Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená II
6. 1. 2012
Na horách mi kamarád položil zajímavou otázku. Prý jestli jsem doma spokojená? A to bych měla být? Nebo bych měla být naopak nespokojená? Nějak jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Bereme, co je... Ještě více mě na vánočním večírku zaskočila bývalá kolegyně se stejně starým dítkem: Prý jak si užíváš mateřskou? Že ona strašně moc. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem to vyhodnotila, že přiměřeně, což je nakonec pravdivá odpověď. Asi nejsem z těch, co se dokážou "realizovat" vždy a všude, jak velí imperativ doby, totiž osobních koučů. Závidím těm, kteří si doma dokážou najít novou náplň a věřit jí. Jukat na Tondu zpoza křesla, posílat si s ním balon, nechat se oblézat mě prostě nebaví. Resp. nebaví mě to dost dlouho. Bohužel jsem příliš líná na to, abych se alespoň realizovala v údržbě domácnosti a příliš málo kreativní, abych své úsílí napřela směrem ke zvelebení našeho příbytku. Tak jsem prostě doma, jsem prašivá a lenivá a Tonda má trochu nudnou maminku. Aspoň, že má zábavného tatínka... Jenom mě prosím nepřesvědčujte, že by mi to mělo vadit. Totiž vadí mi to, ale asi málo. Někdy mám chandru, tak jdeme buď ven, nebo jenom čekám, až to přejde. Zatím to vždycky nějak přešlo.
Prostě jsme si pořídili dítě, tak se o ně musíme starat. A myslím, že nemá cenu řešit, jestli se u toho nudím nebo královsky bavím. Život není jedna velká jízda, jak se nám lifestylové magazíny snaží namluvit (lhostejno jestli je to Cosmomolitan nebo Betynka).
No, co jsem to jenom... Dobře, prostě jsem jen hniloba hnilobná. Nepracuju, ač je to moderní a sebezáchovné a vymlouvám se na to, že nemám hlídání a že je to složité a že jsem unavená. Ale vězte, že to jsou jenom kecy. Krom toho je také třeba myslet na budoucnost a hledat, v čem se budu realizovat až se přestanu "realizovat" na dětech (píšou v personalistických příručkách). A rodičovská dovolená je přece ideální čas na prověřování slepých uliček. Takže, milí bývalí (či budoucí?) kolegové, jestli mě chcete někdo zachránit před zkázou a úpadkem, velmi nerada dávám na vědomí, že jsem zase svolná k nějaké práci. A teď budu sedět a čekat, co Vesmír přinese. Mezitím bych mohla sundat tu vánoční výzdobu, třeba tím Vesmír přesvědčím o odhodlanosti a pravdivosti mého tlachání...
Na horách mi kamarád položil zajímavou otázku. Prý jestli jsem doma spokojená? A to bych měla být? Nebo bych měla být naopak nespokojená? Nějak jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Bereme, co je... Ještě více mě na vánočním večírku zaskočila bývalá kolegyně se stejně starým dítkem: Prý jak si užíváš mateřskou? Že ona strašně moc. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem to vyhodnotila, že přiměřeně, což je nakonec pravdivá odpověď. Asi nejsem z těch, co se dokážou "realizovat" vždy a všude, jak velí imperativ doby, totiž osobních koučů. Závidím těm, kteří si doma dokážou najít novou náplň a věřit jí. Jukat na Tondu zpoza křesla, posílat si s ním balon, nechat se oblézat mě prostě nebaví. Resp. nebaví mě to dost dlouho. Bohužel jsem příliš líná na to, abych se alespoň realizovala v údržbě domácnosti a příliš málo kreativní, abych své úsílí napřela směrem ke zvelebení našeho příbytku. Tak jsem prostě doma, jsem prašivá a lenivá a Tonda má trochu nudnou maminku. Aspoň, že má zábavného tatínka... Jenom mě prosím nepřesvědčujte, že by mi to mělo vadit. Totiž vadí mi to, ale asi málo. Někdy mám chandru, tak jdeme buď ven, nebo jenom čekám, až to přejde. Zatím to vždycky nějak přešlo.
Prostě jsme si pořídili dítě, tak se o ně musíme starat. A myslím, že nemá cenu řešit, jestli se u toho nudím nebo královsky bavím. Život není jedna velká jízda, jak se nám lifestylové magazíny snaží namluvit (lhostejno jestli je to Cosmomolitan nebo Betynka).
No, co jsem to jenom... Dobře, prostě jsem jen hniloba hnilobná. Nepracuju, ač je to moderní a sebezáchovné a vymlouvám se na to, že nemám hlídání a že je to složité a že jsem unavená. Ale vězte, že to jsou jenom kecy. Krom toho je také třeba myslet na budoucnost a hledat, v čem se budu realizovat až se přestanu "realizovat" na dětech (píšou v personalistických příručkách). A rodičovská dovolená je přece ideální čas na prověřování slepých uliček. Takže, milí bývalí (či budoucí?) kolegové, jestli mě chcete někdo zachránit před zkázou a úpadkem, velmi nerada dávám na vědomí, že jsem zase svolná k nějaké práci. A teď budu sedět a čekat, co Vesmír přinese. Mezitím bych mohla sundat tu vánoční výzdobu, třeba tím Vesmír přesvědčím o odhodlanosti a pravdivosti mého tlachání...
6.1.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.1.2012. Počet zobrazení: 1151