Děti a já
4. 3. 2011
14 dní jsem se těšila, až si naši vezmou Toníčka a my budeme mít chvilku sami pro sebe. Nemohla jsem se dočkat. V sobotu odpoledne odvezeme synka B&D, večer půjdeme na večeři, v neděli budeme vyspávat, v klidu a dlouho budeme snídat, vlezu si do vany a Tonda mi u toho nebude asistovat a potom vyrazíme po krámech proškrtat nákupní seznam. Užijeme si to a budeme zase chvíli myslet jen sami na sebe a ne na toho raubíře. Tolik myšlenky emancipované matky drsňačky, která se tak ráda kasá, že si ještě zachovala zbytky zdravého rozumu a nežije jenom dítětem.
Realita: v sobotu odpoledne jsme odevzdali Toníčka u B&D a jeli dom. Večer jsme se shodli, že jsme prašiví a na večeři jsme seběhli jen o dvě ulice níž k tenisu. Povídali jsme si o Tondovi a o našem dalším životě. Vrátili jsme se domů a chodili po špičkách, abychom nevzbudili nepřítomné dítě. Přemýšlíme, zdalipak už Tonda chrní. Jdeme si lehnout...
14 dní jsem se těšila, až si naši vezmou Toníčka a my budeme mít chvilku sami pro sebe. Nemohla jsem se dočkat. V sobotu odpoledne odvezeme synka B&D, večer půjdeme na večeři, v neděli budeme vyspávat, v klidu a dlouho budeme snídat, vlezu si do vany a Tonda mi u toho nebude asistovat a potom vyrazíme po krámech proškrtat nákupní seznam. Užijeme si to a budeme zase chvíli myslet jen sami na sebe a ne na toho raubíře. Tolik myšlenky emancipované matky drsňačky, která se tak ráda kasá, že si ještě zachovala zbytky zdravého rozumu a nežije jenom dítětem.
Realita: v sobotu odpoledne jsme odevzdali Toníčka u B&D a jeli dom. Večer jsme se shodli, že jsme prašiví a na večeři jsme seběhli jen o dvě ulice níž k tenisu. Povídali jsme si o Tondovi a o našem dalším životě. Vrátili jsme se domů a chodili po špičkách, abychom nevzbudili nepřítomné dítě. Přemýšlíme, zdalipak už Tonda chrní. Jdeme si lehnout...
6. 2. 2012
Tak jsem na tu Spanilku jela. Mísečky - Strážné - Luční - Pec p. Sněžkou. Očistné tři dny plné nových zážitků a starých vzpomínek z dětství. Mé milované Krkonoše... Batoh jsem unesla (with a little help from my friends - děkuji), trasy závratných délek do 20 km jsem ujela, neumrzla jsem a umím se o sebe postarat. Zděšených obličejů některých souputníků jsem nedbala. Největší starost samozřejmě měli muži, resp. přesně věděli, co všechno bych v těhotenství měla a neměla. Ale byli dojemní. Už jsem se ani neunavovala vysvětlováním, že opravdu vím, co vydržím, a že pokud se mimino udrželo doteď, tak teď je ta správná doba na poslední trochu vylomenin. A že jsem opravdu měla ty trasy nastudované, znám je a měla jsem vymyšleno několik ústupových variant. A že alternativní program "tři dny sama s Tondou" taky není nic pro slabé povahy (kdybych nejela na Spanilku já, jel by Míša)...
Tak jsem na tu Spanilku jela. Mísečky - Strážné - Luční - Pec p. Sněžkou. Očistné tři dny plné nových zážitků a starých vzpomínek z dětství. Mé milované Krkonoše... Batoh jsem unesla (with a little help from my friends - děkuji), trasy závratných délek do 20 km jsem ujela, neumrzla jsem a umím se o sebe postarat. Zděšených obličejů některých souputníků jsem nedbala. Největší starost samozřejmě měli muži, resp. přesně věděli, co všechno bych v těhotenství měla a neměla. Ale byli dojemní. Už jsem se ani neunavovala vysvětlováním, že opravdu vím, co vydržím, a že pokud se mimino udrželo doteď, tak teď je ta správná doba na poslední trochu vylomenin. A že jsem opravdu měla ty trasy nastudované, znám je a měla jsem vymyšleno několik ústupových variant. A že alternativní program "tři dny sama s Tondou" taky není nic pro slabé povahy (kdybych nejela na Spanilku já, jel by Míša)...
6. 1. 2012
Na horách mi kamarád položil zajímavou otázku. Prý jestli jsem doma spokojená? A to bych měla být? Nebo bych měla být naopak nespokojená? Nějak jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Bereme, co je... Ještě více mě na vánočním večírku zaskočila bývalá kolegyně se stejně starým dítkem: Prý jak si užíváš mateřskou? Že ona strašně moc. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem to vyhodnotila, že přiměřeně, což je nakonec pravdivá odpověď. Asi nejsem z těch, co se dokážou "realizovat" vždy a všude, jak velí imperativ doby, totiž osobních koučů. Závidím těm, kteří si doma dokážou najít novou náplň a věřit jí. Jukat na Tondu zpoza křesla, posílat si s ním balon, nechat se oblézat mě prostě nebaví. Resp. nebaví mě to dost dlouho...
Novější články » Na horách mi kamarád položil zajímavou otázku. Prý jestli jsem doma spokojená? A to bych měla být? Nebo bych měla být naopak nespokojená? Nějak jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Bereme, co je... Ještě více mě na vánočním večírku zaskočila bývalá kolegyně se stejně starým dítkem: Prý jak si užíváš mateřskou? Že ona strašně moc. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem to vyhodnotila, že přiměřeně, což je nakonec pravdivá odpověď. Asi nejsem z těch, co se dokážou "realizovat" vždy a všude, jak velí imperativ doby, totiž osobních koučů. Závidím těm, kteří si doma dokážou najít novou náplň a věřit jí. Jukat na Tondu zpoza křesla, posílat si s ním balon, nechat se oblézat mě prostě nebaví. Resp. nebaví mě to dost dlouho...