Po dlouhé době o víkendu nikam nejedem a nejsme úplně urvaní. Jaro už velmi nesměle klepe na dveře, je čas oprášit pátky. Nic velkého se mi ale vymýšlet nechce, tak mažeme zcela neoriginálně na Skalku. Dolů na Kotlářku, přes Plzeňskou a aspoň jsme vybrali jinou pěšinu, než obvykle. Skrz holé stromy je ještě krásně vidět celé Košířské údolí i náš kopec, cestou různě pozorujeme náznaky blížícího se jara. Vylezli jsme na Jiruš, na vyhlídku na Skalce a odtud jsme se netradičně spustili dolů směrem k rozpadlé usedlosti Skalka. Na jedné z mnoha křižovatek se dětem nechtělo do kopce a neodolaly lákání pěšiny, která vedla dolů a krom toho směrem ke Kavalírce. Varovala jsem Tondu, že si myslím, že ty pěšinky vždy skončí u některé ze zadních branek do zahrady domů pod námi. Ale vyrazili jsme. Tonda dělal průzkumníka a pokaždé se vracel s tím, že tam je zas jen plot.
Nevěřila bych, že na Jiruši najdu ještě místa, kde jsem nikdy nebyla. Cestičky z počátku zřetelné a různě hustě lemované odpadky. Pak pěšiny postupně mizely, dokonce zmizely i ty odpadky a začlo pršet. Postupujeme dále lesem a mně je jasné, že na asfalt se dostaneme zas až na Kotlářce. Snažím se nemyslet na dva lesní horory - Karikovu Trhlinu a na Urbanovo Strašný kouzlo podzimu, obojí slyšeno ve skvělé dramatizaci Českého rozhlasu (zejména tu Trhlinu velmi doporučuju) a postupujeme dále. Nakonec se zas začnou objevovat ty odpadky, takže se blížíme. Na Kotlářce se sesypeme na chodník a k Tondovu nadšení nastupujeme hned NA TOČNĚ DO ÚPLNĚ PRÁZDNÉ TRAMVAJE. Za vydatného deště na Kavalírce přestupujeme na autobus a před domem se akorát potkáváme s tátou. Pátek je hotov.
9.3.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.3.2019. Počet zobrazení: 1088
