Muzeum v Lužné u Rakovníka
2.8.2015
Tak jsme se tam konečně vypravili. Do mekky všech šotoušů. A řeknu vám, nestojí to za to...
Ne, není to tak hrozné. Ale s lítostí musím konstatovat, že slavnou Lužnou strčí do kapsy nejen neskutečné Jernbanemuseet v dánském Odensee, ale i ta malá výtopna v Jaroměři. Muzeum v Lužné by se dalo charakterizovat jedním slovem - nesahat! Fascinující jsou vypiglované exponáty těch největších parních lokomotiv, třeba Mikado, tam je přísný režim jistě na místě. Sbírka je rozhodně úctyhodná, ale u většiny vozů režim "nesahat" naprosto nechápu. Spousta menších parních lokomotiv, nebo motoráky, které ještě pamatujeme v provozu, by klidně mohly být přístupné. Viděli jsme už mnoho jiných často srovnatelných soukromých sbírek železniční techniky a největším lákadlem je vagony a mašiny si prolézt. Nechápu, co bychom tak na parní lokomotivě nebo v koženkovém vagonu mohli zničit. A kdyby zpřístupnili alespoň jednu kabinu strojvedoucího v novodobých lokomotivách - to by byl hit!
Další mínus byly často chybějící popisky u novějších vozů a ne zrovna pečlivě udělaná expozice další drážní techniky.
Obešli jsme lokomotivy, děti si alespoň jednu z nich i prolezly, než nás hlas z amplionu upozornil, že nikam nesmíme. Jediné "přístupné" stanoviště strojvedoucího je přístupné tím způsobem, že k němu jsou dodány schody a kabina je za mříží. Jo a v jídelním voze je skutečně jídelní vůz, tak jsme si tam dali aspoň limču. A svezli jsme se 4x dokola důlní úzkokolejkou. Hřiště tam mají sice pěkné, ale to nemusíme jet hodinu vlakem, stačí dojet na hřiště s tramvají ve Stromovce. Nakonec jsme aspoň chytli parní vlak chystající se k odjezdu, tak jsme si aspoň takhle prošli několik vagónů. Shrnuto, podtrženo, nebylo to špatné, ale žádný velký hit to nebyl. Spíš promarněný potenciál. Uznávám, muzeum v Odensee nasadilo sakra vysokou laťku, ale spokojenější a vítanější jsem se cítila v leckteré soukromé sbírce s železniční tematikou.
A proto pro malé i velké šotouše rozhodně doporučujeme:
Hornické muzeum v Krásnu nedaleko Karlových Varů - všechny vagony a mašiny si můžete prolézt a důlní vláček vás sveze aspoň simulací štoly. A sbírka je fakt rozsáhlá.
Hornický skanzen Solvayovy lomy - projížďka vláčkem jarním Českým krasem byl krásný zážitek a až děti povyrostou, těším se i na prohlídku štoly. Procházka 2km z Bubovic nebo delší výlet z Loděnice je příjemný bonus. Ostatně asi jakýkoliv hornický skanzen potěší srdce malého šotouše.
Výtopna Jaroměř - všechny lokomotivy přístupné, na místě vždycky nějaký vášničkář ochotný podat výklad
Výtopna Zdice - exponáty v horším stavu než v Lužné nebo Jaroměři, ale už jste někdy seděli za volantem Ikaruse?
Železniční minimuzeum v Sudoměři u Mladé Boleslavi - sbírka drezín, projížďka na šlapací drezíně, zkusíte si pilu na kolejnice, děti si můžou osahat staré telefony a mačkat různé čudle. Vášničkář s výkladem velmi milý a ochotný. Minimalistická záležitost, ale máte-li cestu kolem, rozhodně se tam zastavte.
A pak samozřejmě v dánském Odensee Jernbanemuseet - ale to už jsme za hranicemi. Především za hranicemi nejdivočejšíchsnů nočních můr našich muzejních kurátorů.
Tak jsme se tam konečně vypravili. Do mekky všech šotoušů. A řeknu vám, nestojí to za to...
Ne, není to tak hrozné. Ale s lítostí musím konstatovat, že slavnou Lužnou strčí do kapsy nejen neskutečné Jernbanemuseet v dánském Odensee, ale i ta malá výtopna v Jaroměři. Muzeum v Lužné by se dalo charakterizovat jedním slovem - nesahat! Fascinující jsou vypiglované exponáty těch největších parních lokomotiv, třeba Mikado, tam je přísný režim jistě na místě. Sbírka je rozhodně úctyhodná, ale u většiny vozů režim "nesahat" naprosto nechápu. Spousta menších parních lokomotiv, nebo motoráky, které ještě pamatujeme v provozu, by klidně mohly být přístupné. Viděli jsme už mnoho jiných často srovnatelných soukromých sbírek železniční techniky a největším lákadlem je vagony a mašiny si prolézt. Nechápu, co bychom tak na parní lokomotivě nebo v koženkovém vagonu mohli zničit. A kdyby zpřístupnili alespoň jednu kabinu strojvedoucího v novodobých lokomotivách - to by byl hit!
Další mínus byly často chybějící popisky u novějších vozů a ne zrovna pečlivě udělaná expozice další drážní techniky.
Obešli jsme lokomotivy, děti si alespoň jednu z nich i prolezly, než nás hlas z amplionu upozornil, že nikam nesmíme. Jediné "přístupné" stanoviště strojvedoucího je přístupné tím způsobem, že k němu jsou dodány schody a kabina je za mříží. Jo a v jídelním voze je skutečně jídelní vůz, tak jsme si tam dali aspoň limču. A svezli jsme se 4x dokola důlní úzkokolejkou. Hřiště tam mají sice pěkné, ale to nemusíme jet hodinu vlakem, stačí dojet na hřiště s tramvají ve Stromovce. Nakonec jsme aspoň chytli parní vlak chystající se k odjezdu, tak jsme si aspoň takhle prošli několik vagónů. Shrnuto, podtrženo, nebylo to špatné, ale žádný velký hit to nebyl. Spíš promarněný potenciál. Uznávám, muzeum v Odensee nasadilo sakra vysokou laťku, ale spokojenější a vítanější jsem se cítila v leckteré soukromé sbírce s železniční tematikou.
A proto pro malé i velké šotouše rozhodně doporučujeme:
Hornické muzeum v Krásnu nedaleko Karlových Varů - všechny vagony a mašiny si můžete prolézt a důlní vláček vás sveze aspoň simulací štoly. A sbírka je fakt rozsáhlá.
Hornický skanzen Solvayovy lomy - projížďka vláčkem jarním Českým krasem byl krásný zážitek a až děti povyrostou, těším se i na prohlídku štoly. Procházka 2km z Bubovic nebo delší výlet z Loděnice je příjemný bonus. Ostatně asi jakýkoliv hornický skanzen potěší srdce malého šotouše.
Výtopna Jaroměř - všechny lokomotivy přístupné, na místě vždycky nějaký vášničkář ochotný podat výklad
Výtopna Zdice - exponáty v horším stavu než v Lužné nebo Jaroměři, ale už jste někdy seděli za volantem Ikaruse?
Železniční minimuzeum v Sudoměři u Mladé Boleslavi - sbírka drezín, projížďka na šlapací drezíně, zkusíte si pilu na kolejnice, děti si můžou osahat staré telefony a mačkat různé čudle. Vášničkář s výkladem velmi milý a ochotný. Minimalistická záležitost, ale máte-li cestu kolem, rozhodně se tam zastavte.
A pak samozřejmě v dánském Odensee Jernbanemuseet - ale to už jsme za hranicemi. Především za hranicemi nejdivočejších
2.8.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 2.8.2015. Počet zobrazení: 1931
Komentáře
Autor: Lacht.
Vloženo: 6.8.2015 23:05:21
Zubrnice! Jsou vyborne. Sahani na exponaty povoleno a podporovano. Samoobsluzna modelova zeleznice s parni masinkou. Hriste sestava z jedne drevene masinky, ale na rozdil od luzenskych prefabrikovanych eurovagonku ma paky a zvonec. Zbytek povypravim osobne. 
Luzna je proti tomu fakt slabota.
Luzna je proti tomu fakt slabota.