Vánoce byly letos dlouhé. Naposledy šly děti do institucí v pátek. V neděli jsme si dali výlet, v pondělí byly děti na Malvazinkách a my jsme stihli jeden velmi vydatný postcovidový večírek (až na jednu jednotku všichni buď čerstvě testovaní nebo pocovidově imunní). Tím jsme měli vyřešené úterý, které prostě nebylo. Ve středu jsme ustrojili stromek a odpoledne jsem se s dětmi vydala na Vyšehrad, zatímco Míša ještě finišoval kalendáře.
Vyšehradská funerální vycházka standard vpředvečer Štedrého dne se ukázala jako skvělá volba. Mohli jsme setrvat do tmy a užít si svítící hřbitov i noční vyhlídku na Prahu, ale hlavně byl Vyšehrad v pozdním sychravém odpoledni téměř liduprázdný. Takhle prázdnou a tichou baziliku sv. Petra a Pavla jsem ještě nezažila. Zkontrolovali jsme, že Ježíšek v jesličkách skutečně ještě není, hodili jsme peníze do kasičky se zcela nekorektním kývajícím černouškem, zapálili svíčky a vyrazili ke stánku na horkou čokoládu a svařák. Taky bez fronty.
Seběhli jsme dolů na Výtoň, kde jsem si všimla, že přívoz akorát míří na pravý břeh, tak jsme si na něj počkali, že se svezeme na Smíchov. Na palubě jsme byli jen my a jeden pár a velmi milý a vtipný pan převozník nás na druhou stranu svezl okružní jízdou kolem vyšehradské skály. Ze smíchovské náplavky sice musíme pěšky bohužel tou nejohavnější částí Smíchova, ale u Anděla sedáme na autobus a frčíme domů. Zadělat na vánočku a hrachovku. Moc hezké to bylo.
5.1.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.1.2021. Počet zobrazení: 628
