Jsem severní typ. Mám ráda dramatické nebe a studenou vodu. Nemám ráda horko. A proto s námi děti musí jezdit na divné dovolené. V dospělosti si patrně budou léčit traumata v all inclusive resortech. Njn, každý si z dětství něco nese...
DEN PRVNÍ
Před 4 lety jsem zahořela k Baltu na dovolené v NDR. Letos jsme Balt zopakovali a vyzkoušeli Polsko. Vybrali jsme městečko Puck severně od Gdaňsku nedaleko Helu. Ubytování v prázdninovém domku, vše na dosah, vše bez auta. Moře v Pucku je uzavřeno Helem, takže je to spíš velký rybník, ale také země zaslíbená pro surfaře – sledovat, jak doslova letí na vlnách bylo úžasné. Ale taky bylo jasné, že hned první den musíme na to vopravdický moře! Vyrazili jsme na kolech k ústí helské kosy. Luxusní cyklostezka vedla většinou v rákosí podél pobřeží. Když jsme dorazili do cíle – obec Władislawowo, začalo pršet, takže jsme se schovali do nejbližšího stánku s rybami a dalším fast foodem. Po dešti jsme pokračovali na pláž. Vlny, vítr, Balt jak má být. Zpátky s větrem v zádech nám to jelo samo a v korunách stromů jsme viděli hnízdící kormorány.
DEN DRUHÝ
Nevím proč, ale mám potřebu vymetat "konce světa". Potřebuju je vidět, všem disneylandům navzdory. A tak jsme se v ponděli vydali vlakem na Hel. Městečko krásné a poloha na špičce písečné kosy naprosto fascinující. Vč. výhledu na Gdaňsk a na širé moře. Se statusem turisty jsme se vyrovnala už dávno a pirátské lodě umím odfiltrovat a stánky se suvenýry mi nevadí. Prohlídli jsme si jedno z muzeí místního opevnění a vykoupali se na samotné špičce poloostrova, děti sbírají mušle, Hanička se zahrabává, Olinka vaří "mušlové pokrmy" a Tonda staví velkolepé hrady z písku . Zmokli jsme cestou zpátky do města, dali si výbornou večeři a vlakem jsme se vrátili domů.
DEN TŘETÍ
V úterý bylo počasí všelijaké, tak jsme se po místní luxusní cyklo-infrastruktuře vydali na krátký výlet. Místními vesničkami, podél pobřeží do místního malého muzea pravěkých lovců tuleňů, kde jsme přečkali několik přeháněk a dál na rozhlednu na ptačí oblast a kity vířící nad Sopotami. Stihli jsme také "naši" puckou pláž, místní junk-food a utratit spoustu peněz za suvenýry.
DEN ČTVRTÝ
Ve středu jsme se vydali vlakem do Gdaňsku. Vlak jel hodinu a kousek, což by autem vyšlo podobně a ještě bychom řešili parkování. Vlak nás vyklopí přímo v centru. Začali jsme v samozřejmě kavárně, vylezli jsme na věž, prošli náměstí i nábřeží, zašli si do muzea lodní dopravy. Počasí spíš nevlídné, ale Gdaňsk si mě naprosto získal. Hanzovní město plné německé renesance, na náměstích výstavní, v bočních uličkách civilní a k žití. Novostavby nehistorizující, a přesto respektující původní zástavbu. Zvedací a otočné mosty na řece, sýpky z červených cihel se středověkými jeřáby a fascinující historie města. Cestou zpátky měly všechny dálkové vlaky hodinové zpoždění, tak jsme naskočili do příměstského vlaku a v městěčku Rumia jsme přestoupili na místní autobus, takže si můžeme odškrtnout všechny druhy místní dopravy.
DEN PÁTÝ
Ve čtvrtek nevědouce, co se sebou, jsme se rozhodli, že potřebujeme ještě jednou vidět to opravdický moře. Vlakem jsme se svezli do nejužšího místa helské kosy, do stanice Chalupky na začátku poloostrova. Kosa tu má šířku asi 200 m a na jedné straně je surfařský resort bičovaný neustálým větrem ale s klidnou vodou a na straně druhé za pásem borovic je pláž a otevřené moře. Sotva jsme vystoupili z vlaku začala bouřka. Schovali jsme se na oběd do místní hospody a čekali na startovací okno. Asi po hodině přestává pršet a vyrážíme na pláž. Je zima, fouká a je z toho pro mě jeden z nejkrásnějších koupacích zážitků! Vlny, moře zpěněné, kam oko dohlédne, voda studená, pláž liduprázdná a dramatické nebe. Nakonec jsme do té vody vlezli všichni. Postupně se na pláži objevují další lidi. Není jich moc, málokdo se koupe, ale prostě tam chtějí být. Sympatické. S dalším blížícím se deštěm velíme k ústupu na vlak a na zastávku už jdeme zase v dešti. Krásné zakončení a rozlučka s mořem. Myslím, že tu nejsem naposled. Ještě potřebuju vidět ústí Visly a kosu směrem ke Kaliningradu a vůbec se koupat ve studené vodě.
DEN ŠESTÝ
Cestu zpátky jsme si rozdělili, v Poznani jsme se zastavili v místním aquaparku a přespali jsme v příjemném hotelu nedaleko dálnice. V sobotu už jen kousek do Bogatynie s přízračnou elektrárnou a už vidíme Ještěd. Doma jsme v časném odpoledni. Doma se z oblečení sype písek a mušle. Zapraszamy.
