Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Zvírotice exploring

4.4.2021

Pět dní ve Zvíro, v sobotu a v neděli sedm lidí, zima. Je nutné se vyvenčit počasí navzdory. V sobotu jsme vyrazili dobýt vrch Zámišec, což je ten hrbol nad Zvíroticemi. Vycházka standard prodoužená o výstup. Vyhlídky na Županovice na druhém břehu a hlavně nečekaně mnoho neotřelých výhledů na vesnici i na Čertovu hrbatinu. Délka vycházky odpovídala počasí - pršelo/sněžilo a foukalo.

V neděli už vysvitlo slunce a B&D nám prozradili, že instalace Public jukebox Krištofa Kintery, který jsme před třemi lety viděli na hromadě polystyrénu v Rudolfinu, je nyní umístěn kousek od Zrůbku. Odpoledne jsme tedy s dědou sedli do auta a vyrazili na Zrůbek a odsud asi 2 km přes les. Vyšli jsme na kraj lesa a opravdu: v jarním pichlavém slunci na louce mezi polem, starou cestou a lesem stojí Kinterův Jukebox a vyhrává. Je to přesně tak bizarní, jak to zní a jak jen Krištof Kintera umí být. Nejdřív jsem si říkala, že to je hlučný a že to do přírody nepatří a chudáci srnky. Ale nakonec jsem zcela podlehla lehkosti a kouzlu umělecké instalace. Leželi jsme na louce, poslouchali, co všechno kdo na jukeboxu pustil (za velmi svědomitého nepřibližování se - opravdu všechny skupinky čekaly, až bude u jukeboxu volno) - nahrávku "hahahaha", Sepulturu a jejich dávný hit Roots, uklidňující "Slow down motherfuckers and listen" až po nekonečné "Už troubějí" (věděli jste, že to má snad pět slok?) a na chvilku jako by žádný covid nebyl.

Bez ohledu na to, co si o tom myslí srnky, se Jukebox stal velkým lákadlem a ve vymknuté době covidové patří Krištofu Knterovi velký dík za takové bizarní povyražení in the middle of nowhere.

19.4.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.4.2021. Počet zobrazení: 70

Komentáře