Krkonoše letos potřetí, lyžování po čtvrté. Pro velký úspěch jsme se rozhodli zopakovat loňský model. 7 dní, 6 dospělých, 8 dětí. Společná kuchyň, společné děti, společné večírky. A několik posunů vpřed.
Barák tak akorát prostorný, dost daleko od silnice, abychom mohli děti bez obav vypustit na sníh bez dozoru, lyžařský areál vzdálený asi 300 m. Denní rozkaz, nachystat buddha drink, velmi letmý start. Venku nástup a přepočítání dětí podle věku. Děti 1-5 na sjezdovku. 6-8 se pinoží u sjezdovky se sáňkama a lopatkama. Šestka a sedmička se chvilku střídají o společné lyže. Já už jsem se smířila s tím, že hřebeny Krkonoš uvidím až někdy v jiném životě, a tak se celkem v klidu (a za vydatné podpory buddha drinku) pinožím s Olinkou, případně brázdím sjezdovku s lyžařským družstvem.
Oproti víkendovým akcím je nesmírně osvobozující, že nikam nespěcháme. Místní sjezdovku, kde jedna jízda vč. lanovky trvá 5 minut, opravdu stačí mydlit 3-4 hodiny, takže se startem v jedenáct od chalupy nemá nikdo problém. Děti si dopoledne hrajou, příp. na sněhu budují velkolepé stavby a my pijeme kávu a připravujeme se na výpad. Jsme tu týden, smíření se vším, a tak nikdo nemá ambice na žádné dramatické výkony. Imperativem je přežít. Lyžníci od loňska zas pokročili, takže na celé družstvo stačí průběžný dozor 2 dospělých a poslední hodinu děti stejně s nadšením blbnou v místním "fun parku" pro začínající lyžaře. Mrňata po obědě už nijak urgentně spát nepotřebujou, obsesí zdravým stravováním nikdo z nás také netrpí, takže kolem druhé obědváme hranolky nebo párek v rohlíku v místním stánku u sjezdovky. Po návratu v chalupě většinou polívka, aby nás hned nesežraly, večeře v klidu kolem sedmé.
Ve výdechových dnech podnikáme jeden krátký ale mrazivý výlet na nákup do Žacléře. Zpátky lesem kolem zpustlého zámku, cestou prověřujeme vzdálenější lyžařské středisko z hlediska cen i služeb (párek v rohlíku). Na přání jediné nelyžující věnujeme jeden den sáňkařské výpravě na Černou horu. Oproti loňsku jsou výrazně lepší sněhové podmínky, ovšem o to více lidí. Příště už budeme vědět, že v Jánkách je také nová Stezka v korunách stromů a že na sáňky už fakt nemusíme. Ale stejně bylo pod mrakem. "Doma" ještě snowtubing, jedno večerní lyžování, nechyběla ani jedna výprava za skřítky. V sobotu už jen sbalit, pro velký úspěch ještě jednou snowtubing, společný oběd v místní velmi příjemné restauraci a domů. Škoda, že na běžky nebyly podmínky, okolí se jevilo jako skvělý terén pro naši výkonnostní skupinu.
Povedené to bylo. A doufám, že pro tuto sezónu máme dolyžováno. Nebo aspoň do půlky března. A to jaro už taky může začít. Další fotky na Zoneramě
13.2.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 16.2.2018. Počet zobrazení: 913
