Virtuální realita
18.8.2014
V izolaci na mateřské jsem se zcela proti svým zásadám zapletla s virtuální realitou. A ono se z toho vyklubalo dokonce pár nových příčetých jedinců v mém okolí, nalezla jsem některá stará přítelství a část virtuálna se zhmotnila do reality. A tak jsem s dětmi strávila několik dní v nové milé společnosti v pronajatém domku nedaleko Milevska. Bylo to moc prima a suverénně největší úspěch měl Zeměráj.
Děti si prošly hraboší bludiště (samozřejmě jako vlak - rozuměj Tonda lítal chodbičkama jako šus a nestíhající Hana se neustále ptala "kde je Tonda?"), zkusily si vyrobit něco z keramiky - tedy měly vyrábět středověké talismany. Tonda vyrobil vajíčko.
Prolezli jsme středověkou vesnici, zkusili jsme umlít obilí, utkat plátno, prošli bosou stezkou a zasekli se u vodních hrátek. Velký úspěch měly lanové houpačky a 3D pexeso "co najdete v lese" - největší zájem vzbudil umělohmotný had a hovínko. A v herně ve stodole jsem si s chutí pohrála i já.
Jediným negativem areálu jsou "veselé" mince, kterými se tam platí - u aktivit je to hezké zpestření, že děti platí tajemnými stříbrňáky, ale ve "směnárně" ani v občerstvení obsluha nebyla nadšená, když hustý provoz zdržovalo ještě odpočítávání jednotlivých mincí při placení. A to, že vám jídlo servírovala sice slečna ve lněné kytlici ale na plastovém nádobí, se do středověku taky zrovna nehodilo. Ale prý pracují na vybudování komfortnějšího hygienického zázemí, tak snad to bude znamenat i vodu do kuchyně a výměnu jednorázového nádobí za něco blíže středověku a přitom kulturnějšího.
Vydařený výlet jsme stvrdili samozřejmě zmrzlinou a večer oba padli jak podťatí. Muehehe.
Jinak jsme vyrazili na výlet do hospody do sousední vsi, na návsi naproti domu bylo malinké ale velmi použitelné hřiště, místní hospoda měla sice otevřeno ve středu, v pátek a v sobotu, ale její návštěva s džbánkem pro točený byla skoro kulturním zážitkem. Děti pinožily a my jsme žvanily. Jak jinak.
V izolaci na mateřské jsem se zcela proti svým zásadám zapletla s virtuální realitou. A ono se z toho vyklubalo dokonce pár nových příčetých jedinců v mém okolí, nalezla jsem některá stará přítelství a část virtuálna se zhmotnila do reality. A tak jsem s dětmi strávila několik dní v nové milé společnosti v pronajatém domku nedaleko Milevska. Bylo to moc prima a suverénně největší úspěch měl Zeměráj.
Děti si prošly hraboší bludiště (samozřejmě jako vlak - rozuměj Tonda lítal chodbičkama jako šus a nestíhající Hana se neustále ptala "kde je Tonda?"), zkusily si vyrobit něco z keramiky - tedy měly vyrábět středověké talismany. Tonda vyrobil vajíčko.
Prolezli jsme středověkou vesnici, zkusili jsme umlít obilí, utkat plátno, prošli bosou stezkou a zasekli se u vodních hrátek. Velký úspěch měly lanové houpačky a 3D pexeso "co najdete v lese" - největší zájem vzbudil umělohmotný had a hovínko. A v herně ve stodole jsem si s chutí pohrála i já.
Jediným negativem areálu jsou "veselé" mince, kterými se tam platí - u aktivit je to hezké zpestření, že děti platí tajemnými stříbrňáky, ale ve "směnárně" ani v občerstvení obsluha nebyla nadšená, když hustý provoz zdržovalo ještě odpočítávání jednotlivých mincí při placení. A to, že vám jídlo servírovala sice slečna ve lněné kytlici ale na plastovém nádobí, se do středověku taky zrovna nehodilo. Ale prý pracují na vybudování komfortnějšího hygienického zázemí, tak snad to bude znamenat i vodu do kuchyně a výměnu jednorázového nádobí za něco blíže středověku a přitom kulturnějšího.
Vydařený výlet jsme stvrdili samozřejmě zmrzlinou a večer oba padli jak podťatí. Muehehe.
Jinak jsme vyrazili na výlet do hospody do sousední vsi, na návsi naproti domu bylo malinké ale velmi použitelné hřiště, místní hospoda měla sice otevřeno ve středu, v pátek a v sobotu, ale její návštěva s džbánkem pro točený byla skoro kulturním zážitkem. Děti pinožily a my jsme žvanily. Jak jinak.
18.8.2014 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.8.2014. Počet zobrazení: 1893