8 měsíců, 8 kg. Nejroztomilejší holčička na světě. Úplně jiná než byl Tonda. Je veselá, upovídaná a nahlas. Je živější, společenštější, víc se usmívá. Přes můj počáteční chabý odpor se mnou spí v posteli a kdybych chtěla protestovat, tak ječí a ječí, dokud si mě nevyječí. Tondovi bylo naprosto ukradený, kdo z jeho lidí ho chová. Hana, je-li unavená či v nenáladě, vyžaduje jedině mě. A vůbec nás má docela na háku. Mám pocit, pramenící nevím z čeho, že Hanička se svých jistot nevzdá tak snadno jako Tonda. Ale třeba zase nebude tak vzteklá...
Zbožňuje svého bratra, který se na ni směje a dělá jí šašíky. Nic na tom nemění, že jí bratr občas jednu vyšije, příp. ji zalehne, poškrábe v obličeji apod. Stačí jedno kuk a je zase středobodem jejího světa. S prominutím žere jak nezavřená. Leze a je z ní škodič. Největší motivace k pohybu jsou Tondovy vláčky a krabice s legem, která si jasně říká o vysypání.
Nevím, nakolik je opravdu jiná než Tonda a nakolik jsou to jen naše představy, že je jiná. Ale prostě je to holčička. A mít holčičku je tak stráášně jiný než mít kloučka. Není lepší nebo horší než Tonda. Je prostě jiná. Tak strašně krásně jiná.
Tonda je zase normálně uvztekané a hned zas veselé dvouleté dítě. Já z něj šedivím, ale je s ním legrace. Umí napočítat do jedenácti (tolik máme schodů) a pozná všechny číslovky a pár písmenek a značku pro procenta. Jo a abych nezapomněla, taky: Volkswagen, Ford, Audi, Opel, Škoda, Mercedes, Citroen. Praktické, že? Ale na nočník nebo na záchod? Ani náznak. Z barev ovládá červenou a zelenou, to se hodí na semaforu, pasivně umí i ostatní základní barvy (ukáže žlutou kostku). Je s ním docela domluva ve smyslu, že si umí říct, co chce a nechce. S domluvou jako takovou je to slabší. Ale jinak pusu nezavře, to zas ne.
Už celkem dobře zvládá chůzi na cíl, je-li kvalitní motivace, jsme schopni cíle dosáhnout v docela normálním čase. Jezdíme hodně bez skejtu a Tonda šlape po svých. Jsem na něj pyšná.
Nevím, jestli je to tak opravdu, ale každopádně je tak vidíme: máme doma slečnu růžovku a malého banditu.
Hanička. 8 měsíců, 8 kg. Nejroztomilejší holčička na světě. Úplně jiná než byl Tonda. Je veselá, upovídaná a nahlas. Je živější, společenštější, víc se usmívá. Přes můj počáteční chabý odpor se mnou spí v posteli a kdybych chtěla protestovat, tak ječí a ječí, dokud si mě nevyječí. Tondovi bylo naprosto ukradený, kdo z jeho lidí ho chová. Hana, je-li unavená či v nenáladě, vyžaduje jedině mě. A vůbec nás má docela na háku. Mám pocit, pramenící nevím z čeho, že Hanička se svých jistot nevzdá tak snadno jako Tonda. Ale třeba zase nebude tak vzteklá...
Zbožňuje svého bratra, který se na ni směje a dělá jí šašíky. Nic na tom nemění, že jí bratr občas jednu vyšije, příp. ji zalehne, poškrábe v obličeji apod. Stačí jedno kuk a je zase středobodem jejího světa. S prominutím žere jak nezavřená. Leze a je z ní škodič. Největší motivace k pohybu jsou Tondovy vláčky a krabice s legem, která si jasně říká o vysypání.
Nevím, nakolik je opravdu jiná než Tonda a nakolik jsou to jen naše představy, že je jiná. Ale prostě je to holčička. A mít holčičku je tak stráášně jiný než mít kloučka. Není lepší nebo horší než Tonda. Je prostě jiná. Tak strašně krásně jiná.
Tonda je zase normálně uvztekané a hned zas veselé dvouleté dítě. Já z něj šedivím, ale je s ním legrace. Umí napočítat do jedenácti (tolik máme schodů) a pozná všechny číslovky a pár písmenek a značku pro procenta. Jo a abych nezapomněla, taky: Volkswagen, Ford, Audi, Opel, Škoda, Mercedes, Citroen. Praktické, že? Ale na nočník nebo na záchod? Ani náznak. Z barev ovládá červenou a zelenou, to se hodí na semaforu, pasivně umí i ostatní základní barvy (ukáže žlutou kostku). Je s ním docela domluva ve smyslu, že si umí říct, co chce a nechce. S domluvou jako takovou je to slabší. Ale jinak pusu nezavře, to zas ne.
Už celkem dobře zvládá chůzi na cíl, je-li kvalitní motivace, jsme schopni cíle dosáhnout v docela normálním čase. Jezdíme hodně bez skejtu a Tonda šlape po svých. Jsem na něj pyšná.
Nevím, jestli je to tak opravdu, ale každopádně je tak vidíme: máme doma slečnu růžovku a malého banditu.
21.2.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.2.2013. Počet zobrazení: 1324