Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Virtuální realita II

Po loňském úspěchu osobního setkání s virtuálními kamarádkami jsme letos absolvovali podobnou akci. V jiném složení, ale opět moc povedené, počasí navzdory. Ani se mi nechce vypočítávat, po kolika týdnech úmorných veder se ochladilo, ale padlo to zrovna na tento týden. Tři dny ze čtyř propršelo. A vůbec mi to nevadilo, naopak jsem se toho sychravého příslibu podzimu nemohla nabažit.

První deštivý den jsme strávili v Litomyšli, která na mě udělala velký dojem. Zámek krásný a i bez prohlídky dostatečně přístupný, v areálu také velmi nápaditá a interaktivní expozice pro děti o historii zámku. Po obědě jsme se s dětmi před urputným deštěm schovali v regionálním muzeu, kde mají zřízenou moc pěknou hernu. Nakonec jsme zůstali jen v té herně, neb i na dětskou expozici jsou zatím děti malé a hlavně byly v herně celé spokojené.

Ve středu jsme se probudili do stejně zataženého a deštivého dne, takže z plánovaného výletu zbyla jen výprava na oběd na nedalekou Chatu Maxe Švabinského a výstup na rozhlednu. Vidět nebylo pomalu ani na zem, já jsem si na drátěném schodišti málem čurla strachy, ale děti nadšené. V podvečer jsme se ještě s dětmi vydaly k chalupě Maxe Švabinského.

Zbytek času jsme strávily v ubytovně, kterou před demolicí zachránila kamarádka přišedší z Litomyšle, která přivezla celý kufr hraček, hlavně tedy vláčky a silnice.

Cestou zpět jsem se s dětmi ještě zastavila v Chocni, kde jsme se prošli parkem, našli jsme si hřiště a po obědě jsme vyrazili na dlouhou cestu do Ondřejova, kde jsme pokračovali každoročním triatlonem. Oběd byl poněkud suicide mission, ale za přispění milého a ochotného personálu v kombinaci s již prázdnou hospodou jsme to zvládi. Denní menu obsahovalo čočku na kyselo s vejcem, pikantní roštěnou a hovězí na houbách - pro děti nic moc... Nakonec se mi podařilo vyjednat dětmi oblibovaný řízek, pro sebe jsem si objednala hovězí na houbách. A jak to dopadlo? Ano, k obědu jsem měla řízek a děti spráskaly pět knedlíků s hovězím na houbách.

Cesta byla dlouhá, děti celou dobu vzhůru a večerní příjezd do Ondřejova a následující komorní večírek byl téměř euforickou záležitostí.

Následující fotky nejsou jen moje, podstatnou část má na svědomí jedna z účastnic zájezdu. Jsou to ty povedenější. ;)


25.8.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.8.2015. Počet zobrazení: 1162

Komentáře