Zimní rekapitulační
4.1.2013
A je to za námi.
Čerty jsme k Tondovi nepustili, Mikuláše se nebál, dokonce jsme i tu básničku společnými silami vytlačili:
Maminka: kovej kovej...
Tonda: koáítku
M: okovej mi...
T: oběd
M: ...mou nožičku. Okovej mi...
T: oběd
M: zaplatím já...
T: tobě
(pro bezdětné: Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě.)
Tonda se zúčastnil našeho tradičního pečení s tátou/dědou a spolu sami jsme upekli ještě linecké. Asistoval během celého procesu a překvapivě z toho nebyla katastrofa, ani těšto neletělo z okna, ale povedlo se výborné cukroví. Linecké se ozvlášť vydařilo a zmizelo ještě před svátky, tak jsem akci dokonce dobrovolně s Tondou zopakovala! Asi se ze mě stává sluníčková maminečka, nebo co.
Vánoce se povedly, všichni jsme byli hodní, tak se Ježíšek zas málem strhnul. Dle očekávání Toníkovi nejvíc chutnal kapr na černo (knedlíky a sladká omáčka). Největší úspěch měl plyšový František z Kouzelné školky. Tonda neustále vysvětluje, že to je František z Kouzelné školky a z Famfárie (Patinka e kolky. Pampáie.), tiskne si ho naležato na břicho a důležitě mi sděluje, že "Patinka papá". Stromeček se líbil, dělali jsme psí kusy, aby bylo ááách překvapení - stromeček svítí a dárky. Tondovi se to líbilo, scenerii si prohlédl, konstatoval, že svíčky svítí, ale koule na stromku nesvítí a šel se dál věnovat ukládání věcí do mikrovlnky. Haničce bylo všechno tak nějak jedno, ale zas jí to moc slušelo.
Silvestr se vydařil nad očekávání. Buď letos děti nebyly tak běhavé a uječené, nebo už jsou naše děti dostatečně uječené a Tonda dostatečně běhavý, že mi to ani nepřišlo. Největší kamarádi jsou "Karin holčička" a "miminko Prokop". Překvapivě se Tondovi líbil i karnevalový rej, na zdraví si připil dětským šampusem, večerní ohňostroj přežil, půlnoční prospal, prostě pohoda.
Také jsem si i zaběžkovala, a to díky svému statečnému muži, který neváhal vyjet se mnou na sníh a postarat se o obě děti, abych měla Hanele po ruce na kojení. Hana chrněla v kočáru, Tonda sáňkoval, ale potom nezbylo než se uchýlit s oběma do hospody, než dorazí prso. Jsem na něj pyšná.
Sníh byl od Modravy výše a kvalita nic moc, ale zase jsme viděli Alpy. Samotný Silvestr proběhl za přiměřeně bujarého veselí a prvního jsem se už těšila domů. Ale bylo to fakt povedené.
A teď zase vstříc lepším zítřkům v novém roce...
A je to za námi.
Čerty jsme k Tondovi nepustili, Mikuláše se nebál, dokonce jsme i tu básničku společnými silami vytlačili:
Maminka: kovej kovej...
Tonda: koáítku
M: okovej mi...
T: oběd
M: ...mou nožičku. Okovej mi...
T: oběd
M: zaplatím já...
T: tobě
(pro bezdětné: Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě.)
Tonda se zúčastnil našeho tradičního pečení s tátou/dědou a spolu sami jsme upekli ještě linecké. Asistoval během celého procesu a překvapivě z toho nebyla katastrofa, ani těšto neletělo z okna, ale povedlo se výborné cukroví. Linecké se ozvlášť vydařilo a zmizelo ještě před svátky, tak jsem akci dokonce dobrovolně s Tondou zopakovala! Asi se ze mě stává sluníčková maminečka, nebo co.
Vánoce se povedly, všichni jsme byli hodní, tak se Ježíšek zas málem strhnul. Dle očekávání Toníkovi nejvíc chutnal kapr na černo (knedlíky a sladká omáčka). Největší úspěch měl plyšový František z Kouzelné školky. Tonda neustále vysvětluje, že to je František z Kouzelné školky a z Famfárie (Patinka e kolky. Pampáie.), tiskne si ho naležato na břicho a důležitě mi sděluje, že "Patinka papá". Stromeček se líbil, dělali jsme psí kusy, aby bylo ááách překvapení - stromeček svítí a dárky. Tondovi se to líbilo, scenerii si prohlédl, konstatoval, že svíčky svítí, ale koule na stromku nesvítí a šel se dál věnovat ukládání věcí do mikrovlnky. Haničce bylo všechno tak nějak jedno, ale zas jí to moc slušelo.
Silvestr se vydařil nad očekávání. Buď letos děti nebyly tak běhavé a uječené, nebo už jsou naše děti dostatečně uječené a Tonda dostatečně běhavý, že mi to ani nepřišlo. Největší kamarádi jsou "Karin holčička" a "miminko Prokop". Překvapivě se Tondovi líbil i karnevalový rej, na zdraví si připil dětským šampusem, večerní ohňostroj přežil, půlnoční prospal, prostě pohoda.
Také jsem si i zaběžkovala, a to díky svému statečnému muži, který neváhal vyjet se mnou na sníh a postarat se o obě děti, abych měla Hanele po ruce na kojení. Hana chrněla v kočáru, Tonda sáňkoval, ale potom nezbylo než se uchýlit s oběma do hospody, než dorazí prso. Jsem na něj pyšná.
Sníh byl od Modravy výše a kvalita nic moc, ale zase jsme viděli Alpy. Samotný Silvestr proběhl za přiměřeně bujarého veselí a prvního jsem se už těšila domů. Ale bylo to fakt povedené.
A teď zase vstříc lepším zítřkům v novém roce...
4.1.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 15.1.2013. Počet zobrazení: 1272