Hrozně si užívám ten začátek školního roku. Nikdo neprudí "co-budeme-dělaaat???", vzdělávací ústav se postará o krmení i sociální interakci a konečně se děti můžou rozdělit a být s kámoši, s kterými chtějí být. Ovšem to taky znamená, že už týden se všichni placatíme na kopci. A že bude potřeba zas najít nějaký mezistupeň mezi třeskutou akcčností a úplnou shnilostí, která tak snadno přejde v nudu a rozjívenost.
Konec týdne, po létě příjemný závan obyčejného žití a před námi konečně volný víkend, tak jsem se rozhodla zas aspoň občas obnovit tradici pátků. Vyrazili jsme přes můj oblíbený čínský pavilon, který je konečně zrekonstruovaný, a kolem Nepomuckého na tramvaj a pak na přírodní hřiště na pomezí Motola a Řep. Pěšky nahoru, cestou průlezky, skluzavky, lanovka a přes jižní louky pod Bílou horou k "hustý skluzavce". Jako obvykle se mi nechtělo a bylo až nečekaně osvěžující opustit perimetr našeho lesa a kopce.
24.9.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 24.9.2021. Počet zobrazení: 809
